Zdeněk Jemelík, Nekončící příběh Aleny Vitáskové
První jarní den přinesl další zastavení na nekonečné křížové cestě pronásledování Aleny Vitáskové orgány trestního řízení. U Krajského soudu v Brně proběhlo odvolací řízení ve věci jejího stíhání kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu. Senátu soudců z povolání předsedala Halina Černá.
Paní obžalovaná se z účasti omluvila, takže jednání mělo povahu souboje obhájce a státní zástupkyně, jejichž duel rozsoudila usnesením předsedkyně senátu. Obhájce doplnil písemné odůvodnění odvolání stručným zdůrazněním jeho hlavních tvrzení. Samozřejmě navrhl zproštění obžaloby. Naproti tomu státní zástupkyně rozpitvala hříchy paní obžalované a navrhla nepodmíněný trest vězení v trvání 42 měsíců.
Pokud by soud vyhověl žalobkyni, s písemným vyhotovením rozsudku by přišel příkaz k nástupu trestu. Proto mi při čekání na rozhodnutí během porady senátu naháněla hrůzu představa Aleny Vitáskové mezi „čorkařkami“ v domě smutku na přiléhavé adrese Rozkoš 990 ve Světlé n.S. Dost na tom, že tam musela prožít několik měsíců její blízká spolupracovnice Michaela Schneidrová, než ji odtamtud vyprostil Nejvyšší soud ČR.
Po krátké přestávce předsedkyně senátu vyhlásila usnesení, jímž senát zrušil rozsudek a uložil Okresnímu soudu v Jihlavě znova o věci jednat a rozhodnout. V odůvodnění přesvědčivě a s neúprosnou logikou podrobila důkladnému rozboru tvrzení obou stran. Odmítla pochybnosti obhajoby o místní příslušnosti jihlavských okresních orgánů. Velkou péči věnovala odůvodnění tvrzení, že Alena Vitásková se skutečně dopustila protiprávního jednání jmenováním Renaty Vesecké, která neměla zákonem vyžadovanou předepsanou praxi v energetice. Vysvětlila, že pravomoc místopředsedy Energetického regulačního úřadu zákon vymezuje jako oprávnění zastupovat předsedu úřadu v plném rozsahu jeho pravomoci a odpovědnosti. Místopředseda proto musí mít kvalifikaci rovnocennou s předsedovou a těmto nárokům Renata Vesecká nevyhověla, byť měla za sebou skvělou právnickou kariéru. V té souvislosti se vyjádřila kriticky o způsobu, jakým bývalá nejvyšší státní zástupkyně svou kvalifikaci prokazovala.
Ale zpochybnila i část vývodů jihlavského žalobce a na nich postaveného rozsudku. Vytkla nesprávnost úvah o způsobení škody vyplácením odměny neplatně jmenované Renatě Vesecké a její nevymahatelnost. Upozornila na nevhodnost výběru citované judikatury. Zejména však zkritizovala nevěnování pozornosti povaze pohnutek Aleny Vitáskové, která je určující pro posouzení, zda její jednání skutečně bylo trestným činem. Dokonce poznamenala, že žalobce neměl žalovat, dokud neměl vyjasněnu povahu pohnutek. Okresnímu soudu uložila znova vyslechnout paní obžalovanou a některé svědky, popř. výběr svědků doplnit. Doplnění dokazování má směřovat právě k objasnění pohnutek Aleny Vitáskové. Připomínám, že paní obžalovaná vysvětluje jmenování Renaty Vesecké nezbytností obsazení funkce a dlouhodobými nezdary v hledání vhodné osoby, způsobilé řídit desítky právníků a vedení rozsáhlé právní agendy úřadu.
Orgány činné v trestním řízení znepříjemňují Aleně Vitáskové život od jara r.2013 a není vůbec jisté, že ji přestanou trápit ještě v letošním roce. Vedle „jihlavské“ kauzy ji čeká pokračování procesu, vedeného u Krajského soudu v Brně v souvislosti s vydáním licencí
dvěma fotovoltaickým elektrárnám o silvestrovské noci v r.2010. V této věci již byla pravomocně zproštěna, ale díky zlovolnosti nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, projevené podáním dovolání v její neprospěch, ji Nejvyšší soud ČR vrací zpět ke krajskému soudu. Je to pro ni další nepříjemná zátěž, byť pokyny Nejvyššího soudu ČR nalézacímu soudu vyznívají jednoznačně v její prospěch: zproštění má být důkladněji odůvodněno. Celkově je tato „péče“ orgánů činných v trestním řízení kuriozním protikladem k ocenění jejího života a práce státním vyznamenáním. Přiřazuje ji k dalším významným osobnostem, jejichž potíže působí dojmem, že dobrý vztah s prezidentem republiky má účinky polibku smrti.