Zdeněk Jemelík, Dezinformace na semináři

Než se pustím do věcného výkladu o dezinformacích, považuji za vhodné vysvětlit svůj vztah k pořádajícímu spolku. Byl jsem jeho členem zhruba 20 let a patřil jsem k blízkým spolupracovníkům bývalého předsedy pana Johna Boka, jehož jsem považoval za blízkého osobního přítele. Byl jsem aktivním členem a troufnu si tvrdit, že jsem svou prací přispěl k vytváření dobré pověsti spolku. Ostatně se o mně příznivě vyjádřil pan John Bok v článku v zakázaném 2.díle knihy Zločiny beze zbraní. V r. 2017 mě pan John Bok nechal ze spolku vyloučit. Abych mohl pokračovat na rozpracovaných kauzách, založil jsem s hrstkou přátel spolek Chamurappi s obdobnou náplní činnosti. Oba spolky pak žily vedle sebe. Pracovali jsme každý na svých případech, aniž bychom si vzájemně překáželi.

Byl jsem proto velmi překvapen, když jsem v prosinci r.2022 zaznamenal vystoupení nového předsedy spolku pana Václava Peričeviče v pořadu Xaver Live, v němž oznámil, že se spolek ujal podpory podnikatele Pavla Buráně, jenž brojí proti zprošťujícímu rozsudku v procesu, v němž měl postavení poškozeného. Netuším, zda Václav Peričevič věděl, že nový chráněnec spolku Šalamoun čelí obvinění NCOZ z podvodu se škodou 140 mil. Kč (bude podporovat jeho obhajobu i v tomto řízení ?)

Podle mých zkušeností došlo k vybočení z tradic spolku, jenž se v době mého působení zásadně zabýval podporou nespravedlivě stíhaných občanů a nepouštěl se do vyvolávání trestního řízení nebo bourání zprošťujících rozsudků.

Zde vznikla konfliktní situace. Spolek Chamurappi se od r.2017 zabýval stejným procesem, ale v opačném gardu. Podporoval obhajobu manželů Jaroslava a Jarmily Novotných v řízení, které vyvolal pan Pavel Buráň udáním, podle něhož jej nechali unést s pomocí „falešných policistů“ do své vily. Ti jej tam pak ohrožovali na životě pistolí a injekční stříkačkou, čímž jej přinutili k podpisu připraveného uznání obrovského dluhu.

Násilníci měli být čtyři. Jejich velitele policie nikdy neidentifikovala. Třem sdělila obvinění a později se dostali s Novotnými před soud.

Na tomto místě musím vysvětlit, že pánové Buráň a Novotný byli kdysi rovnocennými společníky ve velké firmě, působící v byznysu s hazardem. Pavel Buráň koupil od Jaroslava Novotného jeho polovinu firmy. Složil zálohu, zbytek kupní ceny dodnes neuhradil a různými cestami se neúspěšně snažil dosáhnout odpuštění cca 150 milionů Kč.

Případem se zabývala zlínská pobočka Krajského soudu Brno. Celé soudní řízení jsem od počátku sledoval v soudní síni a provázel jsem je komentáři, jež jsou stále dostupné na mém blogu a webu spolku Chamurappi. V soudní síni jsem celkem strávil přibližně 20 dní. Zúčastnil jsem se i veřejného zasedání Vrchního soudu v Olomouci v odvolacím řízení dne 14.prosince 2022.

Protože jsem z počátku nedůvěřoval obžalovaným, nechal jsem si předložit obsáhlý spis z přípravného řízení, který jsem bedlivě prostudoval.

Řízení je pro zproštěné obžalované velmi citlivou záležitostí. V době zahájení trestního stíhání oba působili jako pedagogičtí pracovníci na vysoké škole a paní docentka měla naději na brzké udělení profesury. Místo toho byli oba ze školy vyhozeni.

Hned při vyhlášení prvního rozsudku v r. 2018 se konstrukce obžaloby začala bortit: soud pravomocně zprostil obžaloby jednoho z „únosců“. Manžele odsoudil k trestům odnětí svobody v trvání 8 a 5 let. K odvolání odsouzených Vrchní soud v Olomouci vrátil věc na 1.stupeň se závaznými pokyny na doplnění dokazování. Borcení konstrukce obžaloby pak pokračovalo. Předseda senátu se snažil virtuózně vedenými výslechy prolomit alibi zbylých dvou „únosců“. Když se mu to nepodařilo, dalším rozsudkem v prosinci r.2019 je soud rovněž pravomocně zprostil obžaloby. Manžele Novotné ale odsoudil na 7 a 4 roky. Po vyhlášení rozsudku vyšel předseda senátu do předsálí, kde mi sdělil, že se cítí nešťastný, že musel vynést tento rozsudek, a to zvlášť kvůli paní docentce, která bude muset do vězení. Namítl jsem, že ji nemusel poslat do vězení. Mohl jí přece uložit trest tří let s podmíněným odkladem. Zarazil se, ale pak mi vysvětlil, že rozsudek musí být předjímatelný. Protože v jiných podobných případech se ukládají 4 roky, nemohl uložit nižší trest. Dodnes přemýšlím, proč řekl, že rozsudek vynést musel.

Pravděpodobnost, že by rozsudek odolal odvolání obžalovaných, byla velmi nízká: únos bez únosců je zřejmý nesmysl. Ostatně v průběhu hlavního líčení se ukázalo, že údajný poškozený viděl údajné únosce pouze zpovzdálí při rekognici in natura. A odvolací soud skutečně opět vrátil věc nalézacímu soudu s dalšími pokyny k doplnění dokazování.

Mimo jiné přikázal projednání v novém složení senátu. V takovém případě obvykle věc přechází do rukou jiného předsedy senátu. Ale v tomto případě došlo ke změně senátu tím, že jeden z přísedících musel resignovat na své postavení, protože spolupracoval s pachateli trestné činnosti ke škodě pana obžalovaného. Předseda senátu si tak mohl ( i když nemusel) případ ponechat.

Sdělil pak obhájcům, že budou nutné další tři jednací dny, ale nakonec se s odvoláním vypořádal za 2,5 hodiny zprošťujícím rozsudkem s tím, že se žalovaný skutek nestal. Výrokovou větu ale oslabil v odůvodnění, v němž uvedl, že obžalované v podstatě zprostil jen proto, aby vyhověl odvolacímu soudu. Tím nahrál na smeč žalobci, jenž se proti rozsudku odvolal. Bylo to poněkud komické, protože bez jeho součinnosti při zprošťování „únosců“ by se konstrukce obžaloby tak snadno nezbortila.

Zprošťující rozsudek byl pro chráněnce spolku Šalamoun Pavla Buráně pohromou: otvíral věřiteli Jaroslavu Novotnému cestu k obnově přerušeného obchodněprávního soudního řízení o vymožení stamilionové pohledávky. V následujících měsících se snažil ovlivnit veřejnost a snad i Vrchní soud v Olomouci v neprospěch Novotných. Naverboval několik novinářů, kteří napsali články, kritizující zprošťující rozsudek. Dosáhl zapojení RadiaXaver Luboše Xavera Veselého a zejména se dohodl na financování vydání 2.dílu knihy Zločiny beze zbraní. Byl jsem členem autorského kolektivu 1.dílu a organizátoři mi nabídli účast na druhém dílu. Měli zájem o případ „hříšného doktora“ Jaroslava Bartáka, jehož případ jsem sledoval několik let a zejména jsem mu pomohl v řízení o podmíněné propuštění. Odmítl jsem s tím, že za peníze Pavla Buráně bych nemohl psát.

Knihu jsme viděli na obrazovce pořadu Xaver Live 10.prosince 2022. Podle novinářských komentářů je její obsah nepříznivý hlavně pro pražskou vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. To mne příliš nezajímá. Ale její první kapitola, podepsaná Marií Formáčkovou, je naplněna ostouzením manželů Novotných a zpochybňováním zprošťujícího rozsudku zlínské pobočky Krajského soudu Brno.

Avšak 14.prosince 2022 Vrchní soud v Olomouci zamítl odvolání žalobce proti zprošťujícímu rozsudku. Vydavatel se neodvážil poslat knihu na trh.

Zproštění je pravomocné. Pavlu Buráňovi zůstala pouze naděje, že nejvyšší státní zástupce Igor Stříž napadne usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovoláním, a že Nejvyšší soud ČR dovolání vyhoví. Mediální brojení proto pokračovalo. Kromě nějakých článků a relací pořadu Xaver Ĺive se jako vhodný nástroj pro „zaslání vzkazu“ nejvyššímu státnímu zástupci jevilo zveřejnění výhrad k zproštění na semináři spolku Šalamoun pod záštitou Ústavně právního výboru. Procesní lhůta na podání dovolání vyprší 18. dubna 2023, seminář se konal 13.dubna 2023.

Na seminář jsem samozřejmě nedostal pozvánku, natož abych dostal v programu místo pro čelení klamavým informacím v neprospěch chráněnců spolku Chamurappi. Obrana údajného pana poškozeného musela být jednostranná.

Mezitím se Novotní začali bránit mediálním útokům ze strany novinářů, naverbovaných Pavlem Buráněm. Zahájili proti nim řízení na ochranu osobnosti a dosáhli vydání předběžného opatření Městského soudu v Brně o zákazu distribuce 2.dílu Zločinů beze zbraně. Tři z aktérů semináře čelili předžalobní výzvě s hrozbou zahájení řízení na ochranu osobnosti, pokud se neomluví Novotným ve lhůtě a způsobem, stanoveným v předžalobní výzvě.

V programu semináře bylo představení „zakázané“ knihy. Nakonec k němu nedošlo. Marie Formáčková si sice postěžovala na útok proti svobodě slova, ale představila jen 1. díl knihy. K prolomení soudního zákazu nedošlo. K tomu podotýkám, že svoboda slova nezakládá automatickou povinnost postižených strpět neoprávněné veřejné ostouzení, zvláště ne, je-li zaplaceno penězi škůdce.

Nástrojem „zneškodnění“ rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouuci se ale stalo vystoupení advokáta Jana Rosáka. Pan advokát oznámil chvályhodný záměr zabývat se slabým postavením poškozených v trestním řízení a nejednotným rozhodováním soudů. Jako příklad si vzal příběh údajného poškozeného Pavla Buráně, jemuž se dle jeho názoru zproštěním obžalovaných stala křivda. Jména obžalovaných neuvedl, čímž se pojistil proti stíhání v řízení na ochranu osobnosti. Samozřejmě se nezmínil o postavení jeho chráněnce jako dlužníka. Zejména však před posluchači zatajil, že jej obhajuje v řízení, v němž jej stíhá NCOZ pro podezření z podvodu se škodou 140 mil. Kč a v semináři je nástrojem pro šíření jeho pravdy.

Ve svém výkladu pojal výpověď Pavla Buráně o únosu a vydírání jako zjevenou pravdu, o níž nelze pochybovat. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci nezůstal kámen na kameni. Když horlil o nadužití postavení odvolacího soudu, přemýšlel jsem, jak mohl složit advokátní zkoušku. Bylo zřejmé, že kauzu zná jen povrchně, což ani nemohlo být jinak. Zkritizoval nejvyššího státního zástupce za údajné vyjádření, že nepodá dovolání, protože věc je pro něj uzavřená. Největšího faux pas se dopustil nařčením pravomocně zproštěného obžalovaného tvrzením, že chtěl podplácet soud a za tím účelem složil peníze. Navázal na to tvrzením, že pachatelé, kteří měli podplácení provést, se scházeli se státními zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a intervenující státní zástupce v odvolacím řízení byl pasivní a dokonce se odmítl zabývat novým nabídnutým svědectvím v neprospěch zproštěných.

Skutečnost je ale jiná. Pana pravomocně zproštěného v průběhu řízení navštívil jakýsi Patrik Kalous řečený Kotleta a nabídl mu zajištění zprošťujícího rozsudku za odpovídající odměnu, která se nakonec vyšplhala až na 25 mil. Kč. Jenže oslovený se obrátil na policii a jeho další jednání s podvodníkem již probíhalo pod kontrolou NCOZ. Policie nakonec provedla za účelem usvědčení trojice pachatelů předstíraný převod 10 mil. Kč. Pachatelé návnadu přijali a všichni tři byli zadrženi a putovali do cely předběžného zadržení. S nimi přísedící ze senátu, který soudil obžalované. Zásoboval totiž pachatele informacemi z útrob soudu, jejichž znalostmi se pak chlubili, aby si před podváděným dodali na věrohodnosti. Tři zadržení se dostali do vazby a nakonec byli pravomocně odsouzeni k nepodmíněným trestům, z toho dva cestou dohody o vině a trestu. Pan přísedící po propuštění z cely předběžného zadržení okamžitě resignoval na svou funkci, takže se ani nedostal před kárný senát.

Uskutečnila se jediná schůzka pachatelů se státním zástupcem, jenž je spolužákem jednoho z nich. Měla posloužit jako důkaz o stycích se státním zastupitelstvím pro podváděného, jenž se na ni směl zpovzdálí podívat.

Intervenující státní zástupce se poctivě snažil dosáhnout vrácení věci nalézacímu soudu, ale žádný nový svědek jej neoslovil. I tato kritika chování státních zástupců byla neoprávněná.

Pan advokát ukončil své vystoupení pábením o možnosti ústavní stížnosti nebo dokonce postupu k Evropskému soudu pro lidská práva. Takovou možnost ale poškozený podle současné právní úpravy nemá.

Moderátor semináře Jan Hrbáček vyhodnotil vystoupení pana advokáta jako silné a věřím, že jako nástroj ke zmatení myslí posluchačů mohlo být účinné. Václav Peričevič je vtipně doplnil příslovím, dovezeným ze Slovenska: proč bychom si kupovali drahé policisty, když si můžeme koupit levné soudce. Chtěl tím naznačit, že soudci odvolacího soudu byli zaplacení? Možnost jejich korupčního ovlivnění již ostatně naznačil v jednom vystoupení i Luboš Xaver Veselý, významná figura mezi ochránci Pavla Buráně.

Pokud nejvyšší státní zástupce Igor Stříž nepodá dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, někdo rozumný by měl panu Pavlu Buráňovi poradit, aby vzal rozum do hrsti a začal splácet dluh. Bude mít dost starostí i bez sporů s bývalým společníkem.

Vystoupení advokáta Jana Rosáka by měly věnovat pozornost pohaněné orgány. Svoboda slova má své hranice. O svobodě slova advokáta to platí dvojnásob.

Spolek Šalamoun se necítí vázán rozhodnutím Městského soudu Brno. Uveřejnil na svých stránkách inkriminovanou 1.kapitolu ze zakázané knihy. Ctihodný strážce zákonnosti tím vrhl podivné světlo na svou úctu k soudnímu rozhodnutí. Nemá vlastní poznatky, na jejichž základě by mohl kauzu hodnotit. Jediným zdrojem jeho poznání je pábení pana Pavla Buráně. Stejně je na tom autorka Marie Formáčková.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Hejna. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.