Zdeněk Jemelík, Poslední křik v Kabelíkově

19.02.2019 | Zdeněk Jemelík

Pro jeho vystoupení, jakož i pro všechna předcházející, jsou příznačné časté odkazy na judikáty, zejména Evropského soudu pro lidská práva. Uchyluje se k nim nejen v připravené části výkladu, ale také improvizovaně v polemikách s předsedou senátu. Je vidět, že se během čtyř let ve vazbě pilně vzdělával v trestním právu. Je proto pro soudce Michala Kabelíka nepříjemným protivníkem.

Mimo to SAZ předvedl dokonalou znalost rozsáhlého souboru odposlechů a dalších důkazů a obratně toho využíval. Paměť mu slouží bezchybně.

Před zahájením závěrečné řeči se nejdříve utkal s předsedou senátu v ostré výměně názorů na nárok na poradu s obhájcem, okořeněné vzájemnou výměnou osobnostních výtek, která ale tentokrát vyznívala jako neškodné hašteření. Chvílemi mi připadalo, že se oba kohouti přestřelkou tak trochu baví. Ostatně oba občas projevují smysl pro humor.

Když skončilo hašteření a porada s obhájcem, SAZ zahájil řeč vyjádřením k druhé části obžaloby, týkající se jeho údajného pokusu o podplacení tlumočníka Mirchi v únoru r.2015 v policejních kancelářích. Postěžoval si, že v průběhu vyšetřování mu policie přidělovala tlumočníky, kteří sice mluvili persky, ale ve verzi, užívané v Afgánistánu, která je pro něj špatně srozumitelná. Dožadoval se tlumočníka původem z Íránu. Když se pak setkal s tlumočníkem Mirchim, byl nadšený. Tlumočník se zúčastnil již jeho výslechu ve věznici, kde byl podle policie vystaven nátlaku ze strany SAZ. Sám si ale na tlumočení ve věznici nepamatuje. SAZ proto vytkl policii, že si nátlak na tlumočníka vymyslela, aby měla důvod k zahájení úkonů trestního řízení a k vyžádání domovní prohlídky v cele, při které se zmocnila podkladů pro přípravu obhajoby. Mirchi tlumočil také rozhovory s obhájci, kteří neuměli anglicky. Později odmítl přetlumočit jeho texty z perštiny do češtiny s tím, že nebude překládat pohádky. Kromě toho poukazoval na to, že SAZ je držitelem českého vysokoškolského diplomu a je český občan, takže má mluvit česky. Pan obžalovaný k němu ztratil důvěru, když se dověděl, že pracuje pro íránskou ambasádu. Dále SAZ poukázal na to, že na podporu tvrzení obžaloby se používá jen úzký výběr výseků z jeho konverzace s tlumočníkem, velká část důkazů z jejich komunikace nebyla provedena a jeho výslech před soudem nebyl dokončen. Při něm jej předseda senátu navíc omezoval v právu na kladení otázek. A dále rozvíjel úvahy o nevěrohodnosti a nepřátelském chování tlumočníka. Obšírně komentoval kolísání částek, jež měl nabízet tlumočníkovi dle jeho výpovědi. Zdůraznil, že k protahování seznamování se spisem neměl motiv. Znalost spisu byla pro něj důležitá.

Podstatný je podivný průběh této části trestního řízení. Skutek se měl stát počátkem r.2015, kdy byl SAZ ve vazbě. Policie sice po několika měsících provedla pár úkonů, ale pak se již nic viditelného neodehrálo až do r.2018, kdy státní zástupce podal obžalobu za účelem posílení vazebních důvodů.

Dne 13. února 2019 SAZ pokračoval v přerušené závěrečné řeči. Před jejím vlastním začátkem se ale dožadoval provedení vazebního řízení a stěžoval si na neúnosné intervaly mezi prvostupňovými vazebními zasedáními, v daném případě 17 týdnů. Vyjádření o záměrech předsedy senátu ve věci projednání podané žádosti o propuštění z vazby se nedočkal.

Teprve pak se vrátil k první části obžaloby, týkající se jeho údajného záměru ovlivňovat důkazní situaci ve „velké daňové kauze“ u Krajského soudu v Brně nezákonnými prostředky a křivě obvinit policisty. Vtěsnat obsah jeho několikahodinového vystoupení do článku je velmi obtížné pro obrovský objem věcných informací. SAZ se k některým z nich vrací v různých souvislostech, což činí jeho vystoupení pro pozorovatele z vnějšku nepřehledným. O většině skutečností hovořil již v dřívějších vystoupeních. Předseda senátu mu opakování témat vyčítá: ale závěrečná řeč je rekapitulací vývoje dokazování a skutková zjištění jsou jakýmsi „podstavcem“, na kterém pak stojí závěrečný návrh.

Jeho výklad by byl místy nesrozumitelný bez znalosti spojitosti tohoto trestního řízení s „velkou daňovou kauzou“, vedenou u Krajského soudu v Brně kvůli krácení daní v rozsahu 2,5 miliard Kč proti patnácti obžalovaným, v které má SAZ postavení obžalovaného č.1. Hlavní líčení bylo zahájeno v březnu r. 2016 a není naděje, že by v letošním roce dospělo k rozsudku. Do výkladu SAZ se promítá i povědomí o sporu mezi složiteli kauce 150 milionů Kč za jeho propuštění z vazby na straně jedné a soudy, které odmítají vyhovět jejich požadavku na vrácení neúčelně vázáného soukromého majetku na straně druhé. Posléze jeho vystoupení ovlivňuje skutečnost souběžného projednávání jeho žaloby na ochranu osobnosti proti všem členům senátu kvůli hrubému zásahu do soukromí jeho rodiny. V rámci tohoto řízení požaduje vypracování znaleckého posudku psychologa na soudce Michala Kabelíka.

V projednávané látce se skrývají dva neuralgické body. Kdykoli se některého z nich SAZ dotkne, dá průchod hněvu verbálními útoky na předsedu senátu nebo i celý senát. Je to ventil, kterým vybíjí hněv, vyvolaný bezprávím ze strany účelového policejně-státnězástupcovsko- soudcovského uskupení. SAZ si je vědom, že vybočuje z hranic formální zdvořilosti a ospravedlňuje to opakovanými citacemi judikátu, podle něhož obžalovaný má právo se takto chovat a soudce to musí strpět, pokud předchozím jednáním útočníka vyprovokoval. Netuším, do jaké míry si je SAZ vědom, že uplatnění tohoto práva sice může formálně obhájit, ale jeho neformálnímu odrazu v psychice napadeného soudce nemůže zabránit. A zatímco SAZ může pouze použít ostrá slova, soudce má v ruce účinné nástroje k bolestivé odplatě.

Prvním neuralgickým bodem, zmíněným v závěrečné řeči, je obmyslné jednání soudců a státních zástupců při jednání o přijetí nabízené kauce 150 milionů Kč za jeho propuštění po 22 měsících vazby. Zlovolnou součinnost Aleše Novotného, Aleše Sosíka a státního zástupce KSZ Brno Jiřího Kadlece rozebral SAZ do podrobností. Z vazby se sice začátkem února r.2016 dostal, ale ještě na dvoře věznice jej zadržela policie a státní zástupce Jiří Kadlec jej nechal předvést před soud s obludným návrhem na uvalení předběžné vazby, odůvodněným zájmem íránské prokuratury o jeho vydání do Íránu za účelem trestního stíhání. Trvání předběžné vazby není procesně omezeno. Soud ale návrhu nevyhověl.

Tuto obmyslnost připravovali zmínění činitelé od listopadu 2015 a využili ji i pro vylepšení svého mediálního obrazu. Jejich cílem bylo podržet peníze na účtě a navzdory jejich složení beneficienta kauce za mřížemi. Zachovali se hanebně vůči složitelům, slušným lidem, z nichž žádný se nepodílel na jakékoli trestné činnosti. Současné trestní řízení považuje SAZ za pokus o napravení nezdaru z února r.2016. Za podobnou zákeřnost považuje také použití tlumočníka, který sice překládal pro něj, ale současně spolupracoval s policií a s íránskou ambasádou.

Druhým, a to ještě citlivějším neuralgickým bodem je neomalený zásah do práv obhajoby a soukromí rodiny SAZ zneužitím obsahu paměti jeho iPhonu a iPadu. Předseda senátu jej nechal zkopírovat a převést na DVD, která pak rozdal všem obhájcům a žalobci. Získali tak záznamy o komunikaci pana obžalovaného s obhájci a podklady pro přípravu obhajoby a k tomu jako bonus soubor rodinných fotografií, který není v žádném případě důkazem v trestním řízení. Některé z nich měly velmi intimní povahu. SAZ je hrdý muž, citlivý na důstojnost své rodiny a zvláště manželky. Proto byla tato zhůvěřilost pro něj traumatizujícím zážitkem, ke kterému se stále vrací. Hněvivá reakce na ni vyvrcholila v odpolední části jednání dne 13.února 2019. SAZ nejdříve hněvivě komentoval žalobcův návrh na uložení vysokého trestu a zahrnul různými výtkami předsedu senátu, ale pak překvapivě přenesl pozornost na paní přísedící. Velmi drsným způsobem se pokusil přimět ji, aby se vžila do pocitů jeho manželky, která se musela vypořádat s nemilou skutečností, že její intimní fotografie si mohou prohlížet úplně cizí lidé. Předseda senátu zareagoval odebráním slova a odročením hlavního líčení na následující den s tím, že pokračování závěrečné řeči SAZ nedovolí. Odebrání slova si všimla i ČTK, Česká justice a server iDnes.cz, v jejichž článcích se ovšem popis předehry z 13. února 2019 neuvádí.

Po věcné stránce se SAZ zaměřil na popření existence organizované zločinecké skupiny a své úlohy jako jejího zakladatele a organizátora. V podstatě shodně se svými obhájci poukázal na skutečnost, že tlupa lidí kolem spolupracujícího obviněného Ondřeje Kučery postrádá znaky organizované zločinecké skupiny, vymezené trestním zákonem a on sám není jejím členem. Na rozdíl od obhájců, svázaných zásadou korektnosti vůči klientům kolegů věnoval nevlídnou pozornost spolupracujícímu obviněnému Ondřeji Kučerovi, kterého vidí jako ústřední postavu skutkového děje. Zneužil své postavení advokáta a pohotově prodal SAZ svědecké prohlášení obž. Martina Veselého, původně určené pro jiného příjemce, jenž je odmítl z finančních důvodů. Ochotně pak zapojil do hry svědky Jana Doležala a Martina Valentoviče a obž. Evu Halamkovou. Veškerá tvrzení žalobce o úloze SAZ v tomto dění pocházejí pouze od něho a od něho také pocházejí všechny informace ostatním spoluobžalovaným a svědkům o přáních, záměrech a nespokojenosti SAZ. Vtáhl do děje také spoluobžalované Záviše Löffelmanna a Jana Šebka, kteří o existenci SAZ nevěděli, neznali ho a netušili, že poskytnutím služeb Ondřeji Kučerovi snad slouží záměrům SAZ. Komunikaci se spoluobžalovanými a svědky vedl pouze Ondřej Kučera, SAZ neměl možnost ji kontrolovat. Na vzniku nepříznivé důkazní situace má svůj díl viny žalobce Robert Henzel, který se nepostaral o prolomení heslové ochrany iPhone spolupracujícího obviněného, ač stejný přístroj pana obžalovaného poslal do zahraničí firmě, která umí heslo prolomit a umožnit zkoumání a zkopírování paměti. Kučerův iPhone by měl pro dokazování klíčový význam, protože jej používal ke komunikaci s ostatními spoluobžalovanými. Předseda senátu neúspěch pokusu o zpřístupnění jeho obsahu utajoval před obhajobou půl roku.

Ondřej Kučera organizačně zajistil podání údajně křivého trestního oznámení na policisty svědkem Janem Doležalem. Pro tvrzení spolupracujícího obviněného o jednání SAZ není k disposici žádný objektivní důkaz. Podle mínění SAZ je pro chování Ondřeje Kučery určující ziskuchtivost. Připomněl také nález listiny, podle které měl spolupracující obviněný Kučera kontakt s třemi soudci, s nimiž konzultoval notářské zápisy. Upozornil na jeho prohřešky proti pravidlům pro přiznání postavení spolupracujícího obviněného a obsáhle komentoval odposlechy jeho komunikace s ostatními účastníky údajné skupiny. Stěžoval si, že mu nemohl klást otázky, protože spoluobžalovaný odmítl vypovídat a odvolal se i na advokátskou mlčenlivost. Zcela nepochybně řídil jednání spoluobžalovaných a svědků- provokatérů a při tom vytvářel virtuální obraz SAZ jako nositele zla. SAZ dále upozornil na změnu výpovědí spolupracujícího obviněného poté, kdy mu státní zástupce Robert Henzel sdělil, že jeho výpovědi neodpovídají požadavkům, kladeným na spolupracujícího obviněného.

Věnoval v této souvislosti pozornost i svědkům- policejním provokatérům Janu Doležalovi a Martinu Valentovičovi, kteří podle tvrzení Petra Pfeifera, korunního svědka obžaloby ve „velké daňové kauze“, společně s Martinem Veselým ukradli 100 milionů Kč, určených pro SAZ. Všichni tři byli zapleteni do podvodných obchodů s pohonnými hmotami. Poukázal na jejich styky s policií již v dřívějších dobách a zpochybnil jejich důvěryhodnost. Nezamyslel se ale nad motivací jejich jednání: peníze, které dostali za dodání svědeckých prohlášení, odevzdali policii, která je nechala propadnout ve prospěch státu. Motivem jejich jednání tedy zřejmě nebyl bezprostřední finanční zisk. Nabízí se otázka, co jim policie odpustila odměnou za jednání ke škodě SAZ. V této souvislosti pan obžalovaný správně poukázal na to, že v případě podání trestního oznámení svědka Jana Doležala na policisty policie se prohřešila proti povinnosti zabránit trestnému jednání před jeho završením. Věděla o každém Doležalově kroku, ale nezabránila mu v dosažení cíle.

SAZ se dále zaměřil na druhý základní bod první části obžaloby, jímž je tvrzení, že obstaráním svědeckých prohlášení od svědků Jana Doležala, Martina Valentoviče a Martina Veselého se dopustil trestného činu ovlivňování důkazní situace ve „velké daňové kauze“. Ve skutečnosti k trestnému jednání nedošlo, protože tyto dokumenty nikdy nepředložil soudu jako listinné důkazy, ač během devítidenního vystoupení před Krajským soudem v Brně k tomu měl dostatek příležitostí a času. Mimo to soud nikdy nepřezkoumal pravdivost jejich obsahu, jenž měl mít dle žalobce povahu křivých obvinění. Navíc je dodali vedle Martina Veselého spolupracovníci policie, kteří si jejich texty opatřili sami. SAZ polemizoval s žalobcem Robertem Henzelem, zda působení svědků Jana Doležala a Martina Valentoviče lze považovat za zakázanou policejní provokaci. Poděkoval mu za odkaz na dva judikáty Nejvyššího soudu ČR, které dle jeho názoru lze vykládat ve prospěch jeho přesvědčení o provokaci. V této souvislosti jej označil za nejlevnějšího člena týmu jeho obhájců.

K tvrzení žalobce, že SAZ usiloval o diskreditaci korunního svědka ve „velké daňové kauze“ u Krajského soudu v Brně SAZ namítl, že není třeba jej diskreditovat neboť se zdiskreditoval sám : pražský soud uznal, že dluží SAZ šest milionů Kč a usvědčil jej ze lži. Protože brněnské soudy přesto Petra Pfeifera přijímají jako věrohodného svědka proti němu, navrhl předsedovi senátu, aby věnoval pozornost jeho výpovědi při výslechu na policii, kde uvedl, že svědek Jan Doležal spolu s Martinem Valentovičem a Martinem Veselým ukradl SAZ 100 milionů Kč. Přesto se policie obrací na Jana Doležala a není známo, jak s ním navázala spojení. Náhoda, která jej přivedla do Brna a rovnou k policistovi Kutálkovi, je hodně zvláštní. Pro policii byl zajímavý jako možný živý nástroj. Později se stal svědkem proti SAZ a předseda senátu ho předvolal k výslechu jako poškozeného a poslal mu kopii obžaloby, ač na to neměl nárok. Tím mu umožnil připravit se na výslech.

Vážnou výhradu SAZ vznesl ke spěchu s dovedením tohoto řízení k rozsudku, který dává do souvislosti se záměrem soudce Aleše Novotného využít jeho odsouzení k propadnutí kauce. Upozornil na komunikaci mezi soudci Michalem Kabelíkem a Alešem Novotným o stavu sporu se složiteli kauce, kterou chápe jako součást „obráceného inženýrinku“ – tedy postupu, v němž má Michal Kabelík postupovat tak, aby Aleši Novotnému usnadnil vyvlastnění kauce. Samo řízení u Městského soudu v Brně považuje za náhradu za nezdařený pokus z února 2016 poslat jej za mříže a ponechat soudu kauci.

Věnoval se také četným pochybením procesního rázu, jichž se dopustily orgány činné v trestním řízení. Např. upozornil, že vyšetřování vedli stejní policisté, proti nimž směřovalo údajné křivé obvinění, čili poškození, kteří rozhodovali sami o sobě. Státní zástupce Michal Galát odebral GIBS vyšetřování obvinění proti nim a svěřil je jim samým. S pousmáním upozornil na komický detail prověřování obsahu trestního oznámení proti policistům, které podal svědek-provokatér Jan Doležal: policie potřebovala několik týdnů na zjištění, že podezřelí Kutálek a Dvořáček, zmiňovaní v trestním oznámení, jsou ve skutečnosti stejnojmenní vysocí důstojníci PČR. Také Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se nevyloučilo z řízení po vyloučení Aleše Sosíka a po potrestání Michala Galáta za pochybení v této kauze. Označil za chybu, že po vyloučení policistů a státního zástupce Aleše Sosíka pro podjatost nepřešlo vyšetřování do rukou jiných, ve věci nezainteresovaných složek. Postěžoval si, že po jejich odchodu z případu orgány odmítají řešit podněty k vyloučení pro podjatost, protože již na daném místě nepůsobí. Tím brání zrušení rozhodnutí, vydaných podjatými orgány. Upozornil také na podezření, že proběhly prostorové odposlechy některých jeho schůzek s advokáty. Mimo jiné zpochybnil místní příslušnost brněnských orgánů.

Michal Kabelík působil často dojem, že výpovědi SAZ nenaslouchá, ale v jiném okamžiku dal najevo nelibost. Občas vstoupil do jeho vystoupení s výtkou, že hraje divadlo pro přítomné novináře a mluví o věcech, o nichž se vyjadřoval opakovaně již dříve. V jednom případě naznačil možnost, že mu odebere slovo. SAZ to pochopil jako vyhrožování. Zde vystoupil obhájce Michal Pokorný s námitkou proti přerušování závěrečné řeči. Předseda senátu se snažil umlčet ho příkazem, aby se posadil, a prohlášením o nicotnosti výtky „kterou snad viděl v americkém filmu“. Také pan obžalovaný tvrdě hájil své právo vést závěrečnou řeč podle svých názorů. Při tom pohotově ocitoval několik judikátů Evropského soudu pro lidská práva.

Jak výše uvedeno, Michal Kabelík nakonec přece jen panu obžalovanému odebral slovo.

Jednání dne 14. února 2019 proto začalo téměř hodinovým dohadováním mezi SAZ, jeho obhájcem a Michalem Kabelíkem, v němž předseda senátu čelil přehršli výtek. Po poradě senátu to vyřešil jako chytrá horákyně: setrval na svém, ale umožnil SAZ pronést poslední slovo.

Pan obžalovaný pak pokračoval ve své filipice, z které vyjmu jen některé zajímavé podrobnosti. Mimo jiné se vyjádřil k délce svých podání a mínění advokátů, že dlouhé texty nikdo nečte. Projevil názor, že je to škoda, protože jejich příjemcům pak unikají důležité informace. Se smíchem poradil předsedovi senátu, aby si před psaním rozsudku jeho podání přečetl. Vyplatí se mu to, protože řízení není na konci, ale na začátku. Poukázal na postupy orgánů činných v trestním řízení, které zneužívají svou pravomoc, vzájemně si kryjí záda, mají společné cíle, tedy chovají se jako organizovaná zločinecká skupina. Stěžoval si na kontrast mezi nadužíváním naléhavých úkonů a značnými průtahy ve vazebním řízení. Zvěstoval předsedovi senátu, že brzy získá mezinárodní slávu, neboť jeho počínáním se bude zabývat nějaká nespecifikovaná nadnárodní organizace. Stěžoval si na monitorování jeho jednání s obhájci příslušníky Vězeňské služby a na kontrolu listin, jež si vyměňuje s advokáty. Vyčetl Michalu Kabelíkovi, že neumožnil nahlédnutí do spisu jeho znalci. Uvedl přehled důkazů, jejichž provedení soud neumožnil, mezi nimi výslech Petra Pfeifera. Probíhající řízení označil za frašku.

SAZ svou řeč nedokončil, protože bylo nutné uvolnit časový prostor pro poslední slovo obž. Záviše Löffelmanna. Tentokrát se nezpěčoval, uvedl pouze, že vystoupení doplní písemným podáním.

Odeznělo tak skutečně poslední slovo SAZ v tomto meritorním řízení. Možná jej ale uslyšíme znova ve vazebním řízení, které předseda senátu Michal Kabelík nemůže odkládat do nekonečna.