Zdeněk Jemelík, Kauza Zadeh: Nová obžaloba- část 18

Ve dnech 24.-25. října 2018 pokračovalo u Městského soudu v Brně vazební stíhání obž. Shahrama Zadeha (dále jen SAZ), obžalovaného z přípravy ovlivňování svědků ve „velké daňové kauz“ probíhající u Krajského soudu v Brně, a dehonestace orgánů činných v trestním řízení, které vedly přípravné řízení k ní. Ve spojitosti s ní strávil ve vazbě 22 měsíců. Soud jej propustil na svobodu 1.února 2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. V řízení u Městského soudu v Brně je ve vazbě od 2.prosince 2016. Při vazebním řízení dne 10.října 2018 senát předsedy Michala Kabelíka rozhodl o dalším pokračování jeho týrání vazbou. Spis se stížnostmi proti jeho rozhodnutí dosud ke stížnostnímu soudu neodešel. Ani na tom příliš nezáleží, protože od jeho soudců nelze očekávat, že by se rozpomněli na dobré mravy a že by napravili rozhodnutí Kabelíkova senátu, jež jako laik považuji za nestydaté.

Oba dny této části hlavního líčení byly vyhrazeny pokračování vyjádření pana obžalovaného k důkazům. Nicméně na začátku je odlehčilo jeho vysvětlování, že přišel o slovo „Abdullah“ ve svém příjmení a jak k tomu došlo. Dověděli jsme se, že při vystavení rodného listu Zadeha juniora podle dokumentu, který si přivezl z U.S.A., se matriční úřady pozastavily nad tím, že slovo „Abdullah“ má v příjmení pouze jeho otec a usoudily, že to tak nemůže být. SAZ horlivě zdůrazňoval, že se skutečně nejedná o trik, který by měl působit těžkosti administrativního rázu: ať se jeho příjmení uvádí se slovem „Abdullah“ nebo bez něj, je to stále on.

V dalším se SAZ věnoval prokazování, že obraz jeho konání, které vykreslil žalobce v obžalobě, je nepravdivý. Vysvětloval, že skupina lidí, z nichž žalobce sestavil organizované zločinecké uskupení, ve skutečnosti žádnou pevnou organizační a řídící strukturu neměla a ani ji nespojovaly společné zájmy. Bylo vyloučeno, aby ji z vazby založil a řídil. Impulz k jednání se svědky, kteří mu nabídli svá údajně křivá svědectví, vyšel podle něj od nich a tlumočil mu jej spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera, řečený „právník Ondra“. Poukázal v té souvislosti na „kupčení“ orgánů s postavením Ondřeje Kučery jako spolupracujícího obviněného: když vypovídal „nevhodně“, státní zástupce mu status spolupracujícího obviněného odebral. Až změnil výpověď, dostal jej zpět. V této souvislosti stojí za zmínku, že obž. Ondřej Kučera dostal příležitost vyjádřit se k výpovědi SAZ, kterou využil přehnaně skromně. SAZ pak projevil nespokojenost s neúplností a neurčitostí jeho vyjádření, kterou hodnotil jako neplnění povinností spolupracujícího obžalovaného.

 

Zvláštní pozornost SAZ věnoval textům notářských zápisů, které mu prodali svědci-provokatéři. Odmítl domněnku o jejich autorství: jeho znalost češtiny by nestačila ani na jejich revizi, natož na jejich vytvoření. Ostatně některá v nich uvedená tvrzení vyznívala v neprospěch jeho obhajoby: sám by je tedy určitě do textu nezahrnul. Jejich obsah zkoumal i z hlediska pochybností o pravdivosti některých údajů, v nich obsažených. Dokazoval, že svědci, obchodující s notářskými zápisy, jednali cíleně, aby opatřili důkazy proti němu.

 

S odkazem na odposlechy zpochybnil výpovědi svědků-provokatérů, kteří před soudem tvrdili, že odměnu za špinavou práci jim nabídl SAZ prostřednictvím „právníka Ondry“. Ve skutečnosti peníze podle jeho názoru, doloženého odposlechy, požadovali sami. Okolnost, že je pak odevzdali policii, svědčí o tom, že šlo o řízenou provokaci. Policie k ní použila lidi, kteří mají na svědomí vlastní nezákonné jednání, (např. se vzájemně obviňují ze zpronevěry 100 milionů Kč) a službou si zajistili (aspoň zatím) beztrestnost. Pan obžalovaný proto sám sebe vidí nikoli jako hybatele zločineckého uskupení, ale jako oběť intrik spříseženectví policie a státních zástupců s podsvětím. V tomto ohledu jím vytvořený obraz skutkové podstaty jeho údajných zločinů je v pdstatě v souladu s tím, co před soudem doznali pomahači policie i sami policisté, i s obsahem odposlechů.

 

Z vlastních poznatků vím, že SAZ považuje dodané notářské zápisy za nepoužitelné a je pravda, že je měl k disposici v době, kdy devět dní vypovídal ve „velké daňové kauze“u Krajského soudu v Brně. Měl dost času, aby je uplatnil ke své obhajobě, ale vůbec se o to nepokusil.

 

SAZ v této souvislosti hovořil o selektivní činnosti policie: její pomocníci se vzájemně usvědčují z velkých darebáctví, ale policie je nechává v klidu. Dále se obsáhle věnoval vzájemným vztahům svědků-spolupracovníků PČR, časové posloupnosti jejich vstupu do hry a nezapomněl ani na jejich vliv na počínání spoluobžalovaných ve „velké daňové kauze“.

 

K nelibosti předsedy senátu pak věnoval SAZ velkou pozornost okolnostem přijetí rekordní kauce 150 milionů Kč včetně souběžné přípravy jeho zadržení na dvoře věznice ihned po propuštění na svobodu s cílem uvalení předběžné vazby. Podle jeho hodnocení složitelé kauce byli vlákáni do léčky: netušili, že souběžně s rozhodováním senátu Aleše Novotného o přijetí kauce státní zástupce KSZ Brno Jiří Kadlec připravuje jeho zadržení na dvoře věznice za účelem jeho uvržení do předběžné vazby. Soudce a státní zástupce jednali ve shodě, o čemž SAZ získal důkaz: dopis předsedovi senátu Aleši Novotnému, rozhodujícímu o přijetí kauce, od státního zástupce Jiřího Kadlece, připravujícího jeho následné zadržení. Poznamenávám, že jako laik se domnívám, že řízení u Městského soudu v Brně je nejspíš uskutečněním náhradního „plánu B“ na držení kauce a pokračování v týrání pana obžalovaného souběžnou vazbou: co se nepodařilo státnímu zástupci Jiřímu Kadlecovi, zvládli státní zástupci VSZ Olomouc o pár měsíců později.

 

Pan obžalovaný dále obsáhle komentoval dění kolem rozhodnutí složitelů vzít zpět kauci, která mu pomohla na svobodu. Nebyla to náhoda: složitelé se v této věci právě 24. října 2018 obrátili na Ústavní soud. Usoudili, že jejich peníze neplní účel, pro který je složili a požádali soud o jejich vrácení. Senát Aleše Novotného jim nevyhověl a jejich stížnost proti jeho rozhodnutí zamítl Vrchní soud v Olomouci senátem Vladislava Šlapáka, bývalého člena KSČ a vojenského soudce. Jeho usnesení vyvolává vzpomínku na mínění Karla Havlíčka Borovského o vojenských soudech: SAZ prý měl prospěch 2,5 miliardy Kč z této trestné činnosti ( ač škodu ve skutečnosti způsobila nejméně stovka koncových prodejců pohonných hmot). Mému laickému pohledu se počínání soudů jeví jako popření práva složitelů kauce na svobodné nakládání s majetkem a jako nátlak na ně, aby proti své vůli nadále ručili za pana obžalovaného. Pro soudce jsou občané, kteří se příčí jejich názorům a záměrům, pouze bezprávná chátra, a přiměřeně tomu přistupují k jejich právům. Snaha po vytvoření podmínek pro propadnutí kauce státu čouhá z jednání soudců jako sláma z bot. Mimoděk svým postupem prozrazují, že v jejich očích je SAZ odsouzen, byť do rozsudku ještě uteče hodně vody. Musí být odsouzen, aby kauce propadla.

 

Výklad pana obžalovaného byl spletitý, rozvláčný, zahuštěný podrobnostmi. K některým věcem se vracel v nových souvislostech. Předseda senátu občas žádal o vysvětlení, k jakým důkazům se jeho vývody vztahují. Sledování proslovu SAZ bylo namáhavé a posluchače unavovalo. Mám dojem, že nastaly chvíle, kdy jej bedlivě sledoval pouze jeho obhájce, státní zástupkyně, která si horlivě psala poznámky, a také mladá obhájkyně obž.Halamkové. Nasvědčuje to podezření, že pan obžalovaný může říkat cokoli, ale rozsudek neovlivní,neboť soudu je vše jasné předem.

 

Celkově byl průběh jednání poměrně klidný. Neobešlo se to sice bez „zajiskření“mezi SAZ a předsedou senátu, ale rozsah a intenzita vzájemných projevů nevole byly tentokrát poměrně malé.

 

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 15.-16. listopadu 2018.