Zdeněk Jemelík, Po prvé ve vězeňském munduru II.

Předseda senátu se zajímal o různé obchodní situace a jejich řešení a o příslušnost k řešení případných problémů. Označila jako příslušné osoby Daniela Rudzana a Petra Pfeifera. Neznala formální postavení posledně uvedeného ve firmě. Aleš Novotný se zajímal o tvorbu cen. Dověděl se, že směrnicí byl ceník, vytvářený obž. Petr Moštěkem. Soudce se pozastavil nad tím, že ceny vytvářel pracovník, který byl zaměstnaný v jiné firmě.

Svědkyně věděla o existenci firmy Ecoll Invest, která plnila funkci oprávněného příjemce, ale přicházela s ní do styku jen výjimečně. Také si nemohla uvědomit, o čem komunikovala s obž. Petrem Moštěkem. Nebyla vůči němu v postavení podřízeném ani nadřízeném, ale považovala za samozřejmé, že přebírala jeho rady a pokyny. Byl pro ni autoritou. Předseda senátu ji v této souvislosti upozornil, že má povinnost mluvit pravdu a soud má k disposici záznamy odposlechů jejích hovorů s Petrem Moštěkem. Nechal jí pak přehrát některé odposlechy hovorů s obž. Petrem Moštěkem a žádal k nim vysvětlení. Ve snaze vyvolat v ní pocit provinění za to, že přijímala jeho pokyny, ji přímo „grilloval“. Byl posedlý zkoumáním jejich pracovního vztahu. Opakovaně jí nechal přehrát odposlechy jejich telefonických rozhovorů. Jejich obsah potvrzuje, že Petr Moštěk hrál jako odborník důležitou roli, ale žádné jeho vysvětlení a pokyny nemělo povahu návodu k nezákonnému jednání.

Zpracovávala reporty, které odevzdávala obž. Elišce Coufalové a Danielu Rudzanovi, po určitou dobu Petrovi Pfeiferovi. Nevěděla o tom, že by vedla nějakou utajovanon mailovou komunikaci. Aleše Novotného také zajímalo, zda v rámci kontrolní činnosti se zabývala také plněním daňových povinností. Vysvětlila mu, že na to měli daňovou poradkyni. V podstatě ji zkoušel ze znalosti daňové problematiky, kterou znala jen povrchně.

Byla podřízena obž. Elišce Coufalové a obž. Petru Dokládalovi. Zúčastňovala se týdenních porad se zaměstnanci a občas porad vedení. Předsedovi senátu vysvětlovala, kdo se zúčastňoval porad vedení. Divil se přítomnosti některých nepravidelných účastníků jako Jana Náprstka, Mileny Pfeiferové, Petra Pfeifera nebo obž. SAZ a žádal vysvětlení.

Aleše Novotného samozřejmě zajímalo, kdy se seznámila s obž. SAZ a jakou hrál ve firmě úlohu. Vnímala ho jako investora. Vzpomněla si na údajný únos Petra Pfeifera. Milena Pfeifer později přestala chodit do zaměstnání a měla potíže s přiznáním mateřské. Nechtěla s ní komunikovat, bála se.

Z dalších obžalovaných jí byli povědomí obž. Chaloupka a Deutch. Znala je pouze jako odběratele. Právě jejich jména jí asi utkvěla v paměti pro jejich zvukomalebnost. Nevěděla, jaké postavení měli ve společnostech, za které jednali. Nedokázala vysvětlit, proč vystupovali za více společností najednou. Na ostatní obžalované si nepamatuje. Aleš Novotný se jí také vyptával, jak by reagovala, kdyby narazila na nějaké problémy u firem, s nimiž přicházela do styku. Také si ověřoval, zda se vyznala v problematice, kterou se zabývala. Dostal kladnou odpověď. Nepřipustila, že by ve své činnosti narazila na příznaky nezákonného postupu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že k některým situacím nemohla s odstupem času podat vysvětlení.

Aleš Novotný nebyl s jejími odpověďmi spokojen, proto jí přečetl kus její výpovědi z přípravného řízení z r. 2014. V něm je zajímavá zmínka, že Milena Pfeiferová měla aktivní přístup k firemním účtům a vyskytovala se často ve společnosti Jana Náprstka. Také je v něm zmínka o vydírání vedení firmy Petrem Pfeiferem. Po přečtení protokolu položil předseda senátu svědkyni obligátní otázku, kterou za těchto okolností uplatňuje snad u všech vyslýchaných : zda mluvila pravdu. Vysvětlil ji drobnými nesrovnalosti ve výpovědí před pěti lety a teď. Zajímal ho např. institut „VIP firem“, které nemusely platit zálohu na zboží, nebo důvod, proč posílala reporty pro vedení také Petru Pfeiferovi a jeho tehdejší přítelkyni, pozdější manželce. Svědkyně ovšem brala věci tak, jak jí byly uloženy vedením a nad odůvodněním se nezamýšlela.

Do výslechu svědkyně H.C. vstoupil opakovaně s námitkami obhájce SAZ Michal Pokorný. Vytýkal Aleši Novotnému nevhodné formulace otázek.

Po Aleši Novotném se výslechu ujal státní zástupce, kterého zajímaly vztahy Petra Pfeifera k ostatním členům vedení. Mnoho o tom nevěděla. Štafetu převzali obhájci.

Michal Pokorný, obhájce SAZ, chtěl vědět, kdo měl ve firmě hlavní slovo a svědkyně stejně jako dříve uvedla Daniela Rudzana a Elišku Coufalovou. Nevěděla nic o tom, že by obž. SAZ poučoval vedoucí pracovníky firmy, jak mají řídit společnost. Přisvědčila mu, že SAZ se zajímal o bezpečnost své investice, nestaral se o odběratele P.P.S. Popsala obž. SAZ jako zdvořilého člověka, který se k ní choval slušně a nikdy nikomu nevyhrožoval. Méně určitá byla v popisu chování manželů Pfeiferových, nicméně nepůsobili na ni dojmem, že by žili pod nějakým tlakem. Petr Pfeifer se jí jevil jako samostatně uvažující a rozhodující manažer. Na dotaz obhájce uvedla na pravou míru pověst o výlučném právu SAZ na užívání největší kanceláře P.P.S.

Daniel Telecký, obhájce Daniela Rudzana, se vrátil k institutu „VIP firem“, jejichž postavení jim dle její výpovědi v přípravném řízení přiděloval Petr Pfeifer, který za ně ručil, že dodané zboží zaplatí. Petr Schopf, obhájce obž. Dokládala, chtěl vědět, zda o přidělení postavení „VIP firmy“ někdy rozhodl jeho klient. Spokojen se zápornou odpovědí nic více nechtěl. Milan Švejda, obhájce obž. Chaloupky, se zajímal, zda si svědkyně rozpomene na názvy firem, za které jednal jeho klient. Nemohla mu ale posloužit.

Zájem obhájců se tímto vyčerpal a na řadu přišli obžalovaní. Jako první se ujal slova jí často zmiňovaný Petr Moštěk. Vyzval svědkyni, aby popsala mechanismus zpracování přeplatků. Její výpověď vyzněla tak, že firmám se přeplatky vracely. Na některé jeho otázky nemohla s určitostí odpovědět.

Obž. Petr Moštěk přešel plynule do vyjádření k výpovědím svědkyně. Vyjasnil především svůj vztah ke společnosti P.P.S. Pracoval pro ni jako externista v postavení ředitele pro vyměřený úsek problematiky. Ve vztahu ke svědkyni nebyl ve vztahu podřízenosti či nadřízenosti, pouze poskytoval odborné služby. Okomentoval přehrané odposlechy. Většinou byl v postavení volaného, čili šlo o žádosti o radu. V podstatě vysvětlil všechny odposlechy ve prospěch obhajoby. Zmínil se například o krachu Ecoll Investu po jeho prodeji anglickým nabyvatelům a o jeho „vytunelování“ novými vlastníky vyprázdněním účtů s 1,5 miliardou Kč. Vysvětlil, že se pracovníci P.P.S. obávali, že se může projevit snaha ze strany policie přenést odpovědnost za tento čin na ně. Vedení P.P.S. proto přijalo různá opatření, aby se předešlo vzniku jakýchkoli pochybení.

K řečništi se pak postavil obž. Daniel Rudzan, který vysvětlil postavení obž. Petra Moštěka v P.P.S., které vzniklo z jeho rozhodnutí. Objasnil zavedení VIP zákazníků a připustil, že Petr Pfeifer a Jan Náprstek si vyjednali určité výhody. Poukázal na to, že P.P.S. provedla 15 tis. transportů a pokud vznikly nějaké administrativní problémy, byla to promile z celkového objemu.

Nabízí se otázka, jaký význam měl pro soud tak důkladný výslech svědkyně, která ve firmě P.P.S. pracovala v druhořadém postavení. Soudím, že přinesl jen málo poznatků, použitelných pro vyhodnocení viny obžalovaných. A vyzněl převážně ve prospěch obhajoby: nevynořily se žádné informace o nezákonném jednání společnosti, popř. jejích manažerů, hlavní slovo ve firmě měli Eliška Coufalová a Daniel Rudzan. Obž. SAZ v žádném případě nevystupoval jako nadřazená osoba vůči nim. Staral se o bezpečnost své investice a jinak jej chod firmy zajímal jen málo. Respektovala Petra Moštěka jako odborníka. Z externistů ve vedení firmy nejvýraznějšími figurami byli manželé Milena a Petr Pfeiferovi. O Petru Dokládalovi se téměř nezmiňovala.

Stojí za zaznamenání, že výslechu svědkyně se nezúčastnil obž. SAZ. Na lavici obžalovaných seděli pouze čtyři členové vedení společnosti P.P.S. a ani veřejnost včetně novinářů se nezajímala.

Hlavní líčení bude pokračovat dne 29.října 2019.

==================================================================================

Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKUDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.

Kniha je dostupná na http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389