Zákaz vydání

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se návrhem z 28. 3. 2023 domáhají vydání předběžného opatření, jímž bude žalovanému zakázáno vydat a distribuovat knihu blíže popsanou ve výroku usnesení. Jedna z kapitol uvedené knihy popisuje trestní kauzu, v níž oba žalobci vystupovali jako obžalovaní. Oba byli v dané věci zproštěni, neboť se nepodařilo prokázat, že se stal skutek, který jim byl kladen za vinu. Celá kapitola se věnuje zpochybňování výsledků trestního řízení a vyvolání pochyb o morálním profilu žalobců. Knihu považují za prvek poškozující jejich pověst a zasahující do jejich života soukromých osob. Rovněž obsahuje tvrzení o tom, že to byli žalobci, kdo měli podat omamné látky osobě poškozeného, nebo je dotyčný požil díky jejich nátlaku. Jedná se tak o útok na dobrou pověst žalobců. V případě žalobce a) kniha zpochybňuje jeho akademické úspěchy, životní styl a popisuje jej jako hamižného, aniž by autoři knihy žalobce a) znali. Jelikož v případě obou žalobců jde o soukromé osoby, nelze knihu považovat za nevybočující z mezí veřejné kritiky osob veřejně známých. Jakkoli má žalovaný právo podat informace tak, aby si čtenáři učinili vlastní názor na celou záležitost, činí tak způsobem nepřiměřeným. Žalobci jsou v knize přímo označeni jmény a příjmeními, místem bydliště, jakož i výčtem dosaženého vzdělání zejména u žalobce a). Do soukromí zasahuje především forma, jakou je sdělení o žalobcích podáváno, která přímo vybízí k negativnímu hodnocení a zasahuje tak do dobré pověsti žalobce a). Oba žalobci mají za to, že vydáním knihy by bylo narušeno kromě shora uvedeného i právo na to, aby byli necháni na pokoji. Oba žalobci by měli být mediálně popisováni s přihlédnutím k ústavně zakotvené zásadě presumpce neviny, tím spíše poté, co byli oba pravomocně obžaloby zproštěni. Přestože tisk má být zdrojem informací vyvolávajících zájem veřejnosti či dát podnět k diskusi, má současně dodržovat zásadu obezřetnosti a opatrnosti. Současně je třeba přihlédnout k tomu, že s odstupem času od trestního řízení má i pravomocně odsouzená, tím spíše pak pravomocně zproštěná, osoba právo na to, aby nebyla s výsledky či průběhem trestního řízení opakovaně konfrontována. Kniha je převážně koncipována jako obrana nespravedlivě odsouzených či stíhaných v důsledku justičních omylů, zatímco kauza žalobců z této koncepce vybočuje. Jsou tak jedni z mála obviněných, které kniha označuje za skutečné zločince. Podle názoru žalobců má v projednávané věci s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva přednost ochrana soukromého života žalobců před svobodou projevu žalovaného a právem veřejnosti na přijímání informací a myšlenek.

Podle § 74 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „OSŘ“), může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle § 76 odst. 1 písm. e) OSŘ, předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Podle § 76 odst. 2 OSŘ lze povinnost uložit někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat. Podle § 75c odst. 1 OSŘ, nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Předběžné opatření by v zásadě nemělo předjímat konečné rozhodnutí ve věci, pokud by mělo být totožné s konečným meritorním rozhodnutím, a mělo by být pouze dočasným opatřením (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 10. 1995, sp. zn. 7 Co 1834/95, publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD13136CZ). Uvedená skutečnost však neplatí absolutně, když z usnesení Vrchního soudu v Praze z 16. 6. 1995, sp. zn. 3 Cmo 1592/94 (publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD6489CZ), plyne, že vydání předběžného opatření nelze vyloučit tam, kde se žalobou samotnou domáhá žalobce zdržení se určitého jednání (v dané věci nekalosoutěžního). Je zcela evidentní, že vydání předběžného opatření v takovém typu věci může předejít vzniku škody, resp. nemajetkové újmy, pokud by jednání, jehož zdržení se žalobce domáhal, pokračovalo do doby vydání meritorního rozhodnutí, které by takové žalobě vyhovělo. Přestože v projednávané věci se nejedná o nekalosoutěžní jednání, je zřejmé, že jde o řízení obdobného typu, kde uložení povinnosti zdržet se určitého jednání může vyloučit či omezit vznik jakékoli újmy v budoucnosti. S přihlédnutím k tvrzením uvedeným v žalobě a současně návrhu na vydání předběžného opatření má soud za to, že podmínky pro nařízení předběžného opatření jsou v projednávané věci naplněny. Přestože je na straně žalovaného nepochybně právo na svobodu projevu dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, na straně žalobců stojí právo na ochranu před zásahem do jejich osobnostních práv podle § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jež je jinak projevem rovněž Listinou základních práv a svobod zakotveného práva na nedotknutelnost soukromí, ochrany dobré pověsti, jména, cti a důstojnosti – čl. 7 a 10. Soud tedy musel vážit, čemu v projednávané věci dát přednost, neboť zde dochází ke kolizi dvou, resp. více ústavně zaručených práv. Dospěl k závěru, že je na místě poskytnout zatím dočasnou ochranu žalobcům, neboť při nevyhovění návrhu by mohlo dojít k vydání a distribuci knihy, pročež by se informace o žalobcích mohly dostat k širšímu okruhu adresátů. Na to by mohlo být v případě konečného žalobcům vyhovujícího meritorního rozhodnutí reagováno způsobem sice navrhovaným žalobci, ale s nižší mírou účinnosti (již by nemohlo být zakázáno knihu vydat), pokud by kniha byla skutečně distribuována v širším měřítku a nutností případně způsobený zásah, resp. jeho důsledky řešit poskytnutím satisfakce nebo náhradou majetkové újmy. V případě, že žalobě vyhověno nebude, vydání a distribuci knihy v pozdější době naopak nic nebrání. K danému závěru soud kromě uvedených právních úvah vedlo splnění podmínek pro vydání předběžného opatření. Žalobci předložili usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 14. 12. 2002, č. j. 5 To 13/2022-7964, z něhož je patrné, že byli oba obžaloby, která jim kladla za vinu jednání blíže popisované v knize specifikované ve výroku tohoto usnesení, zproštěni. Současně předložili i exemplář knihy zamýšlené dle jejich názoru k vydání a distribuci, v níž je jejich trestní kauza blíže popisována z pohledu poškozeného se závěrem, který lze interpretovat v intencích žalobních tvrzení. Trvání předběžného opatření je dáno § 77 odst. 1 písm. a) OSŘ.

Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Městský soud v Brně 29. března 2023

JUDr. Ondřej Sekvard, Ph.D., v. r.

předseda senátu