Zdeněk Jemelík, Nezvěstný svědek

Od 6.června 2018 jsem se na svém bloggu opakovaně věnoval svéráznému postupu „soudkyně OLO“, tedy paní Ivety Šperlichové, předsedkyně senátu zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, v řízení proti údajným pachatelům krácení spotřební daně z tabáku, které dovedla k odsuzujícímu rozsudku z 22.června 2018. Ústavní soud ČR uznal paní soudkyni za podjatou. Její rozsudky byly následně zrušeny a případ jí byl odebrán. Čelí nyní také kárné žalobě předsedy Nejvyššího soudu ČR Pavla Šámala.

Řízení probíhá znova od začátku u téhož soudu, ale nyní se jím zabývá senát Jiřího Dufka. Obnovené hlavní líčení bylo zahájeno ve dnech 22.-23. května 2019, o čemž jsem referoval článkem „Stín „Soudkyně Olo“ na obnoveném procesu“. Soud pokračoval v jednání dne 4.září 2019. Mimo vystoupení znalkyně, která posuzovala daňovou povinnost obžalované společnosti Vltava holding a.s., se věnoval záležitosti, o které v obžalobě není vůbec zmínka: prověřování svědectví Františka Ondráčka o údajné účasti obžalovaných bratrů Lebánků na nelegální výrobě cigaret již na počátku století a na jiných místech, než se uvádí v obžalobě.

Obžaloba se ale týká podezření na trestnou činnost, která měla probíhat od května 2012 do 26.srpna 2012 v Lůžkovicích. Věcí Františka Ondráčka se soud zabýval již v původním řízení, kdy svědek osobně vystoupil před soudem. Je možné, že soud tím porušil obžalovací zásadu, podle které je možné vést trestní řízení před soudem pouze na základě obžaloby. Ale senát Jiřího Dufka nemůže vynechat žádné kroky, které před ním provedla „soudkyně OLO“.

Tento svědek se vynořil v r.2017 ze znojemské věznice, kde vykonával trest za drogový delikt. Poslal bratřím Lebánkům dopis, v němž je vyzval k zaplacení 200.000 EUR. V případě, že nezaplatí, hrozil jim podáním trestního oznámení kvůli jejich účasti na ilegální výrobě cigaret. Dopis jim poslal po svědkovi Martinovi Auerovi, s nímž se seznámil ve věznici, kde pykal za přepadení banky. Protože Lebánci nezaplatili, poslal písemné udání státnímu zástupci Petrovi |Matouškovi, činnému v této kauze. Lebánkovi po setkání s Martinem Aurerem podali trestní oznámení pro vydírání. Dne 4. září 2019 se měl soud zabývat touto věcí a František Ondráček měl osobně vystoupit jako svědek.

Soudnímu jednání předcházela zvláštní předehra z dílny místní kriminální policie: dne 3. září 2019 policejní kurýr doručil obžalovaným Lebánkům usnesení z 13. srpna 2019 o odložení jejich trestního oznámení na Františka Ondráčka a Martina Auera pro podezření z trestného činu vydírání. Policisté připustili, že František Ondráček mohl mít skutečně za bratry Lebánkovými pohledávku (podotýkám, že povahy podílu na výnosu z trestné činnosti) a hrozbu podáním trestního oznámení nepovažovali za nátlak. Při prověřování použili jako svědka ods. Romana Šulyoka, který v době dění, popisovaného Františkem Ondráčkem, bratry Lebánkovy vůbec neznal a o popisovaných událostech nemohl nic vědět. Právě vykonává trest za násilí, kterého se na nich dopustil a jeho svědectví samozřejmě vypadalo podle toho. V usnesení kromě toho policisté uvedli, že svědek Richard Kadlec, který sloužil Františku Ondráčkovi jako řidič, potvrdil, že jej vozil na schůzky s bratry Lebánkovými. Svědek ale před soudem uvedl, že bratry Lebánkovy nezná, žádných schůzek Františka Ondráčka se nezúčastnil, takže nic takového nemohl policii sdělit. Policie bratry Lebánkovy jako poškozené k této věci nevyslechla.

Soud předvolal všechny tři výše uvedené účastníky vyděračského pokusu k jednání dne 4. září 2019, kde měli postupně vystoupit po znalkyni. Ale hned na začátku jednání oznámil předseda senátu, že se nepodařilo zajistit účast Františka Ondráčka, který se po opuštění věznice nevrátil do původního bydliště a neudal soudu adresu. Nepodařilo se žádným způsobem mu doručit obsílku.

Jako náhradu za jeho vystoupení předseda senátu přečetl dopis, který poslal soudu před opuštěním věznice. Jeho obsah je proti původnímu udání bohatší o další podrobnosti.

František Ondráček v něm uvádí, že někdy v r. 1998-1999 se přes prostředníka seznámil s podnikatelem Miroslavem Křížem, který vlastnil technologickou linku na výrobu cigaret, a nabídl mu podíl na jejím využití. Požadoval ale kapitálový vstup ve výši 12 milionů Kč. Svědek měl pouze 6 milionů, proto se obrátil na bratry Lebánkovy, s nimiž se do té doby neznal, a získal je pro vstup do podnikání s Miroslavem Křížem s tím, že vloží také 6 milionů Kč. Výrobu pak rozjeli v Uherském Brodě ve skladech, pronajatých na jména fiktivních firem. Stroje skladovali v jiných prostorách než potřeby pro výrobu a hotové výrobky. Do výrobny naváželi jen tolik tabáku a obalů, kolik spotřebovali za jeden den. Tabák nakupovali v Bulharsku a Rumunsku po 16 tunách. Platby prováděli prostřednictvím bankovního účtu, který za tím účelem otevřel Jozef Daňo, v původním řízení zaznamenaný jako „zapomenutý svědek“, který ovšem dle zjištění policie o ničem neví. Později přesunuli výrobu do Babic, kde dělníci po dobu provozu linky i bydleli a neopouštěli vůbec areál, což umožnilo utajení výrobny. Lebánkovi pak zatelefonovali svědkovi, že do provozovny se někdo vloupal, a proto se s výrobou končí. Později ale zjistil, že ve skutečnosti stroje přestěhovali do Lůžkovic do skladů, které vybudovali z výnosů z výroby cigaret, ale jeho již k účasti nepřibrali. Požadoval proto, aby mu František Kříž vrátil jeho podíl. Když u něj neuspěl, obrátil se na Lebánky s požadavkem na 200.000 EUR. Má jistotu, že výroba v Lůžkovicích běžela. Kontroloval ji pomocí nastrčených osob a sám se byl v areálu podívat.

Původním impulzem k sepsání dopisu státnímu zástupci Petrovi Matouškovi mělo být zhlédnutí nějaké blíže neurčené televizní reportáže. Bratři Lebánkovi samozřejmě pravdivost jeho obsahu odmítají a i policie v usnesení o odložení konstatuje, že informace jsou neověřitelné. Ostatně vyznění jeho vystoupení před soudem v původním procesu bylo krajně nevěrohodné. Proti pravdivosti svědčí některé rozpory v údajích, např. sklady v Lůžkovicích Lebánkovi zakoupili dva roky před tím, než měla být zahájena výroba cigaret, nebo při výslechu před soudem se ukázalo, že František Ondráček neznal cestu do areálu v Lůžkovicích. Vystoupení zdržoval až do promlčení trestnosti popsaného podnikání.

Miroslav Kříž, s nímž měl František Ondráček podnikat, se v tomto procesu zmiňuje jako dodavatel strojů, které později prodal Romanu Šulyokovi. Krátce po uskutečnění prodeje zmizel a je již několik let nezvěstný, i když po jeho osudu pátrala policie. Doufejme, že ho František Ondráček nenásledoval.

Po přečtení dopisu a vyjádření obžalovaných k němu předstoupil před soud svědek Martin Auer. Potvrdil, že se zná z vězení s Františkem Ondráčkem a na základě jeho pověření se ujal doručení jeho dopisu Lebánkům. Dopis přepsal na počítači, originál zahodil. Vylákal Ladislava Lebánka na schůzku pod záminkou, že má důležitou informaci o jeho otci. Když Ladislav Lebánek odmítl dopis otevřít, nechal jej ležet na stole a odešel. Od pana obžalovaného se pak soud dověděl, že zájem zcela neznámého Martina Auera považoval za možnou provokaci ze strany Romana Šulyoka. Proto schůzku zorganizoval v neutrálním prostředí benzinky, zajistil si ochranu a rozhovor natáčel. Ústně pronesenou výhružku trestním oznámením v případě nezaplacení vyhodnotil jako vydírání a ihned podal trestní oznámení.

Svědek Richard Kadlec sdělil soudu, že Františka Ondráčka zná asi 20 let a vozil ho po celé republice a na Slovensko. Nebyl jeho zaměstnanec, ani neměl živnostenské oprávnění. Zásadně s ním nechodil k jednání, vždy na něj čekal v autě. Tehdy neznal bratry Lebánky, takže nemohl policistům sdělit, že jej vozil na schůzky s nimi.

Ani jeden ze svědků nemohl prozradit soudu, kde se nyní František Ondráček zdržuje. Od opuštění věznice o sobě nepodal zprávu.

Po ukončení výslechů svědků předseda senátu informoval o výsledcích snahy soudu zjistit, komu patřil kamion a doprovodné osobní auto, které 21. srpna 2012 přivezly tabák. K informaci, komu patřil tabák a kdo organizoval a platil přepravu se samozřejmě nedopracoval. Obž. Ladislav Lebánek projevil potěšení, že se soud konečně začal zabývat podivným návozem tabáku a uvedl svá zjištění. Podle mého laického úsudku jak obžalovaní, tak soud, se honí za podružnostmi, zatímco nechávají nevyužitou cestu přes prověření důvodů a výsledků akce celníků, kteří na kamion čekali a zřejmě úmyslně propásli možnost zjistit totožnost řidiče a nechat si předložit doklady od vozidel a zboží. Celníci jistě nečekali na kamion náhodou, ani z dlouhé chvíle.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 24.-26.září 2019. Posune proces blíž k závěru a možná se mezitím soud od celníků doví, komu patřil dovezený tabák.