Zdeněk Jemelík, Zahřmění u olomouckého soudu

26.08.2021 | Zdeněk Jemelík

O rozsudku senátu Jiřího Dufka jsem se v článku vyjádřil značně nevlídně zejména proto, že vedle tendenční interpretace skutečností se soud uchýlil k přímým výmyslům, které se neopírají o jakékoli prověřené důkazy. Opomněl jsem jednu vadu, která vypovídá o úrovni práce senátu Jiřího Dufka: podle předsedy senátu se obž. Roman Šulyok nemohl zúčastnit zločinného jednání bratrů Lebánkových, protože v kritické době dlel ve vězení v Německu. Je pravda, že pan obžalovaný se skutečně dostal do německého vězení a vysloužil si u Zemského soudu v Řezně trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku, ale to se stalo až o rok později. V den zásahu celníků a policie v lůžkovickém skladu se nacházel na místě činu.

Veřejné zasedání u Vrchního soudu v Olomouci proběhlo ve dnech 24. a 25. srpna 2021. Vedl je senát předsedkyně Martiny Kouřilové a přísedících soudců z povolání Jiřího Zouhara a Aleše Rýznara. Odvolatel Ladislav Zupka se nedostavil, byl ovšem zastoupen obhájkyní.

V minulosti jsem tento soud navštěvoval častěji než jeho pražský protějšek a viděl jsem pracovat několik senátů. Naposledy jsem se jeho jednání zúčastnil 17.ledna 2018. Oceňoval jsem nápadnou procedurální preciznost vedení zasedání. Avšak 24. srpna 2021 jsem si připadal, jako bych vstoupil do soudní síně okresního soudu, v které soudí soudce nevalné kvality. Slušně jsem pozdravil a splnil jsem zákonem stanovenou ohlašovací povinnost o pořizování zvukového záznamu. Předsedkyně senátu se zatvářila překvapeně a chtěla vědět, kdo jsem. Po odpovědi, že jsem „veřejnost“ chtěla znát mé jméno. Abych ji nepopudil proti obžalovaným, představil jsem se, ačkoli jsem měl právo ji upozornit, že zákon o soudech a soudcích jí neumožňuje lustrovat veřejnost. Pak mě poučila, že zvukový záznam pořizuje soud, ale dále mi již nevěnovala pozornost. Doby, kdy někteří soudci nechápali, že právo pořizovat zvukový záznam je součástí práva na veřejnost soudního jednání, jsou již pár let za námi a většina soudců oznámení o nahrávání přijímá jako notorietu. Předvedená ukázka soudcovské svévole právě u tohoto vysokého soudu mě proto překvapila.

Před vlastním projednáním odvolání se soud zabýval vyřízením námitky obžalovaných proti složení senátu z důvodu podjatosti. V tomto punktu tento proces souvisí s řízením o vyloučení soudkyně Ivety Šperlichové pro podjatost. Paní soudkyně se nevyloučila a obžalovaní podali proti jejímu rozhodnutí stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci, který ji zamítl. Následně Ústavní soud rozhodl o podjatosti soudkyně Ivety Šperlichové a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil. Obžalovaní proto hodnotí jeho tehdejší stanovisko jako schvalování podjatého jednání soudkyně Ivety Sperlichové, čili jako projev podjatosti vůči nim. Na rozhodování Vrchního soudu v Olomouci se podíleli dva členové senátu Martiny Kouřilové. Obžalovaní je považují za podjaté a nepřáli si, aby v jejich věci rozhodovali. Po krátké přestávce na poradu senátu paní předsedkyně návrh obžalovaných usnesením zamítla. Nyní o něm bude jednat Nejvyšší soud ČR, ke kterému se obžalovaní obrátili se stížností.

Dopolední část veřejného zasedání pak měla obvyklý průběh. Státní zástupce pochválil rozsudek a uplatnil požadavek na zvýšení peněžitého trestu pro společnost Vltava Holding a.s. Po něm postupně vystupovali obhájci a po nich obžalovaní, dle jejich přesvědčení trhajíce argumentaci Dufkova rozsudku na cáry. Pouze jeden z obhájců projevil naivní víru, že soudci bedlivě pročetli desítky stran odvolání a jejich doplňků a s výjimkou dvou důležitých detailů se odvolal na své písemné podání.

Obsahově bohaté bylo vystoupení odvolatele Ladislava Lebánka. Ale po 25 minutách jej v 11:55 předsedkyně senátu zastavila, ač mluvil stále jen k věci, čímž jej zkrátila v právu vyjádřit se ke všem okolnostem, jež se mu kladou za vinu. Pak již jen kratičce promluvili zbývající odvolatelé a ve 12:00 byla vyhlášena přestávka.

Po přestávce předvolala paní předsedkyně odvolatele Ladislava Lebánka k výslechu a zkoumala pak plných 50 minut jeho majetkové poměry. Z jeho výkladu vyplynula souvislost tohoto procesu s trestním řízením, vedeným proti ods. Romanu Šulyokovi pražskými soudy kvůli brutálnímu vydírání bratrů Lebánkových, kteří v situaci omezení na osobní svobodě a ohrožení na životě a zdraví na něj převedli podstatnou část svého majetku. Okresní soud ve Zlíně pak potřeboval tři roky na provedení nápravy. Výsledkem jsou finanční škody řádově v desítkách milionů Kč. K věci se pak krátce vyjádřil i odvolatel Jan Lebánek. Z výkladu obou bratrů vyplývá, že jejich finanční situace je – mírně řečeno- neutěšená.

Na tomto místě považuji za vhodné odbočit k poznámce, že významným prvkem skutkového děje tohoto případu je agresivita ods. Romana Šulyoka v chování vůči bratrům Lebánkovým, kteří se snažili se jej zbavit, a proto mu poskytli drobnou pomoc k naplnění jeho záměru zprovoznit linku na výrobu cigaret a prodat ji na Ukrajinu. Hned při první návštěvě skladového areálu v Lůžkovicích přijel v doprovodu „zakuklenců“, fyzicky napadl Jana Lebánka a zmocnil se jeho služebního vozidla. Soudy tento prvek nedoceňují.

Zájmem o majetkové poměry bratrů Lebánkových paní předsedkyně Martina Kouřilová napravila lehkovážnost senátu Jiřího Dufka, který uložil peněžité tresty, aniž by se řádně seznámil s majetkovými poměry obžalovaných.

Senát předsedkyně Martiny Kouřilové všechna odvolání zamítl. Ze stručného odůvodnění usnesení vyplynulo, že obsáhlé zkoumání majetkových poměrů bratrů Lebánkových posloužilo senátu k posouzení přiměřenosti uložených peněžitých trestů, a to s výsledkem pro ně krajně nepříznivým: jejich finanční situace je sice tragická, ale na zaplacení „pár drobných“ z uložených trestů určitě někde našetří. Jinak paní předsedkyně v krátkém odůvodnění v podstatě akceptovala argumentaci senátu předsedy Jiřího Dufka. Zjevně ji vůbec nepohoršilo, že ke škodě obžalovaných argumentoval ničím nepodloženými smyšlenkami. Navíc se pustila jeho cestou. Např. nařkla obž. Ladislava Lebánka, že Romanu Šulyokovi opatřil speciální cigaretový papír, ačkoli ve spisu se takové tvrzení nenachází. Kdyby pravdivě mluvila o roli obyčejného balicího papíru, pana odvolatele by to tolik nepošpinilo, ale to by nebylo to „pravé ořechové“. A dokonce tvrdila, že bratři Lebánkovi nepopírali, že zařídili dopravu Šulyokových strojů do jejich skladu v Lůžkovicích. Zúčastnil jsem se většiny hlavních líčení u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně a slyšel jsem opakovaně bratry Lebánkovy jejich zásluhu o dopravu strojů kategoricky odmítat. Zdá se, že paní předsedkyně znala spis jen povrchně. Výsledek je tomu úměrný, ale za možné ukřivdění odvolatelům ji nikdo k odpovědnosti volat nemůže.

Usnesení senátu předsedkyně Martiny Kouřilové zakonzervovalo stav, který navodil senát Jiřího Dufka: vznikl možná dojem, že podjatá soudkyně Iveta Šperlichová věc soudila v podstatě správně, jen s nepodmíněnými tresty to trochu přehnala. Je to malá záplata na pokoření Ústavním soudem a za odsouzení kárným senátem Nevyššího správního soudu. Obžalovaní měli být spokojeni s nadílkou podmíněných trestů od senátu Jiřího Dufka, takže by se snad ani nemuseli odvolávat. Jenže někteří se přece jen odvolali. Proti usnesení Vrchního soudu není řádný opravný prostředek možný. Není ale vyloučeno, že tvrdošíjní odvolatelé sáhnou po mimořádných opravných prostředcích.

Na začátku sledování této kauzy jsem upozornil, že obžalovaní jsou rozděleni na nepřátelské tábory: „Rošťáky“ a „Slušňáky“. „Slušnáci“ se mohou chlubit mnohaletou občanskou i podnikatelskou bezúhonností. Není jim to ale nic platné, protože soudy nechávají vítězit „Rošťáky“. Jan Šulyok byl senátem předsedy Jiřího Dufka zproštěn obžaloby, ačkoli byl aktivním pomocníkem ods. Romana Šulyoka. Podjatá soudkyně Iveta Šperlichová jej odsoudila k podmíněnému trestu, ale soudila jako podjatá, proto byl její rozsudek zrušen. Recidivista Roman Šulyok si za vydírání bratrů Lebánkových vysloužil trest odnětí svobody v trvání 7,5 roku bez možnosti zohlednění německého trestu uložením souhrnného trestu, čili prakticky je odsouzen na 15 let. Je ale možné, že celkově vyšel z maléru lépe než jeho bývalí spoluobžalovaní. Byl otcem záměru vyrábět padělky cigaret Marlboro, ale v tomto procesu je beztrestný a nebude se podílet na úhradě škody.

==================================================================================

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz