Zdeněk Jemelík, Kauza Zadeh: čekání na rozsudek

16.02.2019 | Zdeněk Jemelík

I z obsahu krátkého článku na České justici je zřejmé, že se nejedná o tuctovou kauzu. Skutečnost je ale ještě složitější a pestřejší. Je to dáno již tím, že tento proces je jen jednou dílčí složkou souboru střetnutí s brněnskou justicí, jehož svorníkem je příběh obž. Shahrama Zadeha, podnikatele, českého občana íránského původu.

Ze všech souvisejících procesů je nejdůležitější „velká daňová kauza“ u Krajského soudu v Brně proti 15 obžalovaným, mezi nimiž obž. Shahram Zadeh má pozici č.1. Obžalovaní měli během 15 měsíců obchodování s pohonnými hmotami způsobit krácením DPH škodu ve výši 2,5 miliardy Kč. Jde o monstrózní proces, jehož hlavní líčení běží od března r.2016 a v letošním roce pravděpodobně ještě nedorazí k rozsudku. V otázce viny či neviny Shahrama Zadeha jsem zatím neutrální. Zajímá mě spíše porušování jeho práva na spravedlivý proces, kterého se smí domáhat i usvědčený vrah.

Ve výše zmíněném procesu u Městského soudu v Brně žaluje Vrchní státní zastupitelství v Olomouci obž. Shahrama Zadeha kvůli založení organizované zločinecké skupiny, která mu měla posloužit k obstarání důkazů k ovlivnění důkazní situace ve „velké daňové kauze“. Skupinu měl založit v r.2015 z vazby. Kromě něj v ní mělo působit dalších pět spoluobžalovaných a možná i více, ale ty další policie neustanovila. Pan obžalovaný a spoluobžalovaný Martin Veselý jsou ve vazbě. Za závadové důkazy považuje žalobce tři notářské zápisy s údajně falešnou svědeckou výpovědí. Dále pana obžalovaného činí odpovědným za podání křivého trestního oznámení proti vyšetřovatelům, kteří vedli přípravné řízení k „velké daňové kauze“. Kromě toho za účelem posílení vazebních důvodů rozšířil žalobce v r.2018 obžalobu o obvinění z pokusu o podplacení tlumočníka z perštiny, kterého se měl obž. Shahram Zadeh dopustit ve vazbě v r.2015.

V souvislosti s „velkou daňovou kauzou“ strávil pan obžalovaný ve vazbě 22 měsíců a na svobodu se dostal až poté, co jeho příbuzní a přátelé složili na účet soudu rekordní kauci 150 milionů Kč. Ale během jednání soudce Aleše Novotného a žalobce Aleše Sosíka se složiteli o konečné výši kauce a přípustnosti jejího přijetí již státní zástupce Jiří Kadlec v dohodě s nimi připravoval úskok, jehož výsledkem mělo být přijetí kauce a současně ponechání pana obžalovaného za mřížemi.

Když Shahram Zadeh opustil věznici, hned na dvoře jej zadržela policie a státní zástupce Jiří Kadlec jej nechal předvést před jiného soudce Krajského soudu v Brně s návrhem na uvalení tzv. předběžné vazby (její trvání není zákonem omezeno) v rámci obludného nápadu na případné vydání českého občana k trestnímu stíhání do Íránu. Soud ale návrhu nevyhověl jednak pro absenci právních důvodů, ale také s ohledem na složenou kauci, která by propadla státu, i kdyby Shahram Zadeh uprchl ze země z jiného důvodu než kvůli hrozícímu vysokému trestu ve „velké daňové kauze“. Jako laik si myslím, že výše zmínění otalárovaní škodiči provedením tohoto triku mentálně klesli na úroveň zločinců, stíhaných pro podvody.

Co se nepodařilo Jiřímu Kadlecovi, měl napravit státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Michal Galát. Nechal Shahrama Zadeha 2.prosince 2016 zatknout a nechal na něj uvalit senátem Aleše Dufka Městského soudu v Brně vazbu útěkovou, koluzní i předstižnou. Podobně naložil s dalšími pěti obviněnými. Režim koluzní vazby u Shahrama Zadeha neukončil včas. Dostal se za to před kárný senát. Stihl ho sice mírný, ale přece jen finanční postih a případ musel převzít jiný žalobce. Je to zatím jediný úspěch obhajoby v této kauze a Nejvyšší státní zastupitelství se za něj odvděčilo podáním návrhu na kárné řízení s pěti obhájci. Soudy tvrdošíjně odpírají vyhovět žádostem o propuštění Shahrama Zadeha z vazby a k odůvodnění používají cokoli, co je napadne, třeba i čistou lež. V záměru držet peníze na účtě a jejich beneficienta ve vazbě je podpořili ministři Robert Pelikán i Jan Kněžínek odmítáním podnětů ke stížnosti pro porušení zákona.

Další související řízení vypuklo, když složitelé kauce ztratili trpělivost a vyzvali Krajský soud v Brně k vrácení peněz. Soudce Aleš Novotný jim nevyhověl a Vrchní soud v Olomouci jeho rozhodnutí schválil. Složitelé jsou slušní lidé, kteří se na žádné skutečné ani domnělé trestné činnosti nepodíleli a nehodlají neúčelné vázání jejich majetku trpět. Obrátili se proto o ochranu k Ústavnímu soudu a neuspějí-li ani tam, zcela jistě se obrátí na Evropský soud pro lidská práva.

Obraz souvislostí by nebyl úplný bez zmínky o občanskoprávním řízení na ochranu osobnosti, v němž si senát a obžalovaný Shahram Zadeh vyměnili role: soudce Michal Kabelík a jeho přísedící stojí před soudem kvůli hrubému narušení práv obhajoby a ponižujícímu zásahu do soukromí pana obžalovaného a jeho rodiny. Důvodem je zneužití záznamů z paměti mobilního telefonu a tabletu pana obžalovaného, které soud nechal zkopírovat na DVD a ta rozdal všem obhájcům a žalobci. Vedle záznamů o komunikaci mezi panem obžalovaným a jeho obhájci a podklady pro přípravu obhajoby takto naložil i s rodinnými fotografiemi, které nemají význam důkazu a některé z nich jsou intimního rázu. Shahram Zadeh je velmi citlivý na soukromí své rodiny a osobní důstojnost jejích členů. Proto vnímá jednání soudce Michala Kabelíka jako urážlivé a ponižující nejen pro sebe, ale zvláště pro manželku. Ve vystoupeních před soudem se k této zhůvěřilosti stále vrací a ovlivňuje to jeho chování hlavně k předsedovi senátu, ale částečně i k přísedícím. V této věci se u ministra spravedlnosti sešlo několik podnětů ke kárnému řízení s předsedou senátu. Kromě pana obžalovaného a spolku Chamurappi z.s. dala důrazně najevo nevoli Česká advokátní komora. Ale pan ministr jim nevyhověl a nechutný zásah do soukromí prostě přešel mlčením: účastníci řízení a jejich blízcí přece nemají nárok na ochranu osobní důstojnosti, takže tato část stížností mu vůbec nestála za pozornost.

V této situaci se pan obžalovaný rozhodl podat žalobu na ochranu osobnosti na celý senát předsedy Michala Kabelíka. Vznikla tak neobvyklá situace, kdy předseda trestního senátu je v souvisejícím řízení v postavení žalovaného obžalovaným a je otázka, zda nejde o takový střet zájmů, že by se měl z vedení předmětného trestného řízení vyloučit. Sotva může někomu namlouvat, že bez ohledu na toto řízení má k panu obžalovanému nestranný vztah, a pokud by to chtěl tvrdit, nikdo mu to neuvěří.

Vývoj procesu, vedeného senátem předsedy Michala Kabelíka, je třeba chápat na pozadí uvedených souvislostí. Předseda senátu ukončil předčasně dokazování, ačkoli nenechal provést padesátku důkazů, požadovaných obhajobou již od července r.2018, a od září 2018 znemožňoval obhájcům nahlížení do spisu. Rozhodl se tak překvapivě, že kromě Shahrama Zadeha žádný z obžalovaných nemohl osobně vyslechnout závěrečný návrh žalobce. Zřejmě se běží závod o vyvlastnění 150 milionů Kč, složených podvedenými příznivci Shahrama Zadeha. Asi jde o to, aby v této kauze padl pravomocný rozsudek dříve, než si složitelé kauce vynutí vrácení peněz.

Bude ovšem zajímavé sledovat, jak se soudce Michal Kabelík vypořádá s odporem obhajoby. Ta především namítá, že organizovaná zločinecká skupina je výmysl bez rozumného podkladu, neboť uměle slepený soubor jedinců kolem „operačního důstojníka“ Ondřeje Kučery nespojuje žádný jednotící zájem a obž. Eva Halámková, Záviš Löffelmann a Jan Šebek vůbec netušili, že by se mohli podílet na trestné činnosti, natož aby se spolčovali za účelem jejího páchání. Eva Halamková hledala pomoc pro svého přítele Martina Veselého, kterého chtěla dostat z vazby. Záviš Löffelmann chtěl vyhovět kamarádovi Ondřeji Kučerovi, který jej požádal o pomoc pro klienta, jenž chtěl podat trestní oznámení. Zavedl zájemce k dalšímu kamarádovi, policistovi Janu Šebkovi, jenž splnil úřední povinnost a přijal oznámení do protokolu, což mu ukládá zákon. Není zde žádná pevná organizační struktura, ani vztah nadřízenosti – podřízenosti. Vše uvedl do pohybu spolupracující obviněný Ondřej Kučera, který zprostředkoval vyjednávání mezi Danielem Rudzanem, obžalovaným č.2 z „velké daňové kauzy“ a obž. Martinem Veselým, který nabídl svědeckou výpověď ve formě notářského zápisu o průběhu nezákonného počínání při obchodování s pohonnými hmotami. Když Daniel Rudzan nabídku odmítl kvůli přehnané ceně, Ondřej Kučera se pohotově obrátil na Shahrama Zadeha, který zápis koupil. Kučera pak vyhověl jeho poptávce a s pomocí Evy Halamkové navázal spojení se svědky Janem Doležalem a Martinem Valentovičem, kteří dodali další dva zápisy. Jeho zájmem bylo vyhovět zákazníkovi, pomoci „dodavatelům“ k odměně a sám si nechat zaplatit. Pikantnosti celé záležitosti dodává skutečnost, že oba posledně jmenovaní mají podle výpovědi jistého Petra Pfeifera, korunního svědka obžaloby ve „velké daňové kauze“, na svědomí defraudaci na úrovni 100 milionů Kč. Kromě toho spolupracovali s policií, které odevzdávali peníze, jež jim vyplatil Shahram Zadeh za jejich dílka. Není vůbec jasné, proč vyhověli poptávce Ondřeje Kučery, když z toho neměli přímý prospěch, a co je tedy vedlo k poškozování pana obžalovaného a ke spolupráci s policií. Nabízí se i otázka, co jim policie za jejich službu prominula. Svědek Jan Doležal, který podal údajné křivé trestní oznámení na vyšetřovatele, průběžně informoval policii o každém kroku přípravy na splnění úkolu.

Není prokázáno, že by Shahram Zadeh skutečně „velel“ skupině, protože přišel do přímého, byť sporadického, styku pouze se spolupracujícím obviněným Ondřejem Kučerou a ostatní účastníci hry se o jeho představách, přáních a projevech spokojenosti či znepokojení dovídali pouze od něho. Skutečným manipulátorem s komparsem byl tedy Ondřej Kučera, který pro ostatní účastníky vytvářel virtuální obraz zájmů a přání Shahrama Zadeha.

Obhajoba dále namítá, že zmiňované notářské zápisy nejsou důkazem o trestné činnosti Shahrama Zadeha. Především je svatým právem obviněného, aby volil taktiku své obhajoby a opatřoval si důkazy ke své obhajobě. Tvrzení žalobce, že obsah dodaných zápisů je nepravdivý, nemá oporu v dokazování, protože před soudem jejich pravdivost nikdo nezkoumal. Mimo to notářský zápis by se stal důkazem teprve tehdy, kdyby jej Shahram Zadeh předložil soudu a kdyby jej soud přijal k projednání. To se ale nestalo, i když pan obžalovaný měl zápisy k disposici po dobu devítidenní výpovědi ve „velké daňové kauze“.

Dle obhajoby stojí na vodě i obžaloba pro údajný pokus o uplácení tlumočníka. Shahram Zadeh důsledně obvinění odmítá, tvrdí, že žádnou nabídku neučinil. Jeho obhajobu stejně jako tvrzení žalobce oslabuje nedokončenost dokazování. Výslech svědka před soudem nebyl z časových důvodů ukončen, ale soudce jej již znova nepředvolal. Z jeho vystoupení bylo jednoznačně zjevné, že panem obžalovaným pohrdá a nenávidí jej. Není divu: svědek pracuje pro íránskou ambasádu. Soud nevyhověl požadavkům na provedení videozáznamů z jednání pana obžalovaného s tlumočníkem a nenechal přeložit rukopisné záznamy z jejich komunikace při tlumočení. Úplnost dokazování zjevně padla za oběť spěchu na ukončení řízení. Připomínám přísloví „práce kvapná málo platná“.

Shahram Zadeh si mimo to všechno stěžoval na nerovné zacházení s ním a jeho obhájci ve srovnání se svědky obžaloby a státním zástupcem. Průkazné to je např. při nakládání s iPhony jeho a spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery. Zatímco jeho přístroj odeslal žalobce k zahraniční firmě, která umí prolomit heslo, iPhone Ondřeje Kučery nebyl vytěžen, protože český znalec jej nedokázal bez znalosti hesla otevřít. Jeho majitel heslo dobrovolně nenabídl, ale nikdo mu o ně neřekl a nedostupnost jeho obsahu vadí pouze obhajobě. Policie se opakovaně zmocnila záznamů komunikace pana obžalovaného s obhájci a podkladů pro přípravu obhajoby. Část z nich se pak dostala do rukou žalobce, který tak získal přehled o záměrech obhajoby.

V průběhu hlavního líčení padla řada výzev k vyloučení předsedy senátu nebo celého senátu pro podjatost. Všechny byly neúspěšné a jejich nedůvodnost potvrdil i Krajský soud v Brně jako soud stížnostní. Ten ostatně zamítl všechny stížnosti proti dalšímu ponechání Shahrama Zadeha ve vazbě a v odůvodnění si pomohl třeba i lží o pobytu manželky a dítěte pana obžalovaného v USA, kam by prý za nimi určitě uprchl. Obhajoba se také pokusila napadnout místní příslušnost brněnské justice a dosáhnout předání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Nejvyšší soud ČR návrhu nevyhověl. Dodatečně se ukázalo, že soud předložil k jednání neúplný spis, čímž naději na vyhovění oslabil.

Ostatní obžalované lze považovat za „přívěšek“ k Shahramu Zadehovi. Vesměs se dostali do hry náhodou. Vyčnívá pouze spolupracující obviněný Ondřej Kučera, který uvedl celý příběh do pohybu, v němž jej pak snaživě udržoval. Díky jeho horlivosti se nepochybně do neštěstí dostali tři z obžalovaných. Obraz Shahrama Zadeha jako zakladatele a řídící osobnosti zločinecké skupiny stojí jen na jeho výpovědi. Za snahu si vysloužil mírný trest. Jeho příklad ilustruje problematičnost převzetí zahraničního institutu spolupracujícího obviněného do našeho práva.

Pokud již žalobce vytvořil organizovanou zločineckou skupinu, dle mého laického názoru do ní měl začlenit také svědky Jana Doležala a Martina Valentoviče, kteří panu obžalovanému dodali za nemalý peníz údajně falešná svědecká prohlášení, čili naplnili skutkovou podstatu obžaloby. Jan Doležal podal údajně křivé trestní oznámení na vyšetřovatele případu. Na spolupracovníky policie ovšem žalobce nesmí ani křivým okem pohlédnout, natož je chtít stíhat.

Nesmírně zajímavé bude srovnání výše předestřeného obrazu s odůvodněním rozsudku, na které si ještě chvíli počkáme.