Zdeněk Jemelík, Konečně jsme se dočkali
Shodou náhod v předvečer výročí legendárního výstřelu z Aurory zazněla ve zpravodajství České televize zpráva o předpokládaném ukončení vyšetřování kauzy Čapí hnízdo do konce letošního roku, která přiměřeně malým českým poměrům může také mít vliv na dějiny. Česká televize se odvolala na obsáhlý článek, uveřejněný na serveru iRozhlas.cz.
Soukromě jsem přesvědčen, že vyvolání trestního řízení proti šéfovi nejsilnější politické formace v předvečer parlamentních voleb bylo účelové, a že tedy došlo k dalšímu zneužití nástrojů trestního práva k politickým účelům, jež je bohužel již po řadu let součástí českého politického „folkloru“. Nicméně, jsme-li právním státem, orgány vynucování práva se nemohou zastavit ani před majestátem nejmocnějšího muže státu. Vyvolané řízení musí doběhnout až do konce, nechť bude výsledek jakýkoli. Dobrým vysvědčením pro stát je skutečnost, že vyšetřovatel a dozorující státní zástupci vykonávají svou úlohu bez obav z postihu. Pokud mluvím o výsledku, mám na mysli nejen pravomocný rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání, ale i dopad na politický život země, jenž se určitě dostaví.
O obsahu obvinění proti předsedovi vlády a nejsilnějšího politického hnutí se až dosud nevědělo téměř nic. Bylo to výhodné pro všechny, kterým tento útok na Andreje Babiše vyhovoval, protože mohli donekonečna zpochybňovat morální únosnost jeho působení ve významných funkcích, mlčky naznačujíce, že jeho provinění je tak závažné, že jistě skončí „na hradě“, nikoli však na pražském. Kdyby se z obsahu obvinění dalo usuzovat, že řízení skončí zproštěním nebo pokutou, účinek politického zužitkování trestního stíhání by byl nepatrný. Protahování nejistoty tak nesporně vyhovovalo protibabišovské opozici.
Kauza ale neměla na mínění voličů podstatný vliv a v posledních týdnech zájem o její využívání k útokům na Andreje Babiše padl až k nule. Ve sdělovacích prostředcích ji zcela zastínily zprávy o jeho zahraničních misích i mediálně vděčných vnitropolitických akcích. Jeho obraz v nich vycházel velmi příznivě a představa, že muže, jehož poplácávají po ramenou významní evropští státníci, brzy uvidíme s pouty na rukou a ve vězeňském stejnokroji, se stávala mlhavou. Vypadalo to, že se na trestní stíhání zapomnělo a možná se nechá vyšumět do ztracena.
Přesně v tomto okamžiku vyšla výše zmíněná zpráva novináře Ondřeje Goliše. Je velmi závažná nejen pro přesné načasování, ale kvůli dosti podrobnému a věrohodně se tvářícímu obrazu současného stavu dokazování. Její zveřejnění má hodnotu sdělení, že padla naděje na zastavení trestního stíhání a naopak věc spěje k podání obžaloby. Je zřejmé, že podle ní je Andrej Babiš hlavní postavou dotačního podvodu, byť po formálněprávní stránce neměl v té době se společností Čapí hnízdo nic společného. Jeho skutečné aktivity má policie údajně tak dobře zmapované, že se sotva bude moci hájit odkazem na absenci subjektivní stránky trestného činu. Z toho ovšem neplyne, že výklad důkazní situace, který předkládá novinář, obstojí před soudem. Evropské trestní právo, tedy i naše, je silně zformalizované, takže vyhodnocení síly právních vazeb mezi obviněným Andrejem Babišem a společností Čapí hnízdo bude jistě hrát velkou roli.
V této souvislosti je na místě si všimnout, že zvláštností tohoto řízení je obvinění proti celému Babišovu rodinnému klanu, přičemž zájmy obžalovaného Andreje Babiše a členů jeho rodiny nejsou zcela souladné : čím větší díl viny (bude-li jaká prokázána) padne na něj, tím větší naději budou mít jeho blízcí, že se na ně bude pohlížet jako na jeho kompars. Dostane-li se ale do popředí zájmu jejich postavení statutárních zástupců společnosti, přitíží jim to a naopak jeho postavení bude snáze hajitelné.
Na zprávě je ovšem nejzajímavější zjištění, že veškeré úsilí proti vynášení poznatků z trestního spisu, které od nepaměti aspoň „na oko“ vynakládá policie a státní zastupitelství, bylo opět marné. Trestní řízení je neveřejné a mimo přímých účastníků nikdo nemá právo na přístup k informacím, které server iRozhlas.cz uveřejnil. Je zde např. zmínka, že autor měl k disposici usnesení o sdělení obvinění, jež se mu samozřejmě nemělo dostat do rukou. Předpokládám, že opět někdo z odpovědných činitelů se začne bít v prsa a prohlásí, že tento únik z trestního spisu bude tentokrát řádně vyšetřen a potrestán, ale jako obvykle se nestane nic. Novinář se odvolá na právo nesdělit zdroj informací a tím to skončí.
Vynášení ze spisu nelze potlačit, pokud bude beztrestné a jeho pachatelům se nějakým způsobem vyplatí a hlavně najde-li se nakonec vždy nějaká redakce, která nezákonně získané informace zveřejní. V každém případě uveřejnění Golišovy zprávy by nemělo uniknout pozornosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Kdyby načasování zprávy do období úpadku zájmu o toto trestní řízení nečpělo účelovostí, mohli bychom ji nicméně ocenit jako trest policii a státnímu zastupitelství za nepřiměřené průtahy, tedy za oddalování zveřejnění výsledků vyšetřování ať již usnesením o zastavení trestního stíhání, nebo podáním obžaloby. Nebude-li trestní stíhání zastaveno, je nejvyšší čas, aby si každý, koho to zajímá, mohl přímo v soudní síni udělat obraz o tom, co se vlastně stalo, a zda se skutečně předseda vlády dopustil trestného činu.