Proč vládci nemají moudré rádce?

Úroveň politických rozhodnutí a způsobu vládnutí klesá nejen v Evropě, ale i na celém světě. Téměř denně jsme svědky chaotického anebo nesmyslného rozhodování nejrůznějších politiků anebo místních (samo)“vládců, které je v rozporu se zdravým rozumem a kterému soudně uvažující lidé nejsou schopni porozumět, zvláště pokud se celý život zabývali studiem historie a filosofie. Vznikají stále nové války, do Evropy se valí vlny konfliktních imigrantů, prohlubuje se celosvětová hospodářská krize, zvyšuje se kriminalita a rasová i náboženská nenávist, probíhají vážné klimatické změny a do toho všeho ještě přišla pandemie coronaviru, kterou se stále nedaří zvládnout. Celý svět je jako přetopený parní kotel před výbuchem. Bezradnost světových vládců je očividná, ustálená mezinárodní společenství se oslabují a na mezinárodní scéně se stále více prosazují diktátoři anebo náboženští fanatici, kteří se vůbec neohlížejí na veřejné mínění a snaží se celému světu vnutit svoji vůli. Lidé jsou tímto chaosem zneklidněni a mají strach, protože v přemíře protichůdných, polopravdivých, lživých a manipulativních informací se dokáží jen stěží orientovat. Toto všechno tu ovšem bylo již před tisíciletími, leč politici se z chyb našich pradávných předků stále ještě nepoučili. Nečtou, nevzdělávají se a jsou pouze v zajetí svých nezřídka fantazijních představ umocněných pocitem geniality – ať už jde o představy naivně humanistické, náboženské anebo velmocenské. Stačí však otevřít staré moudré knihy („neživé rádce“) a v hluboké pokoře užasneme nad jejich aktuálností. V této souvislosti nelze nevzpomenout na tento výrok Jana Wericha:

„Dřív málo lidí umělo psát, ale ti co uměli psát ti uměli psát, to se dá číst i dneska! Zatímco dnes si něco přečtu a mám dojem, že je mi osm! Mně se na tom líbí optimismus těch vydavatelů, kteří si říkají, co čtenář, to blbec!“