Zdeněk Jemelík, Rušné pokračování úklidu po „soudkyni OLO“

15.02.2020 | Zdeněk Jemelík

Protože od posledního pokračování hlavního líčení uplynulo hodně času, připomínám ctěným čtenářům, že v tomto řízení se jedná o podezření z přípravy výroby padělků cigaret Marlboro. Mezi obžalované se dostali i nevědomí řemeslníci, kteří se pokoušeli zprovoznit výrobní a balicí stroje domnívajíce se, že je připravují na prodej na Ukrajinu. Případ původně vedl senát „soudkyně OLO“- Ivety Šperlichové, který jej dovedl k vyloučení věci Romana Šulyoka, jednoho z hlavních obžalovaných, do samostatného řízení s následným zastavením jeho trestního stíhání bez uložení trestu a k nepravomocnému odsouzení ostatních obžalovaných. Po uznání podjatosti Ivety Šperlichové Ústavním soudem jí Vrchní soud v Olomouci případ odebral a zrušil rozsudek. Senát Jiřího Dufka vede nyní řízení znova od nuly a pomalu, ale jistě, se blíží k vydání nového rozhodnutí.

Vyloučení Romana Šulyoka do samostatného řízení a zastavení jeho trestního stíhání je obtížným dědictvím po rozhodování „soudkyně OLO“, neboť bývalý obžalovaný začal působit jako korunní svědek obžaloby. Vzhledem k tomu, že byl v jiném řízení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl let za omezování osobní svobody v jesenickém penzionu spoluobžalovaných bratrů Lebánkových a jejich vydírání s použitím násilí, se svou mimořádnou fabulační schopností jim škodí, jak nejvíce může. Současně ale rozšířil dopis, v němž se doznal k činu a odsouzení uznal za spravedlivé.

Řízení probíhalo v nezměněném složení jednajících osob, pouze hájení zájmů poškozené firmy Pfilip Morris se opět ujala věhlasná specializovaná právnička Karin Pomaizlová. Hlavními obžalovanými zůstávají bratři Ladislav a Jan Lebánkovi, majitelé skladového areálu v Lůžkovicích, v němž se nacházelo zařízení na výrobu cigaret.

Na první den hlavního líčení soud předvolal tři svědky. Na prvního z nich, M.K., se odvolával svědek František Ondráček, který se ještě „za vlády“ soudkyně Ivety Šperlichové vnutil soudu se svědectvím, podle něhož se obžalovaní bratři Lebánkovi před mnoha lety zabývali nelegální výrobou cigaret v provozovnách v Uherském Brodě a Babicích. Soud se jeho svědectvím zabýval, přestože překročil žalobní rámec. František Ondráček se odvolával mimo jiné na svědectví svědka M.K.,který měl jeho informace potvrdit. Ten sice potvrdil, že jej zná mnoho let, ale o jeho udání proti Lebánkům neměl tušení a nikoho z obžalovaných neznal. Předseda senátu jej vhodně volenými otázkami „pomaličku potichoučku“ vedl k námětu ilegální výroby cigaret. Když mu jej nakonec odhalil, svědek jakékoli povědomí o něm rázně popřel. S tím souhlasí i vyjádření obecního úřadu Babice, jenž popřel existenci objektu, v němž měla výroba dle svědka Ondráčka probíhat.

Svědek J.M. potvrdil, že obž. Janu Lebánkovi půjčil 17 tis. EUR na nákup osobního automobilu. Zná se mnoho let s obž. Kajabou, který jej seznámil s bratry Lebánkovými. Od nich pak kupoval okna při výstavbě autoservisu. Měl nejasné informace o jejich potížích s ods. Romanem Šuyokem. Později pro ně hledal informace o tahači a návěsu, které přivezly čtyři tuny tabáku, přeložené na kamion obž. Jiřího Uhříka a dopravené do skladu v Lůžkovicích.

Velkou pozornost přítomných vzbudil mohutnou postavou svědek D.C., bývalý elitní policista a bodyguard s dlouholetou zkušeností služby v Kambodži a Thajsku a jako ochránce prezidentů republiky. Popsal do podrobnosti shodně s obž. Kajabou nezdařený výlet na houby, přerušený kvůli silnému dešti, který policejní sledka monitorovala jako konspirační setkání v rámci organizace obchodu s tabákem. Uvedl, že s obž. Kajabou chodili na houby a na hony. Měli v úmyslu využít jeho vztahů ke kambodžské královské rodině k rozvinutí dovozu kvalitní rýže, ale skončili na dovozu dvou kontejnerů.

Zbytek časového prostoru prvního dne vyplnilo přehrávání odposlechů, které neobsahovaly žádné významné informace.

Druhý den hlavního líčení byl vskutku rušný. Zasloužil se o to svým vystoupením bývalý spoluobžalovaný Roman Šulyok, nyní příležitostný korunní svědek obžaloby, který díky zastavení trestního stíhání se cítí být zcela beztrestný. Nadán mimořádnou fabulační schopností zahrnuje soud dříve neznámými poznatky, zčásti rozpornými se skutkovými zjištěními, která akceptoval senát Ivety Šperlichové. Soudu tím samozřejmě přidělává práci, protože mu nezbývá nic jiného, než prověřit jeho tvrzení. Konkrétně v daném případě předseda senátu na základě jeho vystoupení se rozhodl získat další svědectví, o která by se jinak nezajímal. Řízení se kvůli tomu opět protáhne.

Na začátku svého vystoupení se pan svědek zmínil, že jeho zásluhou nemělo zadržení bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu tragické vyústění, ale podrobnosti neuvedl.

Předestřel pak soudu obraz skutkového děje, který je pro obž. Lebánky zásadně nepříznivý: měli zájem o výrobu padělků Marlbor, proto od něj odkoupili technologickou linku a uvedli ji do provozu. Stroje odvezli podle něj svými kamiony obž. Uhříci. Není tedy pravda, že je nečekaně v noci přivezly jím najaté kamiony. Lebánkovi mu tvrdili, že se zatím zprovoznění nezdařilo, ale ve skutečnosti vyráběli, o čemž se přesvědčil zčásti osobně, zčásti s pomocí svého bratra, kterého několikrát vyslal na kontrolu. Cigarety prodávali v Ostravě a platili jimi obž. Kajabovi, který obstarával tabák (v předchozím řízení u senátu Ivety Šperlichové byl tohoto obvinění zproštěn). Informaci, že obž. Kajaba dodával tabák, získal přímo od obž. bratrů Lebánkových. Varoval je před tímto způsobem podnikání, ale nedbali: cítili se bezpeční díky krytí policií. Jeho sklad v Malhosticích si ponechali, aby mohli skladovat výrobky daleko od místa vzniku. Technologickou linku od něj sice získali, ale k placení se neměli. Když zaplatili první splátku 5 milionů Kč v hotovosti, po návratu domů zjistil, že mu zaplatili padělanými bankovkami. K poznatku, že jde o padělky, dospěl promnutím papíru v prstech a stejným poznávacím úkonem svého bratra Jana a švagra Moučky. To jej přimělo k neohlášenému návratu do Lůžkovic, kde taškou s padělky mrštil po Janu Lebánkovi a fyzicky jej napadl, neb se mu posmíval. Zmocnil se pak automobilu, stojícího před kanceláří a vrátil jej až po zásahu společného známého. Tísněn opakovaným upozorněním obhájců, že v době vyplacení padělků splátka ještě nebyla splatná, vysvětlil, že se písemného znění tolik nedrželi, důležité bylo, co si mezi sebou řekli. Stěžoval si, že Lebánkovi mu za stroje nezaplatili, ale ani mu nedovolili si je odvézt. Přiznal se, že předstíral vážné onemocnění, aby vylákal od bratrů Lebánkových peníze: ovšem jen 20 tis. Kč, zatímco oni udávají 80 tis. Kč. Popřel, že by dodal na úhradu dluhu ods. Klementovi cigarety z výrobny v Malhosticích, ač v té době ještě linka v Lůžkovicích nevyráběla. Zmínil se, že v r.2018 jej ve věznici navštívil otec, bratr, švagr a „osoba velmi blízká“ (tj. družka) a sdělili mu, že Lebánkovi mu nabízejí za změnu výpovědi 10 milionů Kč. Nabídku odmítl a rozhněval si tak bratra a švagra, kteří jej už od té doby nikdy ve vězení nenavštívili. Vychrlil ještě další, méně významné podrobnosti o vývoji událostí ve vztazích mezi ním a obž. Lebánky.

Nabízel pravdivé informace o událostech v Jesenici, ač poskytl soudu hromadně šířený dopis, v němž přiznává, že za vydírání Lebánků byl odsouzen právem. Ale byl ochoten „pravdu“ sdělit pouze v neveřejném jednání nebo státnímu zástupci. Předseda senátu ale návrh nepřijal a odmítl později i jeho nabídku, že po ukončení výslechu se ještě chvíli zdrží v budově, aby byl k disposici, kdyby mu ještě chtěl dodatečně položit nějakou otázku.

Obhájci a obžalovaní samozřejmě různá tvrzení svědka Romana Šulyoka zpochybňovali. Významné byla jejich komplexní kritika bratry Lebánkovými. Jedině důležitý bude ovšem způsob, jakým si se záplavou Šulyokových informací poradí soud.

Kromě výsledků výslechu došlo v mezidobí od předcházejícího jednání k významnému posunu v dokazování. Správní soud zrušil platební příkaz, na jehož základě žalovaná společnost Vltava holding a.s. zaplatila spotřební daň za 4 tuny tabáku. Soud tak přišel o oficiální vyčíslení škody, v současnosti vlastně lze mít za to, že škoda nevznikla, protože od nesprávného vystavení platebního příkazu byla promlčena.

Mírný posun nastal také v poznání o okolnostech vyslání celníků na překladiště tabáku: celní zpráva odpověděla na dotaz předsedy senátu, že k vyslání došlo na základě informace z odposlechu z jiného řízení. Záznam odposlechu ale soudu nepostoupila, takže stále není možné se domoci informací o původu a majiteli tabáku. Okolky kolem této záležitosti stále vzbuzují dojem, že na objasnění pravdy není zájem, ač má klíčový význam.

Hlavní líčení bude pokračovat dvěma dny v měsíci březnu. Předseda senátu si dosud dělal naději, že dne 19. března 2020 bude moci vyhlásit rozsudek. Mám ale obavy, že jeho plán nevyjde, protože prověřování údajů z výpovědi svědka Romana Šulyoka zabere část času, původně vyhrazeného na závěrečné řeči.

==================================================================================

Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.

Kniha je dostupná na http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389