Zdeněk Jemelík, Ve Zlíně znova o „hororovém příběhu“

V článku „Soud nad soudem“ jsem uvedl, že dne 7.listopadu 2019 se zlínská pobočka Krajského soudu v Brně začne znova zabývat kauzou, o které jsem v minulosti psal jako o „hororovém příběhu od zlínského soudu“. Tak se i stalo.

V tomto příběhu obžalovaný Jaroslav Novotný jako věřitel dlužníka, poškozeného Pavla Buráně, měl zorganizovat jeho vydírání s použitím násilí a tím ho přinutit, aby podepsal listiny, jimiž se zavázal, že ve lhůtě tří let zaplatí stamilionový dluh, za jehož splacení se zaručí zástavou nemovitostí. Ostatní obžalovaní měli různým způsobem při vydírání pomáhat. K pikanteriím případu patří skutečnost, že žalobce neobžaloval velitele čtyřčlenného komanda zakuklenců ukrajinské národnosti, kteří se podle pana poškozeného na něm dopouštěli násilí. Jeho identitu policie vůbec nezjistila a místo tří Ukrajinců dodala dva Slováky a jednoho Rusa s povolením k pobytu na Slovensku. Jeden příslušník komanda byl již v původním řízení zproštěn obžaloby.

10.11.2019 | Zdeněk Jemelík

Případu se nadále věnuje senát Radomíra Koudely, jehož rozsudek zrušil a vrátil k novému projednání Vrchní soud v Olomouci.

Předseda senátu vedl hlavní líčení od zahájení ve svižném tempu a v přívětivé atmosféře. Proti poměrům v původním řízení strana žalobní se projevovala méně aktivně a nejevila sklon k nekorektním postupům, což je nepochybně důsledkem nahrazení aktivistického bývalého prokurátora Petra Dítě v postavení zmocněnce poškozeného advokátem Jiřím Půčkem. Současně mírně ožila obhajoba, posílená zlínským advokátem Jiřím Horákem a brněnským Pavlem Kandalcem. Jistá změna taktiky obhajoby se projevila i vystupováním obž. Jaroslava Novotného ve prospěch obhajoby.

Radomír Koudela zahájil seznámením s usnesením Vrchního soudu v Olomouci. Vykládal je s tváří pokerového hráče, ač obsah usnesení je pro něj mimořádně nepříznivý. Pustil se pak bez otálení do doplňování a napravování dokazování v souladu se závěry nadřízeného soudu.

Bezproblémový byl výslech notářky Hany Jankovičové, jejíž vidimaci důležitého listinného důkazu se strana žalobní v původním řízení pokoušela zpochybnit. Předpokládám, že po jejím krátkém výslechu se pochybnosti rozptýlily.

Velkou pozornost obhájců vyvolal výslech znalce-psychologa Zdenka Libíčka, který měl posoudit věrohodnost poškozeného Pavla Buráně. Její prověření odvolací soud označil v usnesení za úhelný kámen dokazování a uložil nalézacímu soudu, aby se věcí důkladně zabýval. Obhájci tísnili znalce mnoha otázkami. Nemohl některé zodpovědět, protože neměl k disposici odpovídající podklady. Jedná se o znalce, kterého opatřil bývalý zmocněnec pana poškozeného, exprokurátor Petr Dítě. Očekávat od znalce, opatřeného zmocněncem poškozeného, že zpochybní důvěryhodnost pana poškozeného, by bylo naivní. Bývalo by bylo na místě, aby obhájci zjistili, kdo jej vybavil neúplnými podklady, ale nezabývali se tím. Samozřejmě, zkoumání věrohodnosti pana poškozeného se nevyčerpá jeho vyšetřením psychologem. Ve spisu je dosti materiálů, jejichž vyhodnocením se může soud dostat k jasnějšímu obrazu pana poškozeného.

Velkému tlaku ze strany nejdříve soudce, pak ale hlavně obhájců a obžalovaných byl vystaven bývalý policista Vladimír Benda, který provedl odběr pachového vzorku obž. Roberta Sádeckého. Úkon provedl v rozporu se závazným pokynem policejního prezidenta, neboť pro něj nebyl proškolen. Neviděl v tom problém: splnil příkaz jak nejlépe uměl a předpis ani nečetl. Po něm předstoupil před soud jeho bývalý kolega Pazdera, dnes příslušník Generální inspekce bezpečnostních sborů. S obtížemi vysvětloval, proč odběr pachového vzorku byl svěřen právě policistovi Bendovi, který jako jediný z jednotky nebyl proškolen. Sklidil pak velkou kritiku za taktiku vyšetřování, která vedla k tomu, že do domu Novotných nedorazila krajská výjezdová skupina, nebyly na místě zajištěny stopy po případné přítomnosti pošk. Pavla Buráně a nebyly zajištěny nosiče dat z kamer na domě, které by poskytly objektivní informaci o tom, kdo vstupoval do domu. Součástí taktiky bylo odsunutí domovní prohlídky za lhůtu, stanovenou soudem.

Oživení jednání přineslo předvedení tetováže na rukou obž. Roberta Sádeckého. Pan poškozený tvrdil, že jej poznal podle šlachovitých rukou. Již v původním řízení pan obžalovaný zpochybnil jeho tvrzení tím, že si vyhrnul rukávy u košile a předvedl celoplošnou tetováž rukou, kterou by Pavel Buráň nemohl nezaznamenat, kdyby jej skutečně viděl. Při současném výslechu pan obžalovaný opět předvedl plošnou tetováž na obou rukou a přivedl si svědka, který potvrdil, že pan obžalovaný si tetování pořídil již před více lety. Předseda senátu dal najevo, že je mu tento důkaz jasný.

Předseda senátu se také zajímal o podmínky pro parkování před domem Novotných. Zajímá ho to kvůli svědectví svědkyně Šabršulové, která v původním řízení vypověděla, že v kritickou dobu čekala před domem v autě na manžela a viděla pana poškozeného přijet autem a vejít do domu. Státní zástupce Petr Matoušek jí tehdy hrozil trestním řízením kvůli křivému svědectví. Obhajoba předloží soudu fotodokumentaci k posouzení, zda paní svědkyně mohla skutečně parkovat popsaným způsobem a vidět to, co viděla. V této souvislosti vyšlo najevo, že zápis její svědecké výpovědi v protokolu z hlavního líčení se poněkud odchyluje od zvukového záznamu, a to mírně v neprospěch věrohodnosti výpovědi svědkyně.

Z čtených listin patrně nejdůležitější byl znalecký posudek společnosti Ostravská Znalecká, která měla posoudit vliv změn zdanění hazardu na finanční zdraví společnosti pana poškozeného. Závěr vyzněl tak, že k zásadnímu zhoršení nedošlo. Právě na snížení výnosů se vymlouvá pan poškozený, když vysvětluje, proč se dosud nevypořádal se závazkem vůči panu obžalovanému.

Jako laik soudím, že zkoumání finančního zdraví společnosti pana poškozeného v tomto řízení je nadbytečné. Existenci obrovského dluhu připustil i bývalý zmocněnec pana poškozeného. Dlužník sice tvrdí, že nemůže platit, ale na druhé straně investuje do nemovitostí. Trestnímu soudu nepřísluší, aby posuzoval oprávněnost nároků pana obžalovaného nebo aby odpustil panu poškozenému dluh. Okolnost, že mezi panem obžalovaným a panem poškozeným jsou nevyřešené závazkové vztahy, musí brát jako danost. Je nepochybné, že trestní stíhání věřitele přináší dlužníkovi nesmírnou výhodu, neboť odvádí věřitelovu pozornost od vymáhání pohledávky a také mu odčerpává prostředky. Věřitel dlouhodobě ve vězení by byl pro dlužníka terno. Pan poškozený si to zřejmě uvědomuje. Není známo, že by se jeho dluh během dlouhé doby trestního stíhání aspoň trochu zmenšil. Ale to vše není rozhodné pro posouzení, zda se pan poškozený skutečně stal obětí násilí ze strany obžalovaných.

Ledacos z toho, co po prvním stání zůstává nejasné, by se mělo vyjasnit při hlavním líčení dne 12. listopadu 2019 a půjde-li vše dobře, dne 18. listopadu 2019 zazní závěrečné řeči.

=================================================================================

Internetové vydavatelství Bez vydavatele vydalo mou knihu ŠKŮDCI V TALÁRU. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků , postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné.

Kniha je dostupná na http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1389