Zdeněk Jemelík, Velká „daňová“ kauza - 1

17.10.2018 | Zdeněk Jemelík

V obžalobě se v seznamu obžalovaných pod číslem 1 uvádí Shahram Zadeh (dále jen SAZ), český občan íránské národnosti, pod čísly 2-5 najdeme majitele a hlavní manažery výše zmíněných firem. Všichni ostatní jsou lidé, kteří buď přímo nebo prostřednictvím „bílých koní“ nakupovali pohonné hmoty od Ecoll Investu, rozprodávali je a přinejmenším se nestarali, zda koneční prodejci odvedli daň z přidané hodnoty, pokud se s nimi nedělili o „vývar“ z krácení daně. Výčet možných pachatelů není úplný: policie nechala některé účastníky obchodování stranou a část z nich použila jako provokatéry nebo spolupracující svědky (kdo chce psa bít, hůl si najde).

Největší pozornost se v řízení soustřeďuje na obž. Shahrama Zadeha. Prostřednictvím své firmy půjčil výše zmíněným firmám bez zástavy 2,5 milionu Euro a docházel občas do jejich kanceláří, aby kontroloval jejich hospodaření. Někdy jim také radil nebo pomáhal s navazováním kontaktů. To vše s cílem zajistit si návratnost půjčených peněz. Seznámil se s nimi sice až o několik měsíců později po rozběhnutí jejich údajné trestné činnosti, ale přesto jej žalobce označuje za jejich nadřízeného, autora projektu a hlavního pachatele.

Způsob, jakým s ním jednají orgány činné v trestním řízení, je zvláštní. V sestavě podezřelých se objevil a zaujal první místo jako náhradník za Petra Pfeifera, z něhož se současně stal spolupracující svědek (tento institut trestní řád nezná). Strávil 22 měsíců ve vazbě a propuštěn byl na začátku února r. 2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč, poskytnuté jeho rodinou a přáteli. Ale již v průběhu řízení k přijetí kauce se za součinnosti předsedy senátu Aleše Novotného připravovalo jeho nové uvěznění. Bezprostředně po propuštění z vazby byl na dvoře věznice zatčen a vystaven pokusu o uvalení předběžné vazby, jejíž trvání není zákonem omezeno. Soud ale návrhu na uvalení vazby nevyhověl. Po propuštění pak docházel k probačnímu úředníkovi, účastnil se hlavního líčení a také se oženil. Jeho manželka je Češka a mají spolu ročního chlapečka, který vídá tátu jen ve vězení.

Dne 2. prosince 2016 do jejich bytu vpadla policie a po domovní prohlídce jej zadržela a opět předvedla před soud za účelem uvalení vazby. Obvinili jej, že v r.2015 z vazby zorganizoval zločinecké organizované uskupení, které mělo usilovat o ovlivnění dokazování ve výše zmíněné „daňové“ kauze a kromě toho dehonestovat policisty, kteří ji vyšetřovali. Spolu s ním byli zadrženi i další členové uskupení a soud na všechny uvalil vazbu, v případě obž. Shahrama Zadeha všechny tři typy: vazbu útěkovou, koluzní, předstižnou. Všichni původní obvinění jsou již dávno na svobodě. Od listopadu r.2017 probíhá proti celé skupině proces u Městského soudu v Brně v senátu předsedy Michala Kabelíka pod sp.zn. 3 T 151/2017.

Kauce, složená u Krajského soudu v Brně, Shahrama Zadeha neochránila : prý má účinnost jen v tom řízení, v kterém byla přijata. Také v této nové kauze čelí Shahram Zadeh obžalobě. Průběh řízení, vedeného u Městského soudu v Brně, komentuji v řadě článků „Kauza Zadeh- nová obžaloba“, jejíž 17. díl vyšel dne 10.října 2018.

Soudy stále trvají na nezbytnosti držení pana obžalovaného za mřížemi. Trvání vazby je zákonem omezeno. Výši maximálního trestu v „daňové“ kauze odpovídá maximální délka vazby 36 měsíců. Ale Shahram Zadeh již strávil ve vazební cele téměř 45 měsíců a soud mu ji stále znova prodlužuje. Časy, strávené ve vazbě v rozdílných procesech, se nesčítají, byť by šlo o související řízení. Za těchto okolností se složitelé kauce rozhodli, že své peníze stáhnou. A tím přecházím zpět k dění ve „velké daňové“ kauze.

Senát předsedy Aleše Novotného Krajského soudu v Brně vrácení kauce odmítl. Složitelé se ohradili stížností k Vrchnímu soudu v Olomouci. Vyvolali tím dočasné přerušení hlavního líčení, neboť vrchní soud si vyžádal zapůjčení spisu, bez něhož nelze soudit.

Pokračování bylo možné až 15. října 2018 a spor o vrácení kauce je výrazně ovlivnil. Na začátku hlavního líčení se předseda senátu Aleš Novotný pustil do hodnocení stížnosti, kterou v zastoupení složitelů kauce předložil Vrchnímu soud v Olomouci jejich právní zástupce. Pan soudce se o ní vyjadřoval velmi kriticky. Prý obsahově odpovídá spíše podnětu k jeho vyloučení pro podjatost než stížnosti proti nevrácení kauce. Autor se podle Aleše Novotného hlavně věnoval jeho osobě a uplatnil argumenty, jež se vyskytují i v jiných jeho podáních, např. v ústavních stížnostech. Pan soudce projevil názor, že autor je v obtížném postavení, neboť je současně advokátem pana obžalovaného a složitelů. O autorovi střídavě mluvil jako o advokátovi a také v ženském rodě jako o „té osobě“, což je zjevně znevažující. Podotýkám, že „ta osoba“ se jako znalec ústavního a trestního práva těší úctě právnické obce a je rektorem vysoké školy. Posléze pan předseda oznámil, že jeho senát projedná stížnost jako návrh na jeho vyloučení pro podjatost, rozhodne o ní a pak bude následovat procesní postup.

Jako laik soudím, že postup Aleše Novotného je podivným novátorstvím. Stížnost, o které se tak neuctivě vyjadřoval, byla určena nadřízenému soudu a pouze ten je oprávněn ji hodnotit. Je pravda, že v justici platí zásada, že podání se vyhodnocují nikoli podle označení, ale podle obsahu a soudy této zásady často zneužívají, chtějí-li „zneškodnit“ nepohodlné podání. Pokud by o překroucení stížnosti proti nevrácení kauce na návrh na vyloučení předsedy senátu rozhodl stížnostní soud, bylo by to i tak divné, protože stěžovatelé by byli připraveni o právo meritorní stížnosti.

Jednání Aleše Novotného by se snad dalo omluvit, kdyby se jím podřizoval usnesení stížnostního soudu. Jenže to dosud nebylo účastníkům řízení doručeno a jeho obsah neznáme.

To správně pochopil pan obžalovaný SAZ, který pohotově využil nabídku předsedy senátu k vyjádření. Byl zjevně pobouřen domněnkou, že předseda senátu má v rukou rozhodnutí stížnostního soudu, které nebylo stranám doručeno. V tom a v dalších prvcích jednání Aleše Novotného viděl důvody pro podání nového návrhu na jeho vyloučení pro podjatost. Mluvil pak přibližně tři čtvrtě hodiny a vyčetl předsedovi senátu řadu poklesků. Panu soudci se jeho projev pranic nelíbil a celkem 14x stěžovatele přerušil, většinou pod záminkou, že nemluví k věci, nebo že uplatňuje argumenty, jež odezněly již v dřívějších zamítnutých podnětech k jeho vyloučení. Pravdu však měl jen v malé části, a ani to ho neopravňovalo bránit SAZ v přednesení návrhu na jeho vyloučení. Při vyhodnocení pak samozřejmě mohl opakované argumenty vyloučit. Jako laik souhlasím s panem obžalovaným, že pokleskem je samo projednávání nedoručeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to zvláště proto, že k nepravostem v doručování došlo již dříve. Zcela jistě nové a navíc přímo pobuřující je zjištění, že v době, kdy soud projednával přijetí kauce za propuštění SAZ, probíhala komunikace mezi státním zástupcem Jiřím Kadlecem, organizátorem zatčení SAZ, a soudcem Alešem Novotným (ani to není v historii Aleše Novotného novinka). Pánové koordinovali své postupy. „Po lopatě“: průtahy řízení o přijetí kauce vytvořil pan soudce státnímu zástupci časový prostor pro přípravu zatčení SAZ na dvoře věznice. Propuštění SAZ z vazby pravděpodobně nebylo vážně míněno. Bylo pouze nástrojem k vylákání 150 milionů Kč, o jejichž propadnutí ve prospěch státu bude se nyní brněnské policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bezohledně snažit. Složitelé kauce prostě padli do léčky. Je to smutné, protože jde výlučně o ctihodné občany. Nová je také stížnost na ponižování lidské důstojnosti pana obžalovaného přepravováním k soudu a zpět s šestičlennou eskortou těžkooděnců, jeho střežením v soudní síni a lámáním jeho odporu nařizováním krátkých přestávek s vyváděním do eskortní cely.

Předseda senátu nakonec zastavil SAZ definitivně. Nařídil krátkou přestávku a nechal jej vyvést do eskortní cely. Po krátké přestávce přítomné nezklamal: oznámil zamítnutí předneseného návrhu SAZ na vyloučení pro podjatost. Pan obžalovaný podal na místě stížnost, kterou doplní po obdržení překladu písemného vyhotovení usnesení.

Na začátku jednání dne 17. října SAZ oznámil, že se vzdává práva na dodání usnesení Vrchního soudu v Olomouci v anglickém překladu, aby urychlil doručení účastníkům řízení. To jsme již věděli, že písemné vyhotovení existuje. Předseda senátu se skutečně mohl opřít o znalost jeho obsahu a získat tak převahu nad stranami řízení. Pan obžalovaný současně informoval soud o anonymních předpovědích dalšího vývoje řízení, které dostala jeho rodina a někteří jeho blízcí. Z nich nejvážnější je podezření, že soudce Aleš Novotný již má připraven rozsudek s trestem pro SAZ 13 let odnětí svobody. Do rozsudku je ale stále ještě dosti daleko.

Podotýkám, že šarvátka mezi SAZ a soudcem Novotným měla klidnější průběh než jeho malé války se soudcem Městského soudu v Brně Michalem Kabelíkem. Bylo to až humorné: zatímco pan obžalovaný běžně zpochybňuje odbornou způsobilost soudce Michala Kabelika, naopak Aleše Novotného upozorňoval na jeho právnickou vzdělanost.

Zbytek času soud věnoval výslechu šestice svědků, z nichž polovina odmítla vypovídat. Zaujala mě rodinná trojice advokátů – otce, matky a dcery, kteří pracovali pro výše zmíněné anglické majitele Ecoll Investu, čili vlastně s případem nemají nic společného. Smysl jejich předvedení mi uniká. Ostatně soud se od nich mnoho nedověděl: pan otec odmítl vypovídat úplně a dámy se vymlouvaly na advokátskou mlčenlivost a stejně nikoho neznaly a nic nevěděly.

Zajímavý byl svědek, který tvrdil, že SAZ byl vůči majitelům P.P.S a Ecoll Investu v nadřízeném postavení. Čelil pak dotěrným otázkám ze strany pana obžalovaného i obhájců ostatních obžalovaných.

Výpověď dalšího svědka se týkala pouze obchodů dvou spolupracujících obžalovaných. Protože někteří svědci se nedostavili, soud vyplnil uvolněný čas přehráváním prostorových odposlechů.

Hlavní líčení bude pokračovat ve dnech 29.-31.října 2018