Zdeněk Jemelík, Právo veřejnosti na seznamování s bludy
V říjnu r. 2014 obvinil dlužník Pavel Buráň svého věřitele Jaroslava Novotného, že jej nechal unést trojicí násilníků do své vily, kde jej pod hrozbou usmrcení přinutili podepsat listiny, jejichž obsah zhoršil jeho postavení dlužníka. Ve vile se jako čtvrtý k násilníkům připojil jejich velitel. Aby byl důvod obvinit i manželku věřitele, která s jeho obchody neměla nic společného, Pavel Buráň o ní tvrdil, že komunikovala s „velitelem“ a jeho prostřednictvím řídila jednání násilníků. „Velitele“ policie neidentifikovala, takže při hlavním líčení se jím soud nezabýval.
Hlavní líčení u zlínské pobočky Krajského soudu Brno bylo zahájeno koncem léta r.2017. Po dvou odsuzujících rozsudcích, vždy zvrácených Vrchním soudem v Olomouci jako soudem odvolacím, dne 16. února 2022 se obžalovaní dočkali zproštění obžaloby s tím, že se žalovaný skutek nestal. K odvolání žalobce se věcí znova zabýval Vrchní soud v Olomouci, jenž odvolání zamítl dne 14. prosince 2022. Celé dění jsem sledoval v soudní síni, čili mám informace „z první ruky“.
Zprošťující rozsudek otevřel věřiteli cestu k obnově vymáhání pohledávky v občanskoprávním řízení a možná i k odvetným opatřením za dlouholeté utrpení z trestního řízení. Aby toho nebylo málo, o Pavla Buráně se začala zajímat Národní centrála proti organizovanému zločinu (dále jen NCOZ), která mu sdělila obvinění pro podezření na podvod se škodou 140 mil. Kč.
V nepříjemné situaci Pavel Buráň upnul svou naději k úspěchu žalobcova odvolání, kterému chtěl pomoci. Pokusil se burcovat veřejnost a možná i ovlivnit myšlení soudců odvolacího soudu. Našel pár ochotných novinářů, jimž poskytl neúplné a mírně řečeno nepřesné informace. Začaly vycházet články a videopořady, zpochybňující zprošťující rozsudek a líčící tak manžele Novotné jako těžké zločince. Pomohl s financováním druhého dílu knihy Zločiny beze zbraní, jehož první kapitolou je sporný popis kauzy podle jeho vyprávění. Vzbudil také zájem nového předsedy spolku Šalamoun Václava Peričeviče, jenž v jeho prospěch využil autority spolku, vytvořené za dlouholetého vedení spolku Johnem Bokem. Spolek Šalamoun tak vzal Pavla Buráně pod ochranu. Nikdo z těch, kdo se zapřáhli do káry Pavla Buráně, kauzu řádně neznal, ale všichni měli dost sebevědomí na to, aby soudní rozhodnutí trhali na kusy.
Není známo, zda k soudcům Vrchního soudu v Olomouci mediální rámusení vůbec dolehlo. Pokud ano, nedali se jím mýlit. Případem se zabývali již potřetí, takže s perfektní znalostí výsledků dokazování, provedeného zlínským soudem, rozhodli ve prospěch obžalovaných.
Pavlu Buráňovi zbývala naděje, že by usnesení Vrchního soudu v Olomouci mohl napadnout dovoláním nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Mediální halasení proto pokračovalo. Ale také Igor Stříž jeho naději zklamal.
Navíc došlo na první projevy odvety ze strany zproštěných obžalovaných. Městský soud v Brně vydal předběžné opatření, jímž zakázal distribuci 2. dílu knihy Soudci beze zbraní kvůli 1.kapitole, znevažující zprošťující rozhodnutí a dehonestující manžele Novotné. Schyluje se k bitvě právníků.
Až potud jsem se snahami Pavla Buráně o zvrácení soudních rozhodnutí zabýval v článcích, které jsem uveřejnil v dubnu t.r. Od té doby šel ale vývoj dál. Strany se začaly připravovat na řízení ve věci o návrhu na zákaz distribuce 2.dílu knihy Zločiny beze zbraní. Mám dojem, že vydavatele, brněnskou společnost Innocent films production, by nové vytištění knihy bez lživé první kapitoly stálo méně než náklady všech účastníků dohromady na vedení sporu, náklady státu nepočítaje. Ale hrdost podporovatelů Pavla Buráně jim zaslepuje rozum, takže se budou bít až do konce. Překvapuje mě, že do řízení se jako vedlejší účastník přihrnul spolek Šalamoun, kterého se ta věc přímo netýká. Vysvětlil, že má na výsledku řízení právní zájem, neboť upřednostňuje právo veřejnosti na informace nad ochranou pověsti zproštěných obžalovaných.
Nový prvek do hry vnesl ale Pavel Buráň, který opět vystřídal zmocněnce. Na počátku řízení jej zastupoval Petr Dítě st., nezpochybnitelný profesionál, bývalý vojenský prokurátor, jenž byl daleko aktivnější než žalobce a škodil obžalovaným ze všech sil. Zorganizoval „vyšetřovací pokus“ bez předchozího souhlasu soudu a bez přítomnosti obhajoby. Předseda senátu Radomír Koudela byl vůči němu velmi vstřícný a mimo jiné dovolil, aby fotografie z tzv. vyšetřovacího pokusu provedl v soudní síni jako důkaz. Po něm nastoupil kultivovaný Jiří Půček, jenž svému klientovi sloužil méně okázale, ale neméně usilovně. Nakonec se jej ale ujal Jan Rosák, který jej obhajuje v řízení u NCOZ. Vyznamenal se dezinformačním vystoupením na semináři spolku Šalamoun v Poslanecké sněmovně dne 13. dubna 2022, kde před posluchači utajil své postavení obhájce Pavla Buráně v jiné věci. Zejména mu podal ústavní stížnost, kterou napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu Brno.
Bylo to pro mne překvapením. Jako laik, jenž se ve sférách rozhodování Ústavního soudu pohybuje velmi zřídka, jsem považoval za samozřejmé, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci je pro Pavla Buráně „konečná“. Argumenty, jež v jeho prospěch uplatnil žalobce v odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, byly zjevně liché a nic lepšího advokát nemohl vymyslet. Domníval jsem se, že soudný člověk se na Ústavní soud neobrátí.
Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl 27. června 2023 v neveřejném zasedání. Překvapilo mě, že uznal Pavla Buráně za oprávněného stěžovatele. Ale rozebral věcně argumentaci stížnosti. Ke kritice rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci se vyjádřil jednoznačně: „vrchní soud se v napadeném rozhodnutí důsledně vypořádává s důvody, které u něj vyvolaly ohledně údajné trestné činnosti obou vedlejších účastníků takové pochybnosti, že vedl krajský soud k opakovanému hodnocení věci a nakonec i ke zproštění obžaloby.“ Uzavřel pak takto: „Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.“
Ústavní soud tak potvrdil můj laický názor, že bájení Pavla Buráně o únosu a vydírání je tak pochybné, že je smím považovat za blud. Výše zmínění bojovníci za právo veřejnosti na informace tak ve skutečnosti bojují za právo Pavla Buráně a jeho pomahačů vnucovat veřejnosti pochybné bludy, znevažovat jimi soudy a špinit manžele Novotné.
Protože Pavel Buráň je asi zatím solventní, nebudu se divit, obrátí-li se nyní na Evropský soud pro lidská práva.
Být obviněným z trestné činnosti v řízení, trvajícím 8 let, vyslechnout si v jeho průběhu dva šokující rozsudky s vysokými tresty odnětí svobody je zážitek, na který nelze zapomenout. Novotní jej museli prožít, ač se ve skutečnosti ničeho nezákonného nedopustili. Vláčet je za těchto okolností ještě dále bahnem pomluv je dle mého laického názoru nestydatost.
==================================================================================
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem nyní uveřejnil druhý díl, který bude po 10.7.2023 dostupný v „papírové“ formě.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.