Zdeněk Jemelík, Kauza Zadeh: Nová obžaloba – část 19

Dne 3.ledna 2019 pokračovalo u Městského soudu v Brně hlavní líčení ve věci, v které Shahram Zadeh (dále jen SAZ) čelí obvinění, že v době pobytu ve vazbě v r. 2015 založil zločinecké uskupení za účelem získávání podkladů pro ovlivnění důkazní situace ve „velké daňové kauze“, vedené Krajským soudem v Brně. Spolu s ním čelí obžalobě dalších pět osob, které mu nějakým způsobem v jeho snahách pomáhaly.

Stíhání obžalovaných bylo z počátku vedeno vazebně, ale v současnosti zůstávají ve vazbě pouze SAZ a obž. Martin Veselý. Soud drží SAZ ve vazbě, přestože Krajský soud v Brně přijal počátkem února r. 2016 od jeho příbuzných a přátel rekordní kauci 150 milionů Kč za propuštění z vazby. Kauce složená v souvislosti s jiným procesem prý v tomto řízení není účinná. Ale podle Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci složitelé kauce nemají ani právo na vrácení svých peněz, které složili za účelem, jehož nedosáhli.

Pro výši trestu, která SAZ hrozí, je přiměřená maximální délka vazby 36 měsíců. SAZ ale strávil do složení kauce za mřížemi 22 měsíců a nyní již má za sebou dalších 25 měsíců. Délky vazby ve dvou souběžných, byť obsahově propojených procesech, se podle českého práva nesčítají.

Pro úplnost připomínám, že propuštění z vazby v únoru r.2016 soudy nemyslely vážně. Ve chvíli, kdy přijímal kauci, počítal soudce Aleš Novotný s tím, že policie SAZ hned po propuštění z vazby znova zadrží a státní zástupce Jiří Kadlec jej nechá předvést před soudce s návrhem na uvalení předběžné (časově neomezené) vazby. Tehdy to nevyšlo: soudce Krajského soudu v Brně návrhu na uvalení vazby nevyhověl. Vyšlo to až 2.prosince 2016, kdy policie znova SAZ zadržela. Byl to první krok na cestě k současnému procesu.

Podle svérázné soudcovské logiky vše, co výše uvádím o okolnostech vazby SAZ, je v souladu se zákonem a jinak to nemůže být. Jako laik si myslím, že vazební důvody žádné nejsou a soudy se dopouštějí účelového týrání pana obžalovaného. Soudci jsou ochotni i lhát, aby prodloužení vazby formálně ospravedlnili. Jejich jednání je o to bezohlednější, že doma na pana obžalovaného čeká roční syn a milující manželka, kterým nezbývá než jej pravidelně navštěvovat ve věznici.

Hlavního líčení dne 3.ledna 2019 se z obžalovaných zúčastnili pouze SAZ a spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera, který ale po přestávce také odešel. Jednání trvalo všehovšudy zhruba dvě hodiny a mělo jej vyplnit pokračování ve vyjadřování SAZ k provedeným důkazům. Jeho průběh ale ovlivnilo napětí mezi obž. SAZ a předsedou senátu, v němž pan obžalovaný ze své strany vybíjí pocity ukřivděnosti, vyvolané vykonstruovaným stíháním a týráním nesmyslnou vazbou. Jejich střety se staly neodmyslitelným „folklórním“ prvkem tohoto procesu. Tentokrát bylo jejich utkání mimořádně ostré, obzvlášť ze strany pana obžalovaného. SAZ reagoval podrážděně na soudcovu zmínku o důvodech, které vedly ke zrušení dvou jednání a nakonec se ohradil proti konání hlavního líčení v nepřítomnosti jeho obhájce. Byl pak zaskočen sdělením, že přece jej zastupuje substitutka, kterou za sebe poslal jeden ze stálých obhájců. To SAZ popudilo ještě více, protože přítomnou mladou ženu neznal a odmítal ji. Obhájkyně reagovala návrhem na odročení jednání a SAZ se k ní připojil. Předseda senátu ale trval na tom, že způsob zajištění obhajoby SAZ není chybou soudu, ale věcí odpovědnosti obhajoby a odročení by bylo újmou pro ostatní účastníky řízení. SAZ nakonec po kratičké poradě s obhájkyní a rozhodl, že podstoupí riziko pokračování ve vyjadřování k důkazům bez možnosti poradit se s některým ze zasvěcených obhájců. Později se s ní radil ještě jednou a po skončení porady pochválil veřejně její půvab, vystupování a odbornou zdatnost. Předsedu senátu potěšilo, že aspoň v jejím hodnocení se spolu shodují.

V úvodu připomněl opakované své stížnosti na porušování důvěrnosti komunikace mezi obhájci a obžalovaným. Poukázal pak na to, že jej žaloba viní z křivého obvinění policistů, ale zdá se, že k ovlivňování skutečně dochází. Okrajově připomněl v této souvislosti vydírání policií obž. Michala Šimáka z „velké daňové kauzy“, o němž jsem také psal. Věnoval se pak poznatkům z výslechů svědků M.N. a J.S. ve „velké daňové kauze“, o nichž jsem se shodou okolností zmínil v článcích „Skomírání velké daňové kauzy III“ a „Velká daňová kauza II“. Zdůraznil, že s nimi neměl nic společného. Oba spojovala známost s jedním z obžalovaných ve „velké daňové kauze“ a oba mluvili o stejné firmě, zapojené do obchodů s pohonnými hmotami, ale každý vyprávěl něco úplně jiného. SAZ upoutalo, že oba přiznali, že před výslechem v přípravném řízení za přítomnosti obhájců poskytli policii vysvětlení a protokol z jednoho z těchto „tajných“ výslechů posloužil ve vazebním řízení jako důkaz na podporu rozhodnutí o prodloužení vazby. Zdůraznil, že k výslechům došlo po sdělení obvinění a v době, kdy byl ve vazbě, takže jejich provedením byl krácen v právu obžalovaného vyslýchat svědky. Je to přitom jedno ze základních práv, jejichž dodržování je nutnou podmínkou spravedlivého procesu. Dopustili se toho „jeho“ vyšetřovatelé. Navíc dovodil, že policie při těchto výsleších zřejmě připravila svědky na výpověď v přípravném řízení. Zejména svědek M.N. by mohl být manipulovatelný, protože jeho společnost dluží státu 50 mil. Kč daně z přidané hodnoty z obchodů s pohonnými hmotami. Přesto nebyl stíhán a slouží jako svědek. SAZ nakonec navrhl, aby soud oba svědky vyslechl také v tomto řízení.

Použil informaci o tomto způsobu policejní manipulace se svědky jako možné opory pro podezření, že údajně křivá tvrzení o ovlivňování svědků policií, obsažená v notářských zápisech, které mu prodali svědci-spolupracovníci policie, nemusí být křivá. Dožadoval se, aby soud konečně zjistil, co v notářských zápisech je pravda, co lež. Zatím jen žalobce trvá na tom, že zápisy obsahují nepravdivá tvrzení, která měla zpochybnit jednání policie, ale objektivně to prokázáno není. Připomněl v této souvislosti, že soud přijímá v tomto řízení jako důvěryhodné svědky, kteří se vzájemně obviňují z trestné činnosti, a policie je používá jako provokatéry. Současně při vyšetřování jeho únosu byli stejné svědci odmítnuti jako nevěrohodní. Upozornil, že podle obžaloby měl policisty křivě obvinit z odstraňování důkazů ze spisu, ale k tomu skutečně došlo a týká se to např. i protokolu z „tajného“ výslechu svědka M.T., který se již nenachází ve vazebním spisu. Nehledě na odstranění dokumentace o vyšetřováním proti nynějšímu korunnímu svědkovi ve „velké daňové kauze“ Petrovi Pfeiferovi.

Jako další příklad pravděpodobného ovlivňování svědka policií uvedl časté změny výpovědi spoluobžalovaného Martina Veselého, který nyní přišel s novou verzí, v které obviňuje SAZ z únosu.

Za nátlak považuje i odebrání postavení spolupracujícímu obžalovanému Ondřeji Kučerovi.

Popřel pravdivost tvrzení, uvedeného v obžalobě, že připravoval podstrčení drog svědkovi Petrovi Pfeiferovi. Vysvětlil, že v skutečnosti dostal informaci, že svědek Valentovič má na Slovensku kontakty u policie, jejichž prostřednictvím se dověděl, že Petr Pfeifer je zapleten do závažné trestné činnosti, patrně do obchodování s drogami.

Poukázal na nerovnost jeho podmínek ve srovnání s policií a státním zástupcem, zvláště v době, kdy je ve vazbě. Jejich organizovanou činnost nikdo za zločinecké uskupení označit nesmí. Jako svědci před soudem se pak snaží sdělit co nejméně a jemu je bráněno klást otázky.

SAZ se dále vyjádřil kriticky k neochotě soudů vrátit kauci složitelům, kteří došli k závěru, že přinesli zbytečnou oběť a rozhodli se vzít si své peníze zpět. A v této souvislosti jej zvlášť rozhořčilo, že k odůvodnění důvodnosti zadržování kauce soud použil jeho údajného pokusu o podplacení tlumočníka, ke kterému mělo dojít v r. 2015, jako důkazu o posílení vazebních důvodů.

Neopomněl se zmínit, že Krajský soud v Brně se vyznačuje mezi všemi krajskými soudy nejvyšším počtem soudců, usvědčených z korupčního jednání.

Brojil proti soustavnému znemožňování nahlížení do spisu nejen jemu a obhájcům, ale i znalcům. Je tím kráceno jeho právo na obhajobu i možnost kompletovat vyjádření k důkazům.

Namítal také, že soud nechal v soudní síni přehrát pouze odposlechy, které vybral státní zástupce. Pokud by se měl vyjadřovat k neprovedeným odposlechům pouze na základě jejich přepisů, přistoupil by na porušení zásady ústnosti soudního řízení. Zejména mu vadí, že v soudní síni nebyly provedeny zvukové záznamy z jeho komunikace s tlumočníkem v r. 2015, které dle jeho mínění vyznívají v jeho prospěch. Trvá na tom, že soud musí tyto prostorové odposlechy provést v přítomnosti tlumočníků. Své vyjádření k odposlechům proto považuje za nedokončené a stěžuje si na krácení svého práva.

Velmi se zlobil, že policisté Kutálek a Dvořáček a státní zástupce Sosík požadovali po Vězeňské službě postoupení jeho zdravotní dokumentace, která nemá pro trestní řízení žádný význam. Když byli zmínění policisté z případu vyloučeni, pokračovali v jejich jednání policista Pavlásek a státní zástupci Galát, Henzel a Šereda. Považuje to za nezákonný zásah do jeho soukromí a žádá, aby byla dokumentace odstraněna ze spisu. Tato záležitost podle něj dokazuje bezbrannost vazebně stíhaného obžalovaného proti policii a státnímu zastupitelství, kteří si mohou beztrestně dovolit jakoukoli nezákonnost.

Stěžoval si na kontrolování příslušníky Vězeňské služby listin, které přináší k soudu nebo dostává od obhájců.

Toto je přibližně přesný obraz vystoupení SAZ, jehož struktura byla ve skutečnosti složitější. Pan obžalovaný se k některým věcem vracel, uváděl je v jiných souvislostech, což zvyšovalo náročnost pochopení jeho výkladu.

V blízké budoucnosti proces přejde do intenzivnějšího režimu. Do poloviny února 2019 má proběhnout osm stání, rozčleněných do dvou třídenních a jednoho dvoudenního bloku. Případ spěje k rozuzlení: můžeme začít uzavírat sázky.