Dne 17. ledna 2018 nic neskončilo, boj pokračuje

Případ, známý veřejnosti jako „kauza Vitásková“ skončil pravomocným rozsudkem odvolacího Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.ledna 2018 jen zdánlivě. Vypukl kvůli tomu, že Energetický regulační úřad (dále jen ERÚ) vydal o silvestrovské noci r.2010 licence fotovoltaickým elektrárnám společností Saša Sun s.r.o. a Zdenek Sun s.r.o. vlastněných rodinným klanem „slováckého miliardáře“ Zdenka Zemka. Dle názorů orgánů činných v trestním řízení se skupina zúčastněných osob na straně vlastníků elektráren a ERÚ dopustila trestného jednání. Všichni se pak dostali před senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu v Brně, který je 22.února 2016 odsoudil k vysokým trestům. Z devíti obžalovaných se u Vrchního soudu v Olomouci domohla zproštění právě jen Alena Vitásková, předsedkyně ERÚ, původně bez důkazů odsouzená k trestu odnětí svobody v trvání 8,5 roku.

Ukřivděná oběť justice

MS

Pocit křivdy může oprávněně hryzat Michaelu Schneidrovou, bývalou ředitelku licenčního odboru ERÚ, která před příchodem do ERÚ pracovala pro Alenu Vitáskovou jako pro podnikatelku.

Údajné provinění Michaely Schneidrové

s

Obžalovaní se shodují v názoru, že elektrárny společností Saša Sun s.r.o. a Zdenek Sun s.r.o. byly skvadře býv. předsedy ERÚ Josefa Fiřta od počátku solí v očích. Jejich nevole se projevovala i po jeho odchodu v činech jeho „pozůstalých“. Místopředseda sekce legislativně právní Antonín Panák podal na policii trestní oznámení a Jaroslav Vítek připravil rozhodnutí o povolení obnovy licenčního řízení, která mohla vyústit v odebrání licencí. Konečný úspěch jeho úsilí by způsobil vlastníkům elektráren tak velké finanční škody, že by patrně skončili v insolvenci. Zdá se ostatně, že to byl účel této hry. Jenže vedoucí úředníci ERÚ předvídali, že poškození vlastníci by kladli odpor, došlo by k soudům a arbitrážím, které by pro ERÚ nemusely dopadnout dobře. Proto se nenašel nikdo, kdo by Vítkova rozhodnutí vydal.

Trestně stíhaná

Výše uvedené rozpory v hodnocení podmínek pro vydání licencí mezi Michaelou Schneidrovou na straně jedné a správními soudy a orgány činnými v trestním řízení na straně druhé jsou pouze rozdíly v právních názorech, o nichž lze diskutovat. Nejsou ale samy o sobě opodstatněním kriminalizace Michaely Schneidrové.

Jednání se stává trestným činem teprve tehdy, když vedle skutkové podstaty je prokazatelná subjektivní stránka : tj. motiv, úmysl a ztotožnění pachatele se způsobením škody.

Svérázné zacházení s obviněnou

Orgány činné v trestním řízení zacházely s Michaelou Schneidrovou ostudně. Policie ji zadržela na pracovišti a před zraky spolupracovníků, vykázaných z kanceláří na chodbu, ji vyvedli spoutanou v „medvědech“, které policisté museli přizpůsobit její drobné postavě. Byla to nesmyslná, svévolná surovost na bezbranné ženě. Státní zástupce na ni podal návrh na uvalení vazby, ale soud mu nevyhověl.