Stanovisko spolku Chamurappi z.s. ze dne 12.6.2018 k dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch Ing.Aleny Vitáskové

Argumentaci dovolání pana nejvyššího státního zástupce hodnotíme na pozadí širších souvislostí. Celé trestní stíhání Ing. Aleny Vitáskové a Ing. Michaely Schneidrové je od počátku postaveno na lžích, polopravdách a má vůči oběma obviněným šikanózní povahu. Je to patrné ze srovnání jejich rozsudků s tresty osob, které jsou přímo odpovědné za domněle neoprávněné vydání licencí fotovoltaickým elektrárnám společností Saša Sun s.r.o. a Zdenek Sun s.r.o. Bývalého ředitele licenčního odboru ERÚ, bohužel již zesnulého  Bc.Luďka Pražáka, který prosadil proti mínění vedení úřadu provedení licenčního řízení dne 31.12.2010 a z dovolené vedl telefonicky Ing. Ilonu Floriánovou k vydání licencí, soudce Mgr. Aleš Novotný v samostatném řízení  zprostil viny. Ing. Ilona Florianová, která licence vydala, byla shledána vinnou, ale trest jí nebyl uložen. Odůvodnění rozhodnutí je v příkrém rozporu s odůvodněním zprošťujícího rozsudku ve věci  Bc. Luďka Pražáka. Obviněné, které měly zabránit nápravě jejich chybných rozhodnutí, chtěl stejný soudce poslat do vězení na 8,5 roku. Nepoměr uložených trestů nelze přehlédnout.

V argumentaci orgánů činných v trestním řízení včetně dovolání přetrvává klišé, že licence byly vydány na základě padělaných zpráv o revizi elektrických instalací, ačkoli ve skutečnosti byly vydány na základě posouzení stavu elektráren komisí, vyslanou vedením ERÚ, která rozhodla ve prospěch vydání poměrem hlasů 2:1. Tvrdí se, že elektrárny nebyly dokončené, ačkoli existují fotografie, pořízené 26.12.2010 družicí NASA, na nichž lze přímo spočítat panely (bylo jich 67 tis.). Renomovaná poradenská firma PricewaterhouseCoopers na základě analýzy účetních dokladů zjistila, že ke dni vydání licencí na investiční akci v hodnotě 1,3 miliardy Kč byly nedodělky v hodnotě cca 60 tis.Kč. V daných světelných podmínkách elektrárny začaly komerčně dodávat proud do sítě od 4.1.2011. Od uvedení do provozu pracují bez poruch a jejich bezpečnost dokazuje skutečnost, že v nich nedošlo k žádnému úrazu elektrickým proudem.

Pokud vznikla počátkem roku 2011 škoda výkupem elektřiny za cenu r.2010 od elektráren, které na ni podle cenové vyhlášky z r.2009 neměly nárok, orgány činné v trestním řízení nechtějí vidět zavinění bývalého vedení ERÚ, které na svém webu uveřejnilo „výkladové stanovisko“ k cenové vyhlášce z r. 2009. V něm tvrdilo, že pro dosažení ceny r.2010 stačí mít licenci a první paralelní připojení. Nesprávnost tohoto výkladu konstatoval např. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ve věci sp.zn. 32 Cdo 1051/2015, stejně tak ERÚ v rozhodnutí v tzv. sporném řízení. Mylný výklad převzal znalec, který dodal PČR „odborné vyjádření“ (PČR si neobstarala řádný znalecký posudek) a také soukromá firma, která vykupovala elektřinu od elektráren společností Saša Sun s.r.o. a Zdenek Sun s.r.o. Zejména od 1.1.2013, kdy výkup elektřiny z fotovoltaických elektráren přešel do pravomoci státní firmy OTE a.s. žádná elektrárna, která na to nemá nárok podle cenové vyhlášky z r.2009, neprodává elektřinu za zvýhodněnou cenu z r.2010. Tento stav trval již v době, kdy PČR sdělila Ing. Aleně Vitáskové obvinění a za celou dobu vedení trestního stíhání až do rozsudku ze 17.1.2018 orgány činné v trestním řízení nezjistily, že všecko je jinak, než se uvádí v obžalobě. Když nic jiného, tedy od 1.1.2013 škoda, způsobená nesprávným vyhodnocením cenové vyhlášky z r. 2009, dále neroste. Všechny kalkulace škody, s nimiž pracovala obžaloba a soudy, jsou zcela nesmyslné.  Obhajoba se dožadovala, aby byl předvolán jako svědek ředitel OTE a.s., který elektřinu ze zmíněných elektráren vykupoval, ale Mgr. Aleš Novotný tento důkaz nepřipustil.

Ve věci neoprávněného vykupování elektřiny za ceny z r.2010 byla podána trestní oznámení proti odpovědným pracovníkům vykupující firmy. Napaden trestním oznámením a návrhem na kárný postih byl i znalec, který podal nesprávné odborné vyjádření. Vše vyšumělo do ztracena.

Nejvyšší státní zástupce a před ním Vrchní soud v Olomouci se drží pouze písemných vyhotovení rozsudků. V daném případě o úrovni rozhodování nalézacího soudu vypovídá ale i ústní vyhlášení rozsudku. Závěrečné řeči odezněly 11.12.2015 a soudce Mgr. Aleš Novotný pak odročil pokračování hlavního líčení za účelem přípravy ústního vyhlášení rozsudku. Trestní řád připouští odročení nanejvýš o tři dny. V tomto případě to trvalo „poněkud“ déle: do 22.2.2016. A při vyhlášení rozsudku Mgr. Aleš Novotný uvedl různá zajímavá tvrzení. Například s odvoláním na údajnou zprávu žalobce při hlavním líčení uvedl, že Ing. Aleně Vitáskové pomohla do funkce Jana Nečasová, dř. Nagyová, ač žalobce nikdy nic takového soudu nesdělil a ani jiným způsobem tato dehonestující skutečnost nebyla soudem zjištěna ( pozn.: o jejím  jmenování na návrh ministra obchodu a průmyslu  Ing. Martina Kocourka rozhodla hlasováním vláda). Připustil také, že ji odsuzuje bez přímých důkazů, protože si myslí, že mezi ní a Ing. Michaelou Schneidrovou musela proběhnout nějaká komunikace, která její podřízenou povzbudila k vydání zločinného rozhodnutí. O Ing. Michaele Schneidrové se pan soudce domníval, že je jedinou pracovnicí z bývalého vedení, kterou si Ing. Alena Vitásková ponechala, když všechny ostatní vyházela, a spekuloval o tom, proč si nechala právě ji. Během dokazování ovšem získal dost informací o tom, že Ing. Michaela Schneidrová nastoupila do ERÚ až po Aleně Vitáskové a s bývalým vedením neměla nic společného. Uvedené usvědčuje pana soudce, že ve chvíli ústního vyhlášení rozsudku neznal dobře spis, ač si na přípravu vzal mnohem více času, než trestní řád připouští. Přesto se neostýchal ukládat drakonické tresty. Je to vizitka kvality rozhodovacího procesu nalézacího soudu. Pokud by měl odvolací soud anebo nyní i nejvyšší státní zástupce proniknout  „pod kůži“ takto „svědomitě“ vytvořeného rozsudku, musel by zrevidovat celý rozhodovací proces, t.zn. musel by přinejmenším prostudovat všechny protokoly z hlavního líčení (stovky stran) a možná by musel jít až do dokumentace přípravného řízení. Obvykle se ale předpokládá, že skutková zjištění rozsudku 1. stupně jsou v pořádku a dále se nejde.   

Pokud se týká přímo úvah JUDr. Pavla Zemana v dovolání, je zjevné, že se vrátil k výchozí mantře obžaloby, která viní Ing. Michaelu Schneidrovou z jednání ve prospěch rodinného klanu Zemků, s kterým ji měly spojovat četné osobní styky s generálním ředitelem Ferrometu a.s. Ing. JUDr. Zdeňkem Zemkem z doby, kdy pracovala jako externistka pro soukromou  firmu  Ing. Aleny Vitáskové  Klub  plynárenských  podnikatelů    ČR s. r. o.  (JUDr. Pavel Zeman dokonce tvrdí, že v té době „pracovala pro Z-Group“). Ing. Alena Vitásková se pak měla provinit tím, že na zjevnou podjatost Ing. Michaely Schneidrové neupozornila jí nadřízeného místopředsedu ERÚ Mgr. Antonína Panáka. Čili nepostarala se, aby rozhodování ERÚ nebylo ovlivněno podjatostí, založenou na soukromém vztahu. Skutečnost je taková, že v celém trestním spisu není ani jeden důkaz o tom, že by se Ing. Michaela Schneidrová osobně znala s Ing. JUDr. Zdeňkem Zemkem. Přesněji: setkala se s ním jednou, když se dostavil na zasedání Klubu plynárenských podnikatelů ČR s.r.o., kdy jej uvedla ke stolu. Není žádný důkaz, že by se vyskytovala v jeho společnosti jindy a někde jinde, není k disposici žádný  odposlech jejich rozhovoru, žádný záznam o výměně SMS, žádná společná fotografie, nebyla zjištěna výměna soukromé e-mailové korespondence. Domněnku o jejich známosti má dokazovat věta z její e-mailové zprávy Ing. Aleně Vitáskové o jednání na ústředí Zemkovy firmy, podle které měl Ing. JUDr. Zdeněk Zemek vzkázat Klubu, že mu mají poslat písemnou nabídku. To byl ovšem vzkaz, který Ing. Michaele Schneidrové přinesl od svého nadřízeného úředník, který jako jediný se jí ujal po vícehodinovém čekání na přijetí. Ani vytěžením archivu Klubu plynárenských podnikatelů s.r.o. se policii nepodařilo prokázat osobní styky mezi Ing.JUDr. Zdeňkem Zemkem a oběma obžalovanými. Tedy: tvrzení, že se Ing. Michaela Schneidrová znala s Ing. JUDr. Zdenkem Zemkem a jednala v jeho prospěch, je lež. Z logiky věci vyplývá, že Ing. Alena Vitásková nemohla vědět o neexistujícím vztahu a nemohla podniknout kroky, jejichž zanedbání jí kladl za vinu žalobce a nyní i JUDr. Pavel Zeman.

Oba jmenovaní při hlavním líčení popřeli, že by se soukromě znali a nikdo se nepokusil jejich tvrzení vyvrátit. V té souvislosti stojí za zmínku, že se také nepodařilo prokázat, že by si Ing. Alena Vitásková tykala s Ing. JUDr. Zdeňkem Zemkem. Svědek, který ji nařkl, se vymluvil na druhého, který informaci nepotvrdil.

Na základě výše zmíněných nepravdivých skutkových zjištění (po lopatě: lží) se JUDr. Pavel Zeman domáhá, aby v dalším řízení byla Ing. Alena Vitásková odsouzena za nedbalostní trestný čin. Je to sice požadavek oproti obžalobě a prvostupňovému rozsudku mírnější, ale s ohledem na jeho podložení lží a na délku bezdůvodného víceletého pronásledování Ing. Aleny Vitáskové nedůvodný a  přímo odporný.

Jinak je pravda, že Ing. JUDr. Zdeněk Zemek navštívil jednou ERÚ, kde krátce jednal s Ing. Alenou Vitáskovou v přítomnosti místopředsedy Mgr. Antonína Panáka. Ing. Vitásková ale krátce po  začátku jednání odešla a hosta přenechala místopředsedovi. Pro toto jednání nebyl Ing. JUDr. Zdeněk Zemek vybaven plnou mocí k zastupování společností Saša Sun s.r.o. a Zdeněk Sun s.r.o. v licenčním řízení, ty zastupoval na základě plné moci vždy pouze advokát JUDr. Pavel Gazárek.

Nejvyšší státní zástupce dále „křižuje“ Ing. Alenu Vitáskovou, že pokud vůbec podnikla nějaká opatření k nápravě „zločinu“ Ing. Michaely Schneidrové, pak k nim přikročila pozdě. Trpí přitom omylem, že elektrárny Zemků byly nejvýznamnější částí její agendy. Ve skutečnosti prvostupňová řízení ve věci licencí nebyla v její náplni, řízení s elektrárnami kvůli licencím běžely desítky a o tom, že právě  s těmito elektrárnami je nějaký problém, se dověděla teprve ve chvíli, kdy za  ní přišel Mgr. Antonín Panák s nepravdivou informací, že je nutné, aby ERÚ vydal okamžitě rozhodnutí. Když pak došlo ke konfliktu mezi ním a Ing. Michaelou Schneidrovou, okamžitě zařídila právní přezkum jejího rozhodnutí, který vyzněl pro ni příznivě. Přesto následně zrušila její rozhodnutí a nechala provést přezkumné řízení. Jiné nástroje jako druhostupňový orgán neměla.

JUDr. Pavel Zeman dále vyčítá Ing. Aleně Vitáskové, že nadřadila právní názory nezkušené Ing. Michaely Schneidrové nad závěry erudovaných a zkušených odborníků Mgr. Antonína Panáka, Mgr.Ing. Jaroslava Vítka a Ing. Romana Marka. Ing.Michaela Schneidrová ale nebyla nezkušená. Pracovala řadu let pro soukromou firmu Ing. Aleny Vitáskové, která měa jistotu, že se na ni může spolehnout. Zde je třeba předeslat informaci, že Ing. Alena Vitásková při nástupu do funkce narazila na odpor  části personálu, který byl možná důsledkem nenaplněných nadějí jiného zájemce o její funkci (v procesu  svědka obžaloby). Odpor měl v některých momentech povahu až sabotáže. Např. z paměti podnikového serveru byly vymazány fotografie a videa z obhlídek fotovoltaických elektráren. Ty pak neměla k disposici Ing. Michaela Schneidrová při přezkumu rozhodnutí Ing.Ilony Floriánové z 31.12.2010, zato je kupodivu měla k disposici policie. Jiným sabotážním krokem bylo odvolání Mgr.Ing. Jaroslava Vítka z funkce ředitele licenčního odboru místopředsedou ERÚ Ing. Blahoslavem Němečkem bezprostředně před nástupem Ing. Aleny Vitáskové do funkce a ponechání funkce neobsazené. Nicméně Mgr. Ing. Jaroslav Vítek se ještě nějaký čas podpisoval jako ředitel odboru a vydával různá rozhodnutí. Ing. Alena Vitásková se o neobsazeném důležitém funkčním místě dověděla až díky auditu, který nechala provést, a volné místo až pak obsadila Ing. Michaelou Schneidrovou. Erudovaný a zkušený odborník Mgr. Ing. Jaroslav Vítek byl odsouzen Krajským soudem v Brně za stejný „zločin“, jakého se měla dopustit Ing. Michaela Schneidrová: nepovolil obnovu licenčního řízení dvou fotovoltaických elektráren. Jsou zde ale rozdíly: elektrárny byly v počáteční fázi výstavby a byly vlastnictvím vlivného majitele – společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje. Na rozdíl od Ing. Michaely Schneidrové rozhodnutí neodůvodnil. Za daleko větší pochybení než bylo její byl odsouzen k podmíněnému trestu tří let odnětí svobody. Pokud se týká jeho údajně správného rozhodnutí, které podsouval k otrockému podpisu Ing.Michaele Schneidrové místopředseda Mgr. Antonín Panák, bylo připraveno již dříve, ale nikdo je nechtěl podepsat. Další ze zkušených erudovaných odborníků, Ing. Roman Marek, vydal na základě telefonické informace pracovníka ERÚ Ing. Libora Peňáze (pozn.:sehrál aktivní úlohu ve vyvolání problému „Zemkových“ elektráren) a na  příkaz předsedy ERÚ Ing. Josefa Fiřta (který nebyl oprávněn takový příkaz vydat) licenci elektrárně společnosti   Solar CELI s.r.o. ač nebyly naplněny podmínky pro její vydání. Není mi známo, že by v souvislosti s vydáním licence za těchto okolností byli Ing. Josef Fiřt, Ing. Roman Marek trestně stíháni, ač na to měli nejméně stejný nárok jako Ing.Alena Vitásková a Ing. Michaela Schneidrová. Pokud JUDr. Pavel Zeman vytýká Ing. Aleně Vitáskové pomalou reakci na rozhodnutí Ing. Michaely Schneidrové, pak by si měl všimnout také loudavosti Mgr. Antonína Panáka, který jistě v prvních lednových dnech r.2011  měl k disposici zprávu o nedokončenosti „Zemkových“ elektráren od „odbojného“ člena komise ERÚ, která dne 31.12.2010 provedla jejich  obhlídku. Bylo v jeho pravomoci vyvolat řízení o povolení obnovy licenčního řízení, ale zůstal nečinný. Později objevil v licenčním spisu padělané zprávy o revizi elektrických instalací a v březnu r. 2011 podal trestní oznámení. Při tom podal policii nepravdivou informaci, že vydáním licencí v noci 31.12.2010 předmětné elektrárny získaly nárok na cenu z r.2010. Také podání trestního oznámení bylo důvodem k zahájení řízení o povolení obnovy licenčního řízení, jehož vyvolání bylo v jeho pravomoci, kterou nevyužil. Řízení bylo zahájeno mnohem později až na základě podnětu PČR.

V závěru dovolání se JUDr. Pavel Zeman dožaduje, aby Nejvyšší soud ČR rozhodl  v neveřejném zasedání o vrácení věci Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání. Tak závažné rozhodnutí má proběhnout mimo kontrolu veřejností. Čpí to totalitními zvyklostmi, které na NSZ udržují bývalí komunističtí prokurátoři, jejichž vliv potlačila JUDr. Renata Vesecká, ale JUDr. Pavel Zeman je rehabilitoval. Je jich dnes sice méně než na počátku jeho působení, ale někteří jsou v klíčových pozicích. Jeho požadavek je o to nebezpečnější, že by mohl svést Nejvyšší soud ČR, aby o jeho dovolání jednal nezávisle na dovoláních ostatních odsouzených v kauze „Vladimír Čimpera a spol.“ (oficiální název kauzy, známé spíše jako „kauza Vitásková“). Ing. Alena Vitásková by tím byla znevýhodněna zvlášť citelně, protože její věc je úzce spjata s případem Ing. Michaely Schneidrové, jejíž odsouzení aspoň zdánlivě podporuje úvahy JUDr. Pavla Zemana o vině Ing. Aleny Vitáskové. Ale Ing. Michaela Schneidrová podá v nejbližších dnech prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež hypoteticky může vést ke zhroucení i této opory argumentace JUDr. Pavla Zemana.

Vzhledem k tomu, že Ing. Alena Vitásková je veřejností sledovaná osoba a aspoň část kauzy „Vladimír Čimpera a spol.“ působí dojmem vykonstruovaného „honu na čarodějnice“, měla by být všechna dovolání obžalovaných projednána veřejně a dovolání nejvyššího státního zástupce až jako poslední.   

Jako celek dovolání JUDr. Pavla Zemana v neprospěch Ing. Aleny Vitáskové hodnotíme jako důkaz o špatné práci Nejvyššího státního zastupitelství. Nevyzýváme pana nejvyššího státního zástupce k zpětvzetí dovolání či dokonce k resignaci, ale spoléháme se na obezřelost a svědomitost soudců Nejvyššího soudu ČR.

Ing. Zdeněk Jemelík

předseda CHAMURAPPI z.s.

 

Příloha : Dovolání nejvyššího státního zástupce