Zdeněk Jemelík, Jak vyrobit organizovanou zločineckou skupinu
Za trestné činy, spáchané v rámci působení organizované zločinecké skupiny, ukládají soudy citelně zvýšené tresty. Že se zločinci samovolně sdružují a organizují, je známo. Organizovanost zvyšuje nebezpečnost jejich jednání, proto je navýšení trestů důvodné.
Někdy se ale stane, že pachatel se těší „zvláštní oblibě“ orgánů, které pociťují neodolatelnou chuť ho pořádně „skřípnout“ a hledají způsob, jak mu zajistit co nejvyšší trest, popřípadě jej potýrat i jinak. Jednou z možností je začlenění do organizované zločinecké skupiny. Není-li žádná vhodná při ruce, nezbývá, než ji pro něj vytvořit, a to nejlépe tak, že jej z jejího založení obviní. Zákon vymezuje pojem „organizovaná zločinecká skupina“ dosti přesně, takže splnit takový záměr vyžaduje trochu přemýšlení a dá to fušku.
Před obtížemi takové taškařice necouvlo brněnské účelové policejně-státnězástupcovsko-soudcovské uskupení, jehož „zvláštní oblibě“ se těší Shahram Zadeh (dále jen SAZ), český občan íránského původu, dle neověřených pověstí velmi zámožný (to naštve!). V současné době čelí dvěma obžalobám. Krajský soud v Brně jej stíhá ve „velké daňové kauze“ s 15 obžalovanými a desítkami svědků jako vůdčí osobnost sítě pachatelů, kteří neodváděním daně z přidané hodnoty při obchodování s pohonnými hmotami z dovozu poškodili stát během 15 měsíců o 2,5 miliardy Kč. Kvůli této věci SAZ strávil 22 měsíců ve vazbě. Na svobodu se dostal počátkem února r. 2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. Hlavní líčení bylo zahájeno v březnu r.2015 a konec je zatím takřka v nedohlednu.
Jeho „přátelé“ se o něj hned po propuštění postarali. Zatímco soudce Aleš Novotný projednával se složiteli kauce její přijetí, státní zástupce Jiří Kadlec již připravoval jeho nové zatčení. Pánové jednali ve shodě, takže sotva SAZ po propuštění vkročil na dvůr věznice, uvítali jej policisté a okamžitě putoval do cely předběžného zadržení, z které ho státní zástupce nechal předvést před soud s návrhem na uvalení předběžné vazby (jejíž trvání není omezeno procesní lhůtou). Zde se ale organizace zadrhla. Soud návrhu nevyhověl.
To tak ale nemohlo zůstat. Dne 2. prosince 2016 jej policie po domovní prohlídce znova zadržela a obvyklou cestou přes celu předběžného zadržení jej dopravila k Městskému soudu v Brně, kde na něj senát předsedy Aleše Dufka uvalil vazbu ze všech tří vazebních důvodů. Týrání vazbou dosud pokračuje.
Podle obžaloby státního zástupce VSZ Olomouc Roberta Henzla SAZ měl ještě ve vazbě založit organizovanou zločineckou skupinu, která mu měla pomáhat s opatřením křivých svědectví, jimiž zamýšlel ovlivnit ve svůj prospěch důkazní situaci ve „velké daňové kauze“.
Z obsáhlého dokazování v průběhu řízení vzešel velmi zvláštní obraz způsobu, jakým vznikla organizovaná zločinecká skupina. Pro jeho pochopení je třeba si připomenout skutkovou podstatu „velké daňové kauzy“. Vše se točí kolem obchodních aktivit obž. Elišky Coufalové a Daniela Rudzana, kteří prostřednictvím svých firem, rakouské P.P.S. GmbH a brněnské Ecoll Invest a.s. dováželi ze zahraničí pohonné hmoty, které rozprodávali prostřednictvím desítek překupníků a koncových prodejců. Rozsáhlé krácení daně z přidané hodnoty, které provázelo jejich obchodování, vyvolalo pozornost policie a začalo vyšetřování. Jedním z obviněných byl samozřejmě Daniel Rudzan a mezi jeho obhájci byl mladý brněnský advokát Ondřej Kučera.
Na začátku děje, jenž policie a státní zástupci považují za založení organizované zločinecké skupiny, byl jakýsi Martin Veselý, rovněž zapletený do podvodného obchodování s pohonnými hmotami. Když se dověděl, že Eliška Coufalová, Daniel Rudzan a další mají potíže, napadlo ho, že by mohl zpeněžit své zkušenosti z působení v obchodování s pohonnými hmotami. Vypracoval písemné svědecké prohlášení, jež prostřednictvím Ondřeje Kučery nabídl Danielu Rudzanovi, který je z finančních důvodů odmítl. Ondřej Kučera je pak nabídl SAZ, který je koupil a projevil zájem o získání podobných prohlášení od Martina Valentoviče a Jana Doležala, kteří patří do stejné sorty lidí jako Martin Veselý a navzájem na sebe vědí ledacos špatného. Hlavně by měli vědět o darebáctvích jistého Petra Pfeifera, který je černou můrou v myšlení SAZ: když začalo vyšetřování ve „velké daňové kauze“, byl hlavním podezřelým a policie jej dokonce nechala prověřit rakouskými kolegy. Pak na jeho místo do puzzle dosadila SAZ a z Petra Pfeifera udělala korunního svědka proti němu. Svědek se tuží, vždyť dluží SAZ několik milionů Kč a věřitel za mřížemi je pro něj terno.
Mezitím se Martin Veselý také dostal do vazby a další aktivity již nevyvíjel. Na scénu pak vstoupila jeho oddaná přítelkyně Eva Halamková, která jej navštěvovala ve vazbě a přemýšlela, jak mu pomoci na svobodu. Pomoc hledala u Ondřeje Kučery, který ji vtáhl do své obchodní činnosti. S její pomocí se mu podařilo najít vytipované „dodavatele svědectví“ Jana Doležala a Martina Valentoviče. Ti pak skutečně dodali svědecká prohlášení ve formě notářských zápisů, která prostřednictvím Ondřeje Kučery prodali za nekřesťanské peníze SAZ. Zakoupení tří svědeckých prohlášení pak bylo důvodem pro jeho trestní stíhání. Utržené peníze si ale pánové neuložili jako rezervu na horší časy, ale pokorně je odevzdali policii. V rámci dokazování nikdo nepátral, co je vlastně motivovalo k zapojení do této hry, když z toho neměli finanční prospěch. Jejich činnost pak vyvrcholila tím, že připravili křivé udání na policisty, vyšetřující „velkou daňovou kauzu“. Přípravy akce včetně vypracování textu trvaly několik týdnů. Jeho podání organizoval opět snaživý Ondřej Kučera. Obrátil se na kamaráda, pražského advokáta Záviše Löffelmanna s žádostí, aby poskytl organizační podporu Janu Doležalovi při podání trestního oznámení. Nic zlého netuše, kamarád přislíbil pomoc. Ale nechtělo se mu jít s Janem Doležalem do vzdálené služebny GIBS, proto se obrátil na dalšího kamaráda, policistu Jana Šebka, do jehož kanceláře měl podstatně blíže. Dohodl s ním, že přijme Jana Doležala za účelem sepsání trestního oznámení do protokolu. Trestní oznámení pak mělo jít do GIBS postoupením služební cestou. Policisté mají zákonnou povinnost přijímat trestní oznámení. Jan Šebek proto neviděl v žádosti past. Slíbil, že vyhoví, a tak se i stalo. Jediný ze tří zúčastněných, kdo hned od začátku věděl, že obsah trestního řízení je aspoň zčásti nepravdivý, byl Ondřej Kučera. Ale ani on nevěděl, že Jan Doležal hraje ještě jinou hru, totiž, že průběžně informuje policii o záměru, přípravách a uskutečnění podání trestního oznámení. Byl ve spojení se stejnou policejní jednotkou, ke které příslušeli policisté, napadení trestním oznámením. Soud shodně s názorem žalobce vyhodnotil účast advokáta a policisty na podání trestního oznámení jako trestný čin.
Nakonec policie pozatýkala všechny výše zmíněné osoby až na Jana Doležala a Martina Valentoviče a dozorující státní zástupce Michal Galát na ně nechal uvalit vazbu. Nejhůř na tom byl policista Jan Šebek, jehož zatčení provedl útvar rychlého nasazení, který s ním zacházel mírně řečeno nešetrně. Advokát Ondřej Kučera se nevzepřel podáním stížnosti, ale od počátku usiloval o postavení spolupracujícího obviněného.
Popsané události nepravomocně uzavřel dne 5. března 2019 Městský soud v Brně senátem předsedy Martina Kabelíka, o čemž jsem referoval 5. března v článku Rozsudek v Kabelíkově. Od jejich hodnocení žalobcem se velmi vzdálil neuznáním náhodné sešlosti obžalovaných za organizovanou zločineckou skupinu. Snaživému spolupracujícímu obviněnému Ondřeji Kučerovi udělil nejvyšší z podmíněně uložených trestů.
Všichni, kdo sledují tento proces, nyní s napětím očekávají písemné vyhotovení rozsudku a zejména rozhodnutí Krajského soudu v Brně o podaných odvoláních. Vzhledem k jeho nepřátelskému chování ve vazebních řízeních od něj nic dobrého neočekávají.
Jako laika mě ale zaujala žalobcem a následně i soudcem opomenutá okolnost. Podání křivého trestního oznámení na policisty má povahu trestného činu. Dopustil se ho Jan Doležal. Na přípravě jeho činu se podílel Ondřej Kučera a Martin Valentovič, a vše probíhalo pod bdělým dohledem kolegů napadených policistů. Policie porušila povinnost předcházet uskutečnění trestných činů. Jde o jednorázovou akci policistů, nicméně o zákonnosti jejího konání si dovoluji pochybovat. Její bilance je pozoruhodná: na jedné straně se podařilo vmanipulovat dva jinak bezúhonné občany do spáchání přečinu, kterého by se bez iniciativy Ondřeje Kučery nedopustili. Na druhé straně Jan Doležal a Martin Valentovič, kteří zcela nezištně vyrobili křivá svědecká prohlášení a podali trestní oznámení na policisty, zůstávají v postavení svědků. Nejasná je úloha dozorujícího státního zástupce Michala Galáta, později odsouzeného kárným soudem za jiné kázeňské pochybení a odvolaného z případu. Pokud o této kratochvíli pokleslých jedinců věděl a nezasáhl, jeho nadřízení by se měli zamyslet nad zákonností jeho chování a vyvodit z něho závěry.
Počínání policistů a státních zástupců, podřízenému zásadě „účel světí prostředky“, by měli odpovědní činitelé správy státu čelit ze všech sil, protože stejným postupem, na jaký doplatili obžalovaní Jan Šebek a Záviš Löffelmann, může policie neoprávněně kriminalizovat úplně kohokoli a kdykoli. Nad počínáním policistů, komunikujících s Janem Doležalem a Martinem Valentovičem, by se měla zamyslet GIBS.