Zdeněk Jemelík, Kauza Zadeh: Napětí houstne

Navazuji na článek Tři dny se Shahramem Zadehem ze dne 6.září 2019, pojednávající o odvolacím řízení v „malé“ kauze Shahrama Zadeha (dále jen SAZ) & spol., v kterém se dne 4. a 5. září 2019 u Krajského soudu v Brně rozběhlo veřejné zasedání vedené senátem Haliny Černé.

V tomto procesu týrá obž.SAZ vazbou od 2. prosince 2016 brněnsko-olomoucké účelové uskupení příslušníků orgánů činných v trestním řízení. Podle obžaloby měl obž.SAZ v r.2015, tedy v době, kdy byl ve vazbě, založit organizovanou zločineckou skupinu, která mu měla obstarávat falešné důkazy pro vyvinění ve „velké daňové kauze“, probíhající od jara r.2015 u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného.

Týrání obž.SAZ a jeho rodiny vazbou pokračuje, přestože Městský soud v Brně již dvakrát rozhodl o jeho propuštění a Krajský soud v Brně drží kauci 150 milionů Kč, složenou za jeho propuštění ve „velké daňové kauze“.

Dne 24. září 2019 v 9 hod. přivedla „obyčejná“ eskorta z vězení obž. Martina Veselého, po něm šestičlenná eskorta těžkooděnců Vězeňské služby ČR také obž. SAZ. Teprve pak vstoupili do soudní síně ostatní účastníci včetně obžalovaných Záviše Löffelmanna a Ondřeje Kučery. Nezúčastnili se obž. Eva Halamková a Jan Šebek.

Jednání mělo standardní průběh. Po prezentaci přítomných podala předsedkyně senátu přehlednou zprávu o průběhu jednání ve dnech 4.a 5. září 2019. Poučila obžalované o jejich procesních právech a dala jim možnost, aby doplnili svá vyjádření z řízení u nalézacího soudu i z předcházejících dní veřejného zasedání.

Možnosti využil po poradě s obhájci obž. SAZ, který se vyjádřil k některým listinám, provedeným v předcházejícím řízení. Zdůraznil význam vztahu mezi ním a obž. Ondřejem Kučerou a obž. Ondřejem Kučerou a ostatními obžalovanými. Je jasné, že obž. Ondřej Kučera nedostával žádné pokyny od něj a naopak vedl svá vlastní jednání s různými svědky, jako se svědkem Martinem Valentovičem. Z uvedených poznatků vyplývá, že obž. Ondřej Kučera šel po svých vlastních zájmech a dokonce vzkázal po svědkovi Martinovi Valentovičovi varování Petru Pfeiferovi, aby byl opatrný. O jeho jednání obž. SAZ nevěděl a hodnotí je vcelku jako škodlivé. Dále je zřejmé, že obž.Eva Halámková se domnívala, že pomocí Ondřeji Kučerovi pomáhá svému příteli obž. Martinu Veselému. V komunikacích mezi Ondřejem Kučerou a svědky se o obž.SAZ nikdy nejedná, pouze dochází k zneužívání jeho jména bez jeho vědomí. Z výpovědi obž. Martina Veselého vyplývá, že společně se svědkem Martinem Valentovičem vytvořili záměr získat od SAZ peníze. Státní zástupce tyto vztahy ignoruje. Dále obž. SAZ namítl, že nemohl mít kontrolu nad aktivitami svědka Jana Doležala, který mu učinil nabídku přes advokáty ještě dříve než Martin Veselý. A obž. Martin Veselý se také pokusil učinit mu nabídku přes advokátní kanceláře dříve než Ondřej Kučera. Jan Doležal tvrdil soudu, že se osobně setkal s obž. SAZ, což nebylo možné, protože v udané době byl ve vazbě. V závěru vytkl státnímu zástupci a všem soudům, že se držely chybného tvrzení, že nabídky a nákupy svědeckých prohlášení měly posloužit jeho vyvinění ve „velké daňové kauze“. Dodaná prohlášení se ve skutečnosti jeho odpovědnosti netýkala a nemohla jej zbavit obvinění.

Nikdo další svého práva nevyužil.

Následně senát ústy paní předsedkyně zamítl usnesením všechny návrhy na doplnění dokazování, což soudkyně obsáhle vysvětlila. S pousmáním se zmínila o zamítnutí návrhu na výslech státního zástupce. Dotkla se tím obecného problému rovnosti stran řízení, jenž se v této podobě občas vynořuje a jistě by zasloužil přehodnocení tvůrci nového trestního řádu. Státní zástupce a obžalovaní jsou stranami řízení. Měli by mít stejná práva a povinnosti, ale ve skutečnosti je jejich postavení nerovnoprávné: žalobce má právo vyslýchat a vyjadřovat se k vyjádřením obžalovaných, zatímco obžalovaní sice mají právo vyjadřovat se k výrokům žalobce, ale otázky klást nesmí. Není to problém jen teoretický, ale i praktický. Pokud by obžalovaní směli klást otázky, žalobce by musel své výroky formulovat pečlivěji, aby mohl čelit otázkám a v některých případech by v konfrontaci s dotazy obžalovaných mohl dospět k přehodnocení mylných nebo povrchních závěrů.

Některé závěry Haliny Černé se setkaly s výhradami obhajoby. Například na odmítnutí opakovaného výslechu spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery s tím, že se podrobil výslechu před nalézacím soudem a obhajoba měla dostatek možností klást mu otázky, zazněla m.j. odpověď, že pan obžalovaný odmítl odpovídat na otázky obž. SAZ, ačkoli jako spolupracující obžalovaný na to neměl právo.

Proti usnesení o zamítnutí návrhů na dokazování není stížnost přípustná. S ohledem na doplnění dokazování v předchozí části řízení vyzvala paní předsedkyně strany k doplnění odvolání a přednesení závěrečných návrhů. Jako prvnímu udělila slovo státnímu zástupci.

Robert Henzel se v podstatě vyjádřil, že bez ohledu na provedené dokazování trvá na svém původním návrhu u všech obžalovaných a v plném rozsahu právních kvalifikací. Navržené tresty považuje za přiměřené. Nadále přiznává obž. Ondřeji Kučerovi postavení spolupracujícího obviněného.

Následně Halina Černá vyzvala k doplnění odvolání a podání závěrečných návrhů obhájce a obžalované. K vystoupení jako prvního vybídla Romana Jelínka, obhájce obž.SAZ. V souhrnu tohoto i dalších vystoupení se vyjádřil, že skutek I (příprava ovlivňování soudu ve „velké daňové kauze“) se sice stal, ale nespáchal jej obž. SAZ, skutek II (pokus o podplácení svědka Mirchiho) se nestal. V té souvislosti upozornil, že obž. SAZ nemohl mít zájem na dodání nepravdivých prohlášení a v podmínkách vazby se nemohl zabývat jejich vytvářením. Zakoupením nabízených prohlášení uplatnil právo obžalovaného vyhledávat důkazy. Nikdy je ale soudu nepředložil. Dále obhájce uplatnil výhrady k paušálnímu zamítnutí navržených důkazů, označil je za unáhlené. Zejména zdůraznil oprávněnost požadavku na otevření iPadu a iPhonu obž. Ondřeje Kučery, a to nikoli kvůli zachování rovnosti stran, ale proto, aby se prokázalo, zda obž. SAZ dával obž. Ondřeji Kučerovi nějaké pokyny. Nedostupnost pamětí těchto přístrojů navodila situaci důkazní nouze, stavu tvrzení proti tvrzení. Tvrzení Ondřeje Kučery o jeho podřízenosti obž. SAZ nemá oporu v záznamech z paměti jeho komunikačních prostředků a navíc se rozcházejí s údaji o časovém průběhu jeho skutků, kdy je zjevné, že o obchodování se svědeckými prohlášeními se pokoušel již u ods. Maliny a Šimáka. Kritizoval dále skutečnost, že státní zástupce odebral GIBS prověřování podezření, že vyšetřující policisté se dopustili nezákonného jednání, a přikázal je jejich útvaru. Poukázal na silnou motivaci svědka Mirchiho ke kriminalizaci obž. SAZ. Upozornil, že nalézací soud věnoval v rozsudku této záležitosti nepatrnou pozornost a důkazní situace zůstala ve stavu tvrzení proti tvrzení.

Obhájce nakonec navrhl, aby obž. SAZ byl zproštěn obžaloby. Logičnost jeho vývodů je nezpochybnitelná. Pokud členové senátu nemají zcela zakrnělé svědomí, bude pro ně velmi obtížné se s nimi vypořádat tak, aby mohli vyhovět vůli žalobce.

Navazující další obhájkyně obž. SAZ Lenka Kotulková se odvolala na písemné odvolání. Upozornila, že došlo k pochybení tím, že nebylo vyhověno důvodným návrhům na vyloučení státního zástupce Aleše Sosíka.

Obhájce Evy Halamkové zdůraznil, že jeho mandantka plnila povinnosti spolupracující obviněné a navrhuje proto, aby její trestní stíhání bylo zastaveno, nebo aby jí byl uložen trest na spodní hranici sazby.

Hana Šupáková jako obhájkyně Záviše Löffelmanna navrhla zproštění. Její klient ve svém vystoupení uvedl, že neměl jiný záměr, než vyhovět kamarádovi Ondřeji Kučerovi a neměl tušení, že akce by mohla sloužit nějakým nekalým záměrům. O existenci obž. SAZ nic nevěděl.

Obsáhlejší bylo vystoupení obhájce Jana Šebka, Ivana Erica Poplšteina, který poukázal na absenci subjektivní stránky trestného činu zneužití pravomoci, jenž je činem úmyslným. Poukázal na použití procesně nepoužitelných prostorových odposlechů a zdůraznil, že jeho klient přijetím trestního oznámení splnil zákonnou povinnost policisty, aniž by měl tušení o účelu jednání oznamovatele a určitě nesloužil vědomě zájmům kohokoli dalšího. Policie zřejmě zlegalizovala zvukový záznam nezákonně pořízený svědkem Janem Doležalem. Navrhl, aby pan obžalovaný byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu, popř.aby byla věc vrácena nalézacímu soudu k doplnění dokazování.

Jiří Císař, obhájce obž.Ondřeje Kučery, poukázal na to, že zápisy, které zobchodoval jeho klient, zřejmě sloužily zájmům obž. SAZ a Ondřej Kučera neměl vlastní důvody k jejich obstarání. K odvolání státního zástupce neměl výhrady.

Znova vystoupila Hana Šupáková, tentokrát za obž. Martina Veselého. Její úloha byla jednoduchá, protože její klient se proti rozsudku neodvolal.

Zbytek času až do 11:58 vyplnila vystoupení stran řízení k jejich vzájemným vyjádřením. Na polední přestávku ale nedošlo, protože předsedkyně senátu připomněla obž. SAZ jeho záměr podat námitku podjatosti. Pan obžalovaný se ihned ujal díla a vznesl námitku podjatosti proti celému senátu. Uvedl dva hlavní argumenty: negativní postoj senátu k jeho žádosti o propuštění z vazby a použití nepravdivé informace o jeho údajném vycestování na Slovensko jako jednoho z důvodů pro odůvodnění zamítnutí žádosti o propuštění z vazby.

Míra zahlcování senátu informacemi tím byla završena. Obž. SAZ postavil senát do situace, v které musí přednostně rozhodnout o jeho námitce podjatosti, protože rozhodnutí podjatého senátu by bylo v následujícím řízení zcela jistě zrušeno. Senát má jinak vytvořeny podmínky pro přípravu rozsudku. Za těchto okolností předsedkyně senátu rozhodla o přerušení veřejného zasedání za účelem porady senátu až do čtvrtečního rána.

Na výsledek porady senátu čekají nyní účastníci řízení s napětím. Každý by sice chtěl znát rozsudek, a to pokud možno vyhovující jeho přání, ale zdaleka není jisté, že na jeho vyhlášení ve čtvrtek dojde. Vše se bude odvíjet od rozhodnutí o námitce podjatosti. Pokud jí senát vyhoví, dá se předpokládat, že žalobce podá stížnost a řízení se přeruší nejméně do rozhodnutí stížnostního soudu. Naopak záporné rozhodnutí bude mít s největší pravděpodobností za následek stížnost obž. SAZ. Senát pak bude postaven před obtížné rozhodnutí, zda má jednání přerušit do rozhodnutí stížnostního soudu nebo vyhlásit rozsudek a podstoupit pak riziko, že jeho rozhodnutí bude později zrušeno jako vynesené podjatým senátem. Pravomocné vyhovění námitce podjatosti by přineslo průtahy a vrácení odvolacího řízení na začátek s jiným senátem.

Na závěr dodávám, že v průběhu veřejného zasedání Halina Černá opakovaně vstoupila do řečí různých mluvčích. Vždy s laskavým úsměvem a bez náznaku pocitu nadřazenosti. Ani hrdý a vznětlivý obž. SAZ, proslulý svými půtkami se soudci Alešem Novotným a Michalem Kabelíkem, nenašel tentokrát záminku ke zvýšení hlasu. I když výsledek veřejného zasedání bude mít pro další život účastníků závažné důsledky, jednání probíhalo v přívětivém ovzduší.

http://www.jemelikzdenek.cz/2019/09/kauza-zadeh-napeti-houstne.html

 

==================================================================================

Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získáváných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.

 

Kniha je dostupná na http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389