Novinky

Zdeněk Jemelík, Žalobce proti Nejvyššímu soudu ČR

Kdysi veřejností pozorně sledované trestní stíhání Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu, a její podřízené Michaely Schneidrové časem téměř upadlo v zapomnění. Zatímco v počátcích procesu zvláště na Alenu Vitáskovou dotírali při příležitosti hlavních líčení novináři jako sršni a do soudní síně chodila veřejnost, předsmrtná agonie procesu proběhla u Krajského soudu v Brně ve dnech 12.-13. listopadu 2019 téměř nepozorovaně.

Zdeněk Jemelík, Ve Zlíně znova o „hororovém příběhu“ 2

Dne 7.listopadu 2019 se senát Radmíra Koudely zlínské pobočky Krajského soudu v Brně začala znova zabývat kauzou, o které jsem v minulosti psal jako o „hororovém příběhu od zlínského soudu“ a dne 12. listopadu pokračovalo dokazování.

Očekávání účastníků nenaplnili dva znalci a čas si nenašel také pan poškozený Pavel Buráň. Z obžalovaných zůstal v soudní síni jen Jaroslav Novotný.

Zdeněk Jemelík, Ve Zlíně znova o „hororovém příběhu“

V článku „Soud nad soudem“ jsem uvedl, že dne 7.listopadu 2019 se zlínská pobočka Krajského soudu v Brně začne znova zabývat kauzou, o které jsem v minulosti psal jako o „hororovém příběhu od zlínského soudu“. Tak se i stalo.

V tomto příběhu obžalovaný Jaroslav Novotný jako věřitel dlužníka, poškozeného Pavla Buráně, měl zorganizovat jeho vydírání s použitím násilí a tím ho přinutit, aby podepsal listiny, jimiž se zavázal, že ve lhůtě tří let zaplatí stamilionový dluh, za jehož splacení se zaručí zástavou nemovitostí. Ostatní obžalovaní měli různým způsobem při vydírání pomáhat. K pikanteriím případu patří skutečnost, že žalobce neobžaloval velitele čtyřčlenného komanda zakuklenců ukrajinské národnosti, kteří se podle pana poškozeného na něm dopouštěli násilí. Jeho identitu policie vůbec nezjistila a místo tří Ukrajinců dodala dva Slováky a jednoho Rusa s povolením k pobytu na Slovensku. Jeden příslušník komanda byl již v původním řízení zproštěn obžaloby.

Zdeněk Jemelík, Soud s překvápky

Další blok „velké daňové kauzy“, vedené senátem Aleše Novotného u Krajského soudu v Brně proti Shahramu Zadehovi ( dále jen SAZ) & spol., který proběhl ve dnech 4.-6. listopadu 2019, měl vnějškově docela pohodový ráz. Pan obžalovaný SAZ se opět dostavil ve slušivém vězeňském oblečení v doprovodu trojice „obyčejných“ příslušníků Vězeňské služby (tytam jsou časy, kdy jej doprovázelo šest zakuklených těžkooděnců se samopaly) a usedl na své obvyklé místo na lavici obžalovaných před stolem obhájců. Za celé tři dny nikdo nezvedl hlas, byť příležitosti se nabízely. Lavice obžalovaných byla obsazena velmi spoře. Pohoršovalo mě jako obvykle chování příslušníků Vězeňské služby, kteří kontrolovali listiny, jež si pan obžalovaný SAZ vyměňoval s obhájcem. Jako laik si myslím, že to je zřejmé porušení zákonem chráněné nedotknutelnosti komunikace mezi obviněným a obhájcem. Možná se ale mýlím: v případě obž. SAZ jsou odchylky od normálního zacházení časté a vždy se pro ně najde nějaké vysvětlení. Ostatním obžalovaným se této péče nedostává, ač si s obhájci vyměňují listiny běžně. Jinak se ovšem eskorta chová slušně a její příslušníci nemají možnost neplnit rozkazy.

Zdeněk Jemelík, Soud nad soudem

Vše souvisí se vším. Někteří pamětníci si možná vzpomenou, že v nedávné minulosti se 7. listopadu honosně slavilo výročí událostí, k jejichž spuštění byl signálem osudový výstřel z křižníku Aurora. Účastníci procesu, jehož druhé kolo po rozhodnutí odvolacího soudu začne u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně právě v ten den, si na výstřel z Aurory a jeho následky nevzpomenou, ale den 7. listopadu budou vnímat jako mimořádně významný.

Zdeněk Jemelík, Znalec na grilu

Ne, nejde o popis pochoutky pro kanibaly, ale o vyprávění o dalším bloku hlavního líčení ve dnech 29.-31. října 2019 ve „velké daňové kauze“, vedené senátem Aleše Novotného u Krajského soudu v Brně proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol. kvůli krácení DPH při obchodování s minerálními oleji z dovozu. Nejvýznamnější událostí z celého programu bylo vystoupení znalce Daniela Líbezného, přibraného policií, který vypracoval před pěti lety znalecký posudek. Měl za úkol vyhodnotit obchody obžalovaných z hlediska daňových a finančních předpisů, posoudit úroveň vedení účetnictví společností P.P.S. GmbH a Alfa Group Services and Investments, zdokumentovat toky zboží, posoudit správnost výpočtu škody a objasnit mechanismus jejího vzniku. Za tím účelem předložil přehled o počtu provedených přeprav minerálních olejů v rámci sledovaného období a z toho vyvodil, jak velký daňový nárok vznikl státu.

Zdeněk Jemelík, Nekončící příběh stíhání Aleny Vitáskové

Za velkého zájmu novinářů vyhlásil dne 1. listopadu 2019 Zdeněk Chalupa, předseda senátu Okresního soudu v Jihlavě, rozsudek v trestní věci Aleny Vitáskové, bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ), stíhané za obsazení funkce místopředsedy ERÚ Renatou Veseckou, bývalou nejvyšší státní zástupkyní. Je to již druhý rozsudek, když ten první zrušil pro četné vady odvolací senát Krajského soudu v Brně předsedkyně Haliny Černé.

Zdeněk Jemelík, Soudili soudkyni

Kárný senát Nejvyššího správního soudu pod předsednictvím Miluše Doškové soudil dne 22.října 2019 zlínskou soudkyni Ivetu Šperlichovou, kterou čtenáři mých starších článků mohou znát pod označením „soudkyně OLO“. Nebyl to zřejmě soud ledajaký, protože přilákal pozornost nejen regionálního tisku, ale i serveru Česká justice. Díky tomu veřejnost dostala pohotové informace, byť někdy lehce nepřesné. Dostavila se i veřejnost – malý hlouček obětí podjatosti paní kárně obviněné.

Zdeněk Jemelík, Trápení Aleny Vitáskové pokračuje

Zatímco sdělovací prostředky věnovaly dne 15.října 2010 značnou pozornost vyhlášení rozsudku nad lékařem Jaroslavem Bartákem, umocněnou odvysíláním bohatých obrazových záznamů z hlavního líčení, následující den celkem v tichosti skončilo u Okresního soudu v Jihlavě dokazování a odezněly závěrečné řeči v dalším kroku pronásledování bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové.

Zdeněk Jemelík, Po prvé ve vězeňském munduru II.

Zatímco ve středu a čtvrtek se nedostavil žádný z předvolaných svědků, v pátek předstoupila před soud aspoň svědkyně H.C., zatímco s napětím očekávaný Angličan M.W. se neobtěžoval. Zbytek soudních hodin opět vyplnily odposlechy.

Svědkyně patřila k administrativě společnosti P.P.S. Popsala svou pracovní náplň, jejímž základem byla komunikace se zákazníky, přijímání a vyřizování objednávek. Z té doby zná obžalované č.1-5, tedy Shahrama Zadeha, Daniela Rudzana, Elišku Coufalovou, Petra Dokládala a Petra Moštěka, který ale byl zaměstnancem společnosti Biodiesel. K dotazu předsedy senátu uvedla, že vedení společnosti z jejího pohledu tvořili obžalovaní 2-5. Popsala funkční zařazení obžalovaných č. 2-5. Obž. SAZ zná od r.2014, občas s ním konzultovala různé problémy. Častěji měla příležitost jednat s Petrem Pfeiferem. V současnosti nemá spojení s nikým z nich, i když po jejich propuštění vazby se setkala s obž. Danielem Rudzanem a Eliškou Coufalovou. O okolnostech zániku společnosti se s nimi ale tehdy nebavila.

Zdeněk Jemelík, Soud posloužil zájemcům o vyvolání trestního stíhání

Prezident republiky, Andrej Babiš, Marie Benešová a další vyvolali nedávno poprask tvrzením, že v České republice je možné objednat si trestní stíhání. Zejména opoziční politici se na jejich znevažování kvůli těmto výrokům hezky vyřádili.

Z pohledu právnicky nevzdělaného praktika se věci jeví tak, že velmi zřídka, a jen za zvlášť příznivých okolností, lze uvést mašinerii trestního řízení do pohybu cíleným směrem vložením informací, které budou fungovat jako spouštěč. Může tak vzniknout dojem, že iniciátor akce si trestní řízení přímo objednal. O přijaté objednávce by se dalo mluvit v případě, že iniciátor a vykonavatel by byli předem domluveni. Častější je náhoda, kdy semeno zlého býlí padne na úrodnou půdu orgánů činných v trestním řízení, které zaujme, a proto ho nechají vzklíčit.

Zdeněk Jemelík, Poprvé ve vězeňském munduru I.

Hlavní líčení ve „velké daňově kauze“ proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spoluobžalovaným, probíhající od r. 2015 u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného, pokračovalo ve dnech 7.-11. října 2019. Při zahájení jednání dne 7.října 2019 přítomní zažili překvapení: hlavní obžalovaný SAZ se nedostavil jako obvykle v elegantním obleku s vázankou a kapesníčkem, ale v erárním oblečení vězně ve výkonu trestu. Kromě toho jej nepřivedla eskorta šesti těžkooděnců, ale dva řadoví příslušníci Vězeňské služby ČR. Asi mu s ukončením vazby přestalo hrozit blíže neurčené nebezpečí, takže již není třeba jej chránit. Na výrazu pana odsouzeného nebylo patrné, že by mu změny vadily: byl zřejmě v pohodě. V průběhu jednání se ukázalo, že ani jeho výmluvnost neutrpěla. Přece jen to je hrdý, silný muž, kterého hned tak něco nezlomí.

Zrušení eskorty těžkooděnců by mělo být důvodem k zpětnému přezkoumání účelnosti tohoto opatření, za které Vězeňská služba zaplatila spoustu peněz. Jak praxe ukazuje, asi to bylo zbytečné. Zkoumání odpovědnosti za plýtvání je na místě.

Zdeněk Jemelík, Úklid po „soudkyni OLO“ pokračuje

Obnovené trestní řízení soudní, vedené u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně proti obviněným, kteří se měli dopustit krácení spotřební daně z tabáku a poškození autorských práv výrobou padělků cigaret Marlboro, vstoupilo ve dnech 24.-26. září 2019 do dalšího kola. Jedná se o opakované projednání obžaloby po odebrání případu senátu Ivety Šperlichové kvůli její podjatosti, stvrzené ústavním nálezem. O předchozích kolech jsem psal v několika článcích, dostupných na mém bloggu i na webu spolku Chamurappi z.s.

Zdeněk Jemelík, Taková skvělá justiční loupež

Zveřejnění usnesení Ústavního soudu z 30. září 2019, podle něhož se mají vystěhovat členové SBD Svatopluk, žijící v bytovém komplexu v Horoměřicích, vyvolalo skandál. Převážná část reakcí veřejnosti byla odmítavá. Předseda vlády Andrej Babiš se vyjádřil, že došlo k selhání justice. Postižení obyvatelé projevovali zoufalství.

Usnesení je příznačné pro stav justice, z velké části stále ještě ovládané pohrobky normalizace, a proto poplatné předlistopadovému právnímu myšlení. Mimo to mnozí soudci a státní zástupci žijí v přesvědčení, že nezávislost justice je totožná s právem na beztrestné poškozování občanů.

Zdeněk Jemelík, Nesnesitelná lehkost vládnutí III

Nejsem v žádném případě fanouškem Marie Benešové. Nicméně oceňuji ráznost jejího vystupování, kterým nenechává nikoho na pochybách o tom, co si myslí, odolnost vůči tlakům ze strany medií a opozičních poslanců i přísnou profesionalitu, která se např. projevuje ve zdrženlivosti ve vyjadřování k humbuku kolem zastavení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo. Nicméně v některých jejích rozhodnutích, většinou tlumočených úředníky, spatřuji stopy prokurátorského myšlení z časů nedávno minulých.

Např. jedním z nich je postoj k případu „spícího soudce“, o němž jsem se zmínil již dříve v článcích Nesnesitelná lehkost vládnutí II a Smůla na patách.

Zdeněk Jemelík, Kauza Zadeh : Rozsudek

Pochybnosti o osudu námitky podjatosti, kterou vznesl obž. Shahram Zadeh (dále jen SAZ) na závěr veřejného zasedání senátu Haliny Černé Krajského soudu v Brně dne 24.září 2019, paní předsedkyně rozptýlila hned na začátku veřejného zasedání dne 26.září 2019: její senát ji v neveřejném zasedání dne 25.září 2019 zamítl. Vysvětlení věnovala přibližně půl hodiny. Pozornost zaměřila na vyvrácení názoru obhajoby, že domněnku o podjatosti lze mimo jiné vyvodit ze skutečnosti, že 27 z 29 soudců trestního oddělení soudu kdysi podepsalo petici na podporu soudce Aleše Novotného. Petice vznikla v souvislosti s trestním řízením soudním proti Aleně Vitáskové & spol. a byla odezvou na napadání pana soudce televizemi Nova a Prima. S projednávanou věcí nemá nic společného a nelze z ní vyvozovat podjatý poměr soudců senátu Haliny Černé k obž. SAZ, jehož se kauza Aleny Vitáskové & spol. netýkala

Zdeněk Jemelík, Kauza Zadeh: Napětí houstne

Navazuji na článek Tři dny se Shahramem Zadehem ze dne 6.září 2019, pojednávající o odvolacím řízení v „malé“ kauze Shahrama Zadeha (dále jen SAZ) & spol., v kterém se dne 4. a 5. září 2019 u Krajského soudu v Brně rozběhlo veřejné zasedání vedené senátem Haliny Černé.

V tomto procesu týrá obž.SAZ vazbou od 2. prosince 2016 brněnsko-olomoucké účelové uskupení příslušníků orgánů činných v trestním řízení. Podle obžaloby měl obž.SAZ v r.2015, tedy v době, kdy byl ve vazbě, založit organizovanou zločineckou skupinu, která mu měla obstarávat falešné důkazy pro vyvinění ve „velké daňové kauze“, probíhající od jara r.2015 u Krajského soudu v Brně před senátem Aleše Novotného.

Zdeněk Jemelík, Marie Benešová a destruktoři

Nejsem v žádném případě sympatizantem ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Nicméně nemohu nereagovat na některé prvky útoků na ni, a to nikoli kvůli ní osobně, ale kvůli scestnému myšlení kritiků její novely zákona o trestním zastupitelství. Je na místě nalít bezbranné veřejnosti čistého vína o destruktivní povaze názorů, jimiž ji zahlcuje protibabišovská fronta. Novela si zasluhuje věcné zacházení. Nemůže za to, že ji předkládá ministryně, kterou v okamžiku nouze vytáhl z klobouku jinak nesnesitelně úspěšný Andrej Babiš.

Zdeněk Jemelík, Nezvěstný svědek

Od 6.června 2018 jsem se na svém bloggu opakovaně věnoval svéráznému postupu „soudkyně OLO“, tedy paní Ivety Šperlichové, předsedkyně senátu zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, v řízení proti údajným pachatelům krácení spotřební daně z tabáku, které dovedla k odsuzujícímu rozsudku z 22.června 2018. Ústavní soud ČR uznal paní soudkyni za podjatou. Její rozsudky byly následně zrušeny a případ jí byl odebrán. Čelí nyní také kárné žalobě předsedy Nejvyššího soudu ČR Pavla Šámala.

Řízení probíhá znova od začátku u téhož soudu, ale nyní se jím zabývá senát Jiřího Dufka. Obnovené hlavní líčení bylo zahájeno ve dnech 22.-23. května 2019, o čemž jsem referoval článkem „Stín „Soudkyně Olo“ na obnoveném procesu“. Soud pokračoval v jednání dne 4.září 2019. Mimo vystoupení znalkyně, která posuzovala daňovou povinnost obžalované společnosti Vltava holding a.s., se věnoval záležitosti, o které v obžalobě není vůbec zmínka: prověřování svědectví Františka Ondráčka o údajné účasti obžalovaných bratrů Lebánků na nelegální výrobě cigaret již na počátku století a na jiných místech, než se uvádí v obžalobě.

Zdeněk Jemelík, Podivná akce celníků

V posledních dnech víří ve veřejném prostoru zprávy o soudním řízení trestním proti obchodníkům s padělky značkových cigaret, při jejichž vyšetřování celní správa dle obhajoby postupovala nezákonně, využívajíc k jejich sledování vojáky. Přehlednou zprávu přinesla např. Česká justice dne 8.září 2019.

Není to jediná podivnost v působení Celní správy ČR v trestním řízení. V současné době probíhá u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně proces proti skupině obžalovaných, již měli připravovat výrobu padělků značkových cigaret. Případ původně vedl senát „soudkyně OLO“ Ivety Šperlichové, které byl později odebrán po zásahu Ústavního soudu kvůli její podjatosti a v téže souvislosti na ni podal předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal kárnou žalobu.

Zdeněk Jemelík, Pingpong za státní peníze

Dne 17.prosince 2018 jsem v článku „Soudní pingpong nejen v kauze Nečesaný“ psal o rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14.prosince 2018, jenž byl šestým v řadě zproštění v kauze podnikatelky a dvou úředníků ministerstva zahraničí. Šťastní obžalovaní obdrželi písemné vyhotovení rozsudku až 19. srpna 2019 a tím mohla skončit nepříjemná část jejich života, odstartovaná sdělením obvinění v březnu r. 2011. Mohla skončit, ale neskončila, protože zatvrzelý státní zástupce Jan Lelek se znova odvolal a věcí se bude muset znova zabývat Městský soud v Praze. Pro obžalované, pro které je mnohaleté soudní řízení finanční pohromou, to je zpráva přímo zdrcující.

Zdeněk Jemelík, Soud nástrojem zločinu

Dne 29.července 2019 pokračovalo u liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí n.L. hlavní líčení ve věci obž. Jaroslava Bartáka, již dříve pravomocně odsouzeného k trestu odnětí svobody v trvání 12 let za nevhodné nakládání se zaměstnankyněmi. Jeho trestní stíhání v současné věci bylo zahájeno 5. listopadu 2013, soudní řízení 30. září 2014.

Případem jsem se zabýval v letech 2015 - 2016 a podstatné informace jsem shrnul v článcích „ Neznalost zákona ani soudkyni neomlouvá“ a „Právo lotra“, které jsou dostupné na mém bloggu a leckde jinde. V nich také vysvětluji, proč se zabývám případem obžalovaného, kterého veřejnost kvůli jeho předchozímu odsouzení často vnímá jako zápornou, až odpuzující postavu.

Zdeněk Jemelík, Zemřel soudce s laskavým srdcem

V pondělí 22.července 2019 sedmdesátidevítiletý Pavel Kučera, bývalý dlouholetý místopředseda Nejvyššího soudu ČR, pracoval ve své advokátní kanceláři poblíž obchodního domu Kotva s obvyklou vitalitou. Domlouval si schůzky na další týden. Ty již ale neuskuteční.

V noci svíce jeho života dohořela. Život miloval a trpělivě snášel bolesti, jež ho v posledních letech trápily. Odešel tiše tam, kde ho již nic bolet nebude.

Zdeněk Jemelík, Nesnesitelná lehkost vládnutí II

Web Česká justice přinesl dne 17. července 2019 zprávu o zvláštní nepřístojnosti, ke které došlo u Městského soudu v Praze. Při odvolacím řízení, jež vede tříčlenný senát soudců z povolání, přísedící soudce Petr Braun podstatnou část jednání prospal, jsa postižen zdravotními potížemi. Předseda senátu Dušan Paška i přísedící Hana Hubáčková jej pod stolem kopali do holeně, ale jeho bdělost nedokázali udržet. Na základě stížnosti obžalovaného F.K. proběhlo vyšetřování, při němž soudce Petr Braun své pochybení poctivě doznal. Vysvětlil je tím, že trpěl horečnatým onemocněním a byl pod vlivem léků. Nechtěl působit potíže předsedovi senátu, který by v případě jeho výpadku musel shánět náhradního soudce a myslel si, že působení nevolností překoná, ale přecenil své síly. Panu odsouzenému se omluvil místopředseda soudu Jaroslav Cihlář. Správně usoudil, že soudce Petr Braun se poklesku dopustil veden dobrou vůlí a pouze mu důrazně domluvil. Poučil pak předsedy odvolacích senátů, aby nedopustili opakování podobných situací.

Zdeněk Jemelík, Soudí „jako za bolševika“

Do veřejných debat proniklo hojně přetřásané téma nezávislosti justice. Protože se ho zmocnili zejména lidé, kteří o poměrech v justici nic nevědí, a nejde jim o justici, ale o uchopení moci jinými cestami než nástroji parlamentní demokracie, za clonou jejich žvanění snadno unikají různé nešvary v činnosti státního zastupitelství a justice.

Jedním z nich je prorůstání pozůstatků předlistopadového myšlení do praxe demokraticky se tvářících soudců. Jejich nositeli nejsou jen bývalí členové KSČ, kteří díky nedůsledné polistopadové očistě zůstali na svých místech, ale i jejich horliví polistopadoví učni.

Zdeněk Jemelík, Nesnesitelná snadnost vládnutí I

Snadnost, s jakou ministryně Marie Benešová rozhoduje v některých případech o významných záležitostech svého resortu, mi připadá nesnesitelná. Uplynulo sotva pár dní od jejího oznámení, že poslala do Sněmovny předlohu novely zákona o státním zastupitelství, vzniklou upravením návrhu, připraveného jejím předchůdcem, profesionálním legislativcem. Chlubila se, že novela vstoupí v platnost až v r.2022, takže nehrozí nebezpečí, že by tato vláda, podezíraná z podjatosti ve prospěch trestně stíhaného předsedy vlády, prováděla personální změny na vedoucích místech v soustavě státního zastupitelství. Zejména mělo být vyloučeno, že by rozhodovala o obsazení funkce nejvyššího státního zástupce.

Zdeněk Jemelík, Kdo brání Marii Benešovou ?

Česká justice vydala dne 17. června 2019 pod názvem Kdo se bojí Marie Benešové ? laudatio na současnou dočasnou ministryni spravedlnosti z pera Jaroslava Fenyka, místopředsedy Ústavního soudu. Můj pohled na jeho favoritku je zásadně odlišný, což jsem vyjádřil např. článkem Alternativní obraz Marie Benešové. Jsem přesvědčen, že není vybavena vlastnostmi a schopnostmi, odpovídajícími nárokům na důstojného držitele tohoto významného postu. Nicméně nepatřím mezi ty, kteří se jí „bojí“, protože nepovažuji za možné, aby zastavila trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo, i kdyby si to snad přála, a je zřejmé, že už pochopila, že jí nepřísluší provádět zásadní změny v resortu. Z mého hlediska byla pro Andreje Babiše východiskem z nouze ve chvíli, kdy Jan Kněžínek náhle opustil úřad. Hnutí ANO prostě nemá sklad uchazečů o funkci ministra spravedlnosti, a když už kvalitního člověka najde, neumí ho ve funkci podržet. Již jmenování Jana Kněžínka po resignaci Roberta Pelikána bylo východiskem z nouze. Slušný člověk s úřednickými zvyklostmi nebyl trvalým řešením. Demonstranti, zbubnovaní spolkem Milion chvilek, si voláním po její resignaci zbytečně „honí trika“, protože obavy z jejího jednání ve prospěch Andreje Babiše jsou zbytečné. Resignace seniorky Marie Benešové by v tuto chvíli ničemu neprospěla, pouze by vyvolala další ochromení ministerstva a nutnost hledání dalšího náhradníka, bez záruky, že by nevyvolával veřejné pohoršení.

Zdeněk Jemelík, Stín „soudkyně OLO“ na obnoveném procesu

Od 6.června 2018 jsem se na svém bloggu opakovaně věnoval svéráznému postupu „soudkyně OLO“, tedy paní Ivety Šperlichové, soudkyně zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, v řízení proti údajným pachatelům krácení spotřební daně z tabáku, který dovedla k odsuzujícímu rozsudku z 22.června 2018. V r.2019 ji ale uznal Ústavní soud za podjatou a následně jí Vrchní soud v Olomouci případ odebral a rozsudek zrušil. Později na ni podal předseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Šámal kárnou žalobu. Můj první a nikoli poslední podnět ke kárnému stíhání proti ní nese datum 30. července 2017, ale s touto kauzou nesouvisí.

Zdeněk Jemelík, Deformátoři

Pojem „deformátor“ je zde míněn jako protiklad k označení „reformátor“: označuje nositele nápadů na organizační změny, jejichž uskutečnění by přineslo nenapravitelné škody.

Jistě by k nim patřila ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Naštěstí deformátorský zápal, s kterým vítězně vtáhla do úřadu, ji rychle opustil. Již bude pouze sbírat podklady pro reformátorské kroky svého nástupce. Potěšila mě dvakrát: poprvé odtroubením záměru vyvolat zmatky v soudnictví a státním zastupitelství, podruhé, a to ještě více, naznačením skutečnosti, že ozdobou příští vlády již nebude.

Zdeněk Jemelík, Alternativní obraz Marie Benešové

Zdeněk Jemelík, Alternativní obraz Marie Benešové

Ještě se Marie Benešová v úřadě ministryně spravedlnosti příliš neohřála a již ve veřejných prohlášeních zaduněla nekompetentností, když vyhlásila své záměry stran „zeštíhlení“ justice a státního zastupitelství. Chce rušit vrchní státní zastupitelství a vrchní soudy. Nesmyslně vypráví o tom, že máme čtyřstupňovou soustavu, kterou chce redukovat na třístupňovou. Na Slovácku by jí možná někdo řekl, že „si plete koše s baňama“, když nedokáže odlišit stupně řízení od článků organizační struktury.

Odhlédneme-li od správního soudnictví, máme dvě vedle sebe fungující dvoustupňové soustavy soudů. Prvním stupněm jedné jsou okresní soudy, druhým odvolací senáty krajských soudů. V druhé soustavě jsou prvním stupněm nalézací senáty krajských soudů, druhým vrchní soudy. Kdysi se všechna soudní jednání zahajovala na okresních soudech. Později se prosadil názor, že o složitých kauzách by měli od začátku rozhodovat odborně zvlášť vyspělí soudci a vznikly prvostupňové senáty na krajských soudech. Vrchní soudy původně vznikly pouze z nouze, když se řešila otázka, kam se soudci z rušeného republikového nejvyššího soudu, ale jejich existence byla zakotvena v ústavě a v podstatě jako odvolací soudy nad krajskými soudy se osvědčily.

Zdeněk Jemelík, Nevstoupíš dvakrát…

Přísloví „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ vyjadřuje skutečnost, že život je řetěz nepřetržitých změn. O jeho platnosti se od 23. dubna 2019 začali přesvědčovat obžalovaní u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně v trestním řízení soudním, které probíhá znova od začátku po odebrání případu „soudkyni OLO“, tedy Ivetě Šperlichové , uznané Ústavním soudem za podjatou. Původní kauze a paní soudkyni zvlášť jsem v loňském roce věnoval několik článků, z nichž by k základní orientaci nejlépe posloužily dva: „Lidský odpad čeká na rozsudek“ a „Spravedlnost podle soudkyně OLO“, dostupné na mém bloggu.

Zdeněk Jemelík, Hon na Zemky

Soudci naložili ošklivě s podnikatelským rodinným klanem Zemků. Jejich chomutovské fotovoltaické elektrárny přišly o licence, vydané o silvestrovské noci v r.2010. Holdingu tím vznikla škoda ve stovkách milionů korun, což samozřejmě nikoho z otalárovaného panstva ze správních soudů nebolí. Dvojčata Alexandr a Zdenek Zemkovi, jednatelé společností, jimž patří dvě pozemní fotovoltaické elektrárny, jsou ve vězení, odsouzeni k vysokým trestům. A přišla řada i na otce-zakladatele Zdeňka Zemka st., hlavního obžalovaného v řízení kvůli údajně podvodnému získání licence pro střešní elektrárnu. Nic na tom nemění skutečnost, že jeho věc byla dočasně vyčleněna do samostatného řízení. V každém případě teoreticky není vyloučeno, že otec bude jednou sdílet celu se syny: vskutku radostná vyhlídka!

Zdeněk Jemelík, Čapí hnízdo a právní stát

Trestní řízení, v němž je mezi obžalovanými oligarcha, stojící v čele nejsilnější politické strany a vlády, je prubířským kamenem odolnosti právního státu proti zneužití moci. Zatím můžeme být všichni, s výjimkou obviněných, spokojeni, že se policie nezastavila ani před majestátem Andreje Babiše. A nakonec svým způsobem může být spokojen i on sám, protože daný stav je významným svědectvím v jeho prospěch o způsobu, jakým řídí stát, jakým dbá o nezávislost orgánů činných v trestním řízení.

Zdeněk Jemelík, Nekončící příběh Aleny Vitáskové

První jarní den přinesl další zastavení na nekonečné křížové cestě pronásledování Aleny Vitáskové orgány trestního řízení. U Krajského soudu v Brně proběhlo odvolací řízení ve věci jejího stíhání kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu. Senátu soudců z povolání předsedala Halina Černá.

Paní obžalovaná se z účasti omluvila, takže jednání mělo povahu souboje obhájce a státní zástupkyně, jejichž duel rozsoudila usnesením předsedkyně senátu. Obhájce doplnil písemné odůvodnění odvolání stručným zdůrazněním jeho hlavních tvrzení. Samozřejmě navrhl zproštění obžaloby. Naproti tomu státní zástupkyně rozpitvala hříchy paní obžalované a navrhla nepodmíněný trest vězení v trvání 42 měsíců.

Zdeněk Jemelík, Rozsudek V Kabelíkově

Spravedlivý soud by měl smést absurdní obžalobu. V našich podmínkách ale absurdita obžaloby nevylučuje možnost, že po ní padne neméně absurdní rozsudek. Po vyslechnutí závěrečné řeči žalobce |Roberta Henzla v řízení proti Shahramu Zadehovi (dále jen SAZ) & spol., vedeném senátem Michala Kabelíka u Městského soudu v Brně ve mně představa vyhovění jeho návrhům budila hrůzu: mimo spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery měli všichni dostat nepodmíněné tresty, z toho nejvyšší – 8 až 8,5 SAZ a advokát Záviš Löffelmann sedm let. I když jsem jako laik považoval žalobcovy návrhy za absurdní, s přihlédnutím ke všemu, čeho jsem byl od r.2013 v dění kolem SAZ postupně svědkem, očekával jsem, že se soud svým výrokem od obžaloby příliš neodvrátí.