Zdeněk Jemelík, Dva staronoví ministři v Partii

24.01.2022 | Zdeněk Jemelík

Vstupním motivem debaty bylo zproštění obžaloby bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové po dlouholetém trestním řízení. Oba dali najevo, že mnohaleté trestní řízení je hrůznost, nedůstojná právního státu, přičemž případ Vlasty Parkanové není zdaleka osamělým úkazem. Nepochybně jim vadí děsivé dopady trestního řízení na rodiny obviněných. Pavel Blažek přímo „dštil oheň a síru“ na státní zástupce, zejména na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Marie Benešová mu ochotně sekundovala. Mohli tak v divácích vyvolat dojem, že hlavními viníky dlouhých procesů jsou státní zástupci. Státní zástupci jako celek si kritiku zasluhují a někteří z nich mnohonásobně, ale přesto si myslím, že převážnou část viny na průtazích soudních procesů mají soudci. Státní zástupci jsou pány přípravného řízení, ale v soudní síni vládnou soudci. Kromě toho na státní zástupce, činné v soudním řízení, nedopadá dohled jejich nadřízených. Soudci velmi málo využívají pravomoc vracet k dopracování obžaloby nebo je vůbec odmítat a v průběhu procesu často tolerují předkládání a obhajobu nesmyslných návrhů státních zástupců. Na vyvolávání průtahů se kromě toho podílí i obhajoba obstrukčními postupy a neukáznění svědci, kteří se nedostavují k líčení. Soudci mají právo poslat si pro neukázněného svědka policii, ale využívají je pouze jako krajní řešení. Pro názornost uvádím jako čerstvý příklad jeden z procesů, vedených libereckou pobočkou Krajského soudu v Ústí n.L., u něhož v poslední době již dvakrát došlo k zrušení hlavního líčení kvůli omluvené neúčasti svědků, mezi nimi dnešní mediální hvězdy Josefa Mareše, bývalého policisty, šéfa pražské mordparty, spolupachatele intriky proti vězni. Ve výsledku se řízení prodlouží přibližně o půl roku, ne-li více.

Drobná rozdílnost názorů mezi oběma účinkujícími se projevila, když padla zmínka o pražské vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové. Kritický pohled Marie Benešové na ni je notorieta, zato Pavel Blažek se k mé plné spokojenosti o ní vyjádřil velmi kladně.

Vystoupení Pavla Blažka jistě potěšilo občanské aktivisty, kteří se snaží potírat nepravosti justice, protože mluvil, jako by byl jedním z nich. Tento ministr zjevně ví, kde jeho resort „bota tlačí“. Znalost problému je prvním předpokladem, který umožňuje nalézání řešení. Je proto oprávněná naděje, že jeho „panování“ budou provázet změny k lepšímu.

Uměřenost projevil v otázce budoucnosti nejvyššího státního zástupce Igora Stříže. Záměry některých politiků vládních stran na jeho odvolání po jejich příchodu k moci, projevené před volbami, zřejmě nedojdou naplnění. V jeho členství v KSČ a činnost ve vojenské prokuratuře pan ministr nevidí problém. Možná by smýšlel jinak, kdyby prožil čtyřicet let s vědomím, že je občanem druhé nebo třetí kategorie. Mám na mysli obecný postoj, nikoli hodnocení jednotlivce.

Ocenil jsem, že moderátorka Terezie Tománková v souvislosti s kritikou státního zastupitelství připomněla puč z 13. června 2013 za svržení Petra Nečase. Za toto zneužití policie a státního zastupitelství k zásahu do politických poměrů se dosud nemusel nikdo zodpovídat. Tím ale nechci říci, že poměry v sekretariátu předsedy vlády byly v pořádku. A nemohu zapomenout, že způsob, jakým Petr Nečas, Miroslav Kalousek a lidé kolem nich naložili s Vítem Bártou, stranou Věci veřejné a policejním prezidentem Petrem Lessym, nebyl „košer“. Přesto jsem přesvědčen, že právní řád demokratického státu nabízí nástroje, jimiž se dají nepřístojnosti politiků řešit civilizovaným způsobem. Čili nemohu přijmout „puč“ jako spravedlivou odvetu za nekorektní způsob likvidace politického odpůrce. „Kdo čím zachází, tím také schází“.

Část vystoupení věnovali účinkující problematice novelizace zákona o státním zastupitelství. Oba se tvářili, že jde o zásadní právní úpravu, ač ve skutečnosti jde pouze o dílčí novelu, jejíž přijetí bude přesto nesmírně užitečné. A Marie Benešová cudně zamlčela, že jako ministryně spravedlnosti v Rusnokově vládě vzala zpět komplexní novelu zákona o státním zastupitelství, zpracovanou po mnoha diskusích legislativci Nejvyššího státního zastupitelství a ministerstva, předloženou Poslanecké sněmovně právě ministrem Pavlem Blažkem. Tehdy tím zasadila snahám o zásadní změnu právní úpravy činnosti státního zastupitelství ránu, kterou se dosud nepodařilo zhojit.

Pavel Blažek projevil víru ve zdravý selský rozum poslanců bez ohledu na rozdílnou stranickou příslušnost. Věří, že novela nalezne podporu napříč politickým spektrem. Proti zavedení pevné délky funkčního období vedoucích státních zástupců nelze najít rozumný argument. Skutečnost, že někteří vedoucí státní zástupci jsou ve funkcích od vzniku státního zastupitelství a jsou v podstatě neodvolatelní, rozhodně není trvale únosná. Z jeho vyjádření plyne, že novelu pošle do Sněmovny, což se Marii Benešové nepodařilo. Je to jedna z mála kladných změn, vyvolaných změnou vlády: Pavel Blažek se nemusí obávat, že by předseda vlády zdržoval předložení skutečně potřebné novely Poslanecké sněmovně.

Marie Benešová projevila oprávněné obavy, že proběhne tvrdý boj o strukturu výběrových komisí, které budou hodnotit uchazeče o vedoucí funkce ve státním zastupitelství. Nepodařilo se jí usměrnit státní zástupce, kteří se dožadovali převahy nad ministerstvem. Pavel Blažek má ovšem v tomto jasno: státní zastupitelství je vykonavatelem trestní politiky státu a politickou odpovědnost za její výkon nese ministr spravedlnosti, proto odpovídá i za chod státního zastupitelství. Jeho postavení je proto přirozeně vůči státnímu zastupitelství nadřazené. Jako laik k tomu dodávám, že nikdo nemůže být násilím nucen, aby pracoval ve státním zastupitelství, vůči němuž uplatňuje ministr spravedlnosti vrchnostenský postoj a státních zástupců máme nadměrný počet.

Na pořad přišly také úvahy o záměru některých soudců klást odpor proti zmrazení platů a úmyslu Soudcovské unie podporovat nespokojence. Pavel Blažek se v této souvislosti vyjádřil, že někteří soudci „se staví do role samolibých elit“, jejichž nezávislost ohrozí několik tisíc korun měsíčně z jejich nadstandardně vysokých příjmů. Poukázal při tom na neúnosnot rozdílů v odměňování soudců a pomocného soudního personálu a četné nesrovnalosti v odměňování činitelů veřejné správy obecně. Mimo jiné poznamenal, že nejvyšší státní zástupce má vyšší plat než prezident republiky.

Při celkovém hodnocení pořadu je pro mne příjemným překvapením vystupování Marie Benešové, kterou sleduji od jejího nástupu do funkce nejvyšší státní zástupkyně. Oceňuji, že dospěla ke kritickému pohledu na chování státního zastupitelství, jehož nadřazenost a nepřístojnosti dříve podporovala. Naproti tomu Pavel Blažek mě nepřekvapil, protože se projevoval stejně jako v době svého minulého působení v úřadě. Zdá se, že s příchodem staronového ministra se v resortu spravedlnosti začíná „blýskat na časy“. Je ovšem důležité, aby měl politickou podporu od předsedy vlády a vůdců koaličních stran, lepší, než měla Marie Benešová od svého šéfa, jemuž přijetím jmenování vytrhla trn z paty.

==================================================================================