Zdeněk Jemelík, Vyhlídky obžalovaného AB

Po sedmi letech trestního řízení „kauza Čapí hnízdo“ dospěla k obžalobě proti Andreji Babišovi a jeho „spolupachatelce“ Janě Nagyové (dř. Mayerové), podané u Městského soudu v Praze. Žalobce žádá pro obžalované podmíněné tresty, „vylepšené“ tresty peněžitými. Odpovídá to současné módě, ale soud není názorem žalobce vázán. Trestní sazba v rozpětí 5-10 let odnětí svobody stále hrozivě ční v pozadí všech úvah. Případ napadl předsedovi senátu Janu Šottovi.

02.04.2022 | Zdeněk Jemelík

Andrej Babiš vinu rozhořčeně popírá. Poukazuje na politickou motivaci k vyvolání řízení. Je to přirozené. Nepoznal jsem dosud žádného obžalovaného, který by nehájil svou nevinu, když ne úplnou, tedy aspoň částečnou. Obecná úroveň předžalobního řízení ale nevylučuje možnost obžalování nevinného. Nahlédl jsem do řady případů, v nichž obžalovaní obhájili nevinu v nejhorším případě v odvolacím řízení. Všichni ale to štěstí neměli. Někteří se domohli zproštění až s použitím mimořádných opravných prostředků, často po dlouhé době a po překonání tíživých nepříjemností. Stále připomínám případ Michaely Schneidrové, odsouzené na návrh státního zástupce Radka Mezlíka senátem Aleše Novotného na 8 roků a 6 měsíců. Nešťastnice musela strávit ve vězení 7 měsíců, než ji nechal propustit na svobodu Nejvyšší soud ČR, aby pak v dalším řízení dosáhla úplného zproštění obžaloby. Obecně tedy nelze vyloučit, že rozhořčení pana obžalovaného je oprávněné. Bohužel ale nemilosrdný mlýn trestního řízení jej již asi nepustí a proti obvinění se bude muset bránit před soudem.

Dá se se ovšem předpokládat, že jeho obhájci podají žádost na předběžné projednání obžaloby s návrhem na její odmítnutí a zastavení trestního řízení. Nevlastním křišťálovou kouli, takže si netroufám odhadnout, jak by se soud k případné žádosti postavil. Ale zažil jsem soudce Jana Šotta v soudním řízení proti Vítu Bártovi, takže vyhovění by mě překvapilo.

Proces, který pak proběhne, bude jistě patřit k nejvíce sledovaným. Zastávám názor, že i vrah má nárok na korektně vedené trestní řízení a spravedlivý soud. Mé znalosti obsahu obžaloby jsou nicotné, protože pocházejí pouze z veřejných zdrojů. Přesto soudím, že není nic, co by Andreje Babiše nároku zbavovalo, i kdyby se žalovaného skutku dopustil. O důvodnosti obžaloby ani obhajoby nemám tušení.

Předpokladem korektně vedeného řízení je profesionalita a nestrannost zúčastněných orgánů od prověřování trestního oznámení až po soudní proces. Nebezpečné mohou být otevřené nebo i skryté tlaky ze strany veřejnosti, osobních nepřátel či státní moci.

Riziko ohrožení férovosti procesu v případě kauzy „Čapí hnízdo“ je značné, a to nejen pro sílu zástupů odpůrců Andreje Babiše. Obavy budí již způsob jejího vzniku trestním oznámením, načasovaným se zřejmým záměrem ovlivnit výsledek parlamentních voleb. Z praktické zkušenosti vím, že trestní oznámení, podané oznamovatelem, který nebyl trestným činem sám poškozen, má jen malou naději na úspěch. Pokud oznamovatel v podání výslovně neuvede, že žádá o vyrozumění o způsobu vyřízení oznámení, může se stát, že se nikdy nedoví, zda jeho text vůbec někdo četl. V tomto případě jde o oznámení starého skutku oznamovatelem, který neměl nárok na postavení poškozeného, ale ujalo se pravděpodobně pouze proto, aby poškodilo Andreje Babiše.

Další zvláštností je mimořádně dlouhá předžalobní část řízení. Z uveřejněných výsledků dohledových prověrek Vrchního státního zastupitelství v Praze vyplývá, že státní zástupce Jaroslav Šaroch by nemohl přísahat na pravdivost tvrzení, že jedinou příčinou průtahů byla opakovaná nutnost jednat s Poslaneckou sněmovnou o vydání poslance Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Někomu asi vyhovovalo, že mocný obžalovaný dlouhodobě žije pod tlakem vědomí, že někde ve vzdálené budoucnosti na něj možná čeká soud s nejistým výsledkem. Proto se příliš nespěchalo. Ostatně nespokojené dohledové vrchní státní zastupitelství mělo právo případ odebrat Jaroslavu Šarochovi, popř. Městskému státnímu zastupitelství v Praze, či převzít věc do své pravomoci. V rozporu s opakovanou nespokojeností pouze pasivně přihlíželo.

Kouzlem nechtěného je souběh vývoje rozhodování státního zástupce Jaroslava Šarocha a změn politické situace. Jeho první rozhodnutí padlo v době, kdy Andrej Babiš byl předsedou vlády. Tehdy zastavil trestní stíhání všech jedenácti obviněných včetně statutárních představitelů společnosti Imoba. Rozhodnutí o podání obžaloby přišlo až po volbách, jejichž výsledek poslal hnutí ANO do opozice. Ke změně důkazní situace, jež údajně přiměla Jaroslava Šarocha k podání obžaloby, mělo ovšem podle médií dojít dlouho před volbami.

Zvláštní je i náhoda, která případ přihrála soudci Janu Šottovi. V r. 2012 jsem sledoval jím vedený proces proti Vítu Bártovi, představiteli strany Věci veřejné, probíhající téměř on-line a za ustavičného neklidu v soudní síni. Jeho tehdejší počínání se nekryje s mou představou nestranného, profesně zdatného a vůči vnějším tlakům odolného soudce. Nevím o jiném soudci, který by svůj vlastní zprošťující rozsudek napadl podnětem ke stížnosti pro porušení zákona. Proces jako celek byl skandální. Od té doby ovšem uplynulo 10 let a o dalším vývoji pana soudce nic nevím.

V našich poměrech nezbývá než připustit možnost ojedinělého selhání justice, jež vyústí v odsouzení nevinného. Všeobecně před takovým nebezpečím nic nechrání ani Andreje Babiše. Neutěšený stav je výsledkem dlouhodobého nezájmu politického vedení státu jako celku (bez ohledu na střídání politických stran u moci) o „zdravotní stav“ trestního řízení. Zastoupení odsouzených v populaci je ve srovnání se sousedními státy ostudné, přičemž s pravděpodobností blízkou jistotě musíme počítat s možností, že je mezi nimi několik zcela nevinných jedinců. Ale nejde o významnou skupinu voličů, proto se úrovni trestního řízení nevěnuje přiměřená pozornost.

Také hnutí ANO se chovalo k justici stejně povrchně a bez zájmu jako jeho předchůdci a nepochybně i následníci. Do prvních vítězných voleb šlo se zajímavým volebním programem, jehož naplnění by justici posunulo na vyšší úroveň. Ale Andrej Babiš nepodržel jeho spoluautorku Helenu Válkovou, když jako ministryně „zakopla“ a vynuceně resignovala. Pak už si na program nikdo nevzpomněl. Její nástupce Robert Pelikán byl nesporně velmi zdatný, ale měl jiné priority. A takto šel vývoj po šikmé ploše dál až na úroveň „udržovacího“ řízení resortu spravedlnosti Marií Benešovou.

Prožitek obžalovaného v trestním řízení soudním je velmi nepříjemný. Nebude příjemný ani Andreji Babišovi. Všecko zlé může ale být k něčemu dobré. Doufejme, že prožité nepříjemnosti přivedou Andreje Babiše k poznání, že je nutná náprava některých nešvarů naší justice, a že pak napře pozornost a energii žádoucím směrem.

==================================================================================

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz