Zdeněk Jemelík, Hledá se místopředseda

13.11.2022 | Zdeněk Jemelík

Nezasvěcený čtenář může pochybovat o tom, zda poklesek tohoto druhu může zničit kariéru ctižádostivce. Pro přiblížení závažnosti deliktu upozorňuji čtenáře na článek Jana Hrbáčka na České justici ze 17. října 2022, v němž autor kritizuje Krajský soud v Ostravě za to, že nepravomocně odsouzený lobbista Martin Dědic se dosud nedočkal písemného vyhotovení rozsudku z 5. října 2021, jímž byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a k propadnutí veškerého majetku. Ctihodný web Česká justice nepíše lehkovážně o maličkostech. Není tedy možné na základě srovnání s příběhem Martina Dědice pochybovat o tom, že pokleslé jednání soudce Aleše Novotného lze považovat za překážku pro jmenování do významné funkce.

Ovšem veřejnost se v době sporů s ministrem nedověděla, že případ soudce Aleše Novotného je daleko závažnější. Průtahy ve vydávání písemného vyhotovení rozsudku jsou v jeho činnosti chronickým jevem. K polepšení ho nepřivedl ani výše zmíněný kázeňský trest. Důkazem může být rozsudek s drakonickými tresty nad skupinou odsouzených, který vyhlásil dne 21. října 2021 (byl jsem u toho).

S těmito odsouzenými nejdříve vyjednával státní zástupce Aleš Sosík. Lákal je na výhody dohody o vině a trestu. Např. sliboval matce dvou malých dětí podmíněný trest. Hrozil jí současně, že v případě odmítnutí nabídky jí navrhne trest odnětí svobody v trvání devíti let. Podobně si vedl při jednání s ostatními členy skupiny. Když mu tento „Kuhhandel“ nevyšel, soudce Aleš Novotný naplnil Sosíkovu hrozbu. Takže nepravomocně odsouzená žena má jít do vězení na 8 let a k tomu zaplatit 2,5 milionů Kč. Matka skončí za mřížemi, děti v pěstounské nebo ústavní péči.

Odsouzení dosud rozsudek nemají. Žijí ve stresu, vyvolaném hrůzou z hrozícího vysokého trestu a nemožností se bránit. Dík neschopnosti Aleše Novotného napsat rozsudek v rozumném čase jsou vystaveni psychickému týrání.

O jejich situaci jsem se dověděl náhodně. Reagoval jsem podnětem k zahájení kárného řízení se soudcem Alešem Novotným, který jsem zaslal souběžně předsedovi soudu Milanu Čečotkovi a ministrovi spravedlnosti Pavlovi Blažkovi.

Předseda soudu podnět odmítl osobním přípisem s vlastnoručním podpisem již po třiceti dnech s odůvodněním, že soudce Aleš Novotný má mnohonásobné překračování procesní lhůty povoleno, případ je mimořádně složitý, takže vypracování písemného vyhotovení je velmi náročné, zdrželo jej držení spisu Vrchním soudem v Olomouci po dobu pěti měsíců a od června 2022 jej od práce na rozsudku odvádělo zaneprázdnění povinnostmi zastupujícího místopředsedy soudu.

Obhajobu Aleše Novotného předseda soudu poněkud přehnal: spis se od Vrchního soudu v Olomouci vrátil již 20. dubna 2022. Dnes jsme v listopadu r.2022 a rozsudek stále není. K upozornění na chroničnost chování se předseda soudu nevyjádřil.

Nejhoršími kárnými žalobci jsou tradičně ministři spravedlnosti a Pavel Blažek není výjimkou. Vydávání rozhodnutí s vlastnoručním podpisem nelze očekávat. Stanovisko vzkazuje po úřednících, přičemž z jisté zkušenosti soudím, že není jisté, že se mu podnět vůbec dostal do rukou a jde skutečně o jeho rozhodnutí. Zamítavé rozhodnutí jsem dostal až 31. října 2022 a v podstatě bylo opisem sdělení předsedy soudu.

Nepochybuji o tom, že soudce Aleš Novotný se o mém podnětu dověděl. Očekával bych, že zareaguje urychlením dokončení práce, aby předešel dalšímu napadání. Ale nestalo se. Za pár dní uplynou od mého podání dva měsíce, ale nic se nezměnilo. Aleš Novotný má jistotu, že se mu za průtahy nic nestane, ke spěchu nemá důvod.

Považuji to vše za zpětný důkaz, že ministr spravedlnosti odmítnutím jmenování soudce Aleše Novotného místopředsedou soudu udělal záslužný čin.

Výsledkem dohody mezi ministrem a předsedou soudu bylo rozhodnutí, že nový místopředseda soudu vzejde z výběrového řízení. Soudě podle zprávy České justice z 9.listopadu 2022 se zájemci příliš nehrnou. Přihlásili se pouze dva uchazeči: Adam Kafka a Roman Kafka. Je to zvláštní, protože u Krajského soudu Brno působí více soudců, kteří by jistě funkci zvládli a nemají žádný „škraloup“. Z neznámých důvodů ale nemají zájem nebo se bojí.

Česká justice zmínkou v nadpisu článku zvýhodňuje uchazeče Romana Kafku, tvrdíc, že ho proslavila metanolová kauza. K tomu podotýkám, že lihová mafie provozovala své nezákonné obchody pod okny zlínské pobočky Krajského státního zastupitelství Brno a Krajského ředitelství PČR nerušeně řadu let a nebýt tragického případu přimíchání metanolu do lihu, možná by v činnosti pokračovala ještě dnes. Roman Kafka se o její odhalení nezasloužil. Byl prostě ve správný čas na správném místě a sláva mu spadla do klína. Nepopírám, že svou úlohu v trestním řízení pak plnil profesionálně.

Mám s ním ale také jinou osobní zkušenost. Měl jsem příležitost sledovat jeho jednání v řízení o povolení obnovy procesu odsouzeného za dopravní nehodu se smrtelným následkem. Řízení probíhalo ve společenské atmosféře nenávisti k odsouzenému a jeho rodině, na jejímž rozdmýchávání se podílely místní sdělovací prostředky, rodina a přátelé poškozeného a bohužel také státní zástupce Roman Kafka. Nikdy dříve ani později jsem se s takovou atmosférou u soudu nesetkal.

Roman Kafka pořádal o přestávkách v předsálí improvizované besedy se zájemci, při nichž obhajoval původní rozsudek a rozdmýchával hněv veřejnosti. Při rozhovoru se mnou se chtěl udělat lepším, než ve skutečnosti je. Chlubil se mi, že nechtěl mladému obžalovanému přitěžovat víc, než bylo nutné, proto navrhl mírnější právní kvalifikaci. Nemohl za to, že odvolací soud kvalifikaci zpřísnil a zvýšil trest. Nenapadlo ho, že se mi do rukou dostane jeho odvolání, v němž rozsudek napadl právě pro mírnou kvalifikaci a dosáhl tím zpřísnění trestu.

V soudní síni byla pohoda, dokud intervenoval stážista Jiří Zemek. Jakmile jej vystřídal Roman Kafka, atmosféra se změnila. Vstup do řízení zahájil veřejným oznámením v soudní síni, že zamýšlí podat trestní oznámení na zadavatele znaleckého posudku a na znalce. Narušoval pak jednání vykřikováním o křivém znaleckém posudku. Poskytl rozhovory novinářům, v nichž si stěžoval na zastrašování policistů (kteří v této fázi v řízení v podstatě nepůsobili, takže smysl jejich zastrašování mi uniká) a státních zástupců a hovořil o nemravnosti pokusu o koupení spravedlnosti za peníze. Sliboval, že na veřejném jednání předloží důkazy o uvedených skutečnostech. Vrhl tím stín na obhájce a rodinu obžalovaného, ale i na znalce. Nakonec ovšem žádné důkazy nepředložil, pouze upřesnil, že obhájce ani rodinu obžalovaného neměl na mysli. Temné síly, jež se měly pokusit zvrátit výsledek procesu ve prospěch pana odsouzeného, tedy neodhalil, nicméně čtenáři bulváru nadále ukazují prstem na rodinu a na obhájce.

Když došlo na závěrečné řeči, Roman Kafka si vyžádal souhlas předsedy senátu k provedení důkazu čtením nenávistných anonymů, jež vyjadřovaly vůli čtenářů bulváru, jak má dopadnout rozhodnutí soudu. Z hlediska objasnění skutečností byly zcela bezcenné, pouze přenesly do soudní síně špínu z ulice.

Ve svém celku vystupování žalobce Romana Kafky v tomto procesu významně odporovalo zásadě nestrannosti státního zástupce a místy překračovalo hranice lidské slušnosti. Navíc zpochybnil svou pravdomluvnost, či vystavil na odiv podlézavost.

Každý, kdo se domnívá, že byl nespravedlivě odsouzen, má nezpochybnitelné právo využít na svou obranu všech zákonných prostředků včetně žádosti o povolení obnovy procesu. Jako laik si myslím, že s ohledem na mládí obžalovaného měl soud přiznat pochybnostem o správnosti rozsudku větší váhu a obnovu procesu povolit. Mimo to si se znalostí spisu upřímně myslím, že pan obžalovaný byl odsouzen neprávem. Ostatně oba soudci, kteří v kauze figuruji, byli později usvědčeni, že poslali do vězení nevinné lidi. Ale povolení obnovy by v tomto případě žadateli asi stejně nepomohlo, protože státní zástupce Roman Kafka by určitě napadl rozhodnutí o povolení obnovy stížností a Vrchní soud v Olomouci by s největší pravděpodobností jeho stížnosti vyhověl.

Obraz o Romanu Kafkovi, který jsem si z tohoto setkání odnesl, je velmi vzdálen mé představě o nestrannosti a důstojnosti jednání soudce. Udivilo mě proto již to, že po krátkém působení u Okresního soudu v Kroměříži Roman Kafka povýšil na krajský soud. Utěšuje mě vědomí, že neplní podmínku pětiletého působení v soudcovském taláru, kterou je podmíněno ustanovení do funkce místopředsedy soudu. ==================================================================================