Moralita na závěr

Rozsudek z r.2005 byl ničivým zásahem do života odsouzených, a to zásahem nespravedlivým. Nebylo by přesto správné volat k odpovědnosti soudce, kteří nemohli tušit, že obžaloba stojí na nezákonně získaném důkazu. Jiné to je u exprokurátorky JUDr. Jarmily Goldové, která byla v této věci dozorovou státní zástupkyní a zločinné počínání policistů uniklo její pozornosti.

Soudci, kteří v r.2012 zamítli žádost Jaroslava Schindlera o povolení obnovy zcela jistě věděli, že není možné, aby byly současně správné rozsudky nad ním a Tomášem Čepurou a Jaroslavem Šindlerem na straně jedné a nad Antonínem Škrdlou na straně druhé. Výmluvy, že jeho odsouzení nevyvrátilo nějaké důkazy z jejich řízení, jsou jen planými výmluvami. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 19.11.2013 je v tomto směru jednoznačný. Rozhodnutí nepovolit obnovu lze vyložit i tak, že došlo ke zneužití moci úředních osob ke škodě žadatele.

Chybující exprokurátorka JUDr. Jarmila Goldová svým jednáním po vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR a dále i po vydání rozsudků obecných soudů dává najevo, že neuznává nadřazenost moci soudní nad státním zastupitelstvím. Všechny její kroky vedly k tomu, aby byl v řízení obnoven stav před vydáním rozsudku Nejvyššího soudu ČR. Současně se u ní projevuje posedlost představou, že pachová stopa je důkazem nad důkazy, ač s tímto pseudodůkazem se senát JUDr. Jaromíra Kapinuse řádně vypořádal v souladu s judikaturou Ústavního soudu. Svým jednáním vyvolala průtahy řízení v délce cca jednoho roku, za které bude muset stát zaplatit odškodné. Spoluodpovědnost za její pokleslé jednání ovšem nesou i její nadřízené, které ji v jejím pošetilém počínání podporovaly.

Stranou pozornosti zůstala nehoráznost, které se dopustil senát Mgr. Pavla Rujbra, když do výrokové věty rozsudku nad Antonínem Škrdlou zapsal pány Tomáše Čepuru a Jaroslava Schindlera jako jeho spolupachatele, každého u jednoho útoku trestného činu. K účasti obou pánů neproběhlo před soudem žádné dokazování, nebyli v této věci obžalováni (porušení akuzačního principu), nebyli soudem slyšeni jako obvinění, ani jako svědci a soud nedovedl své jednání do vynesení výroku o vině a trestu. Následkem toho nejsou účastníky řízení, takže se proti slabomyslnosti senátu Mgr. Pavla Rujbra nemohou bránit postupem podle trestního řádu a není možné, aby rozsudek napadl ministr stížností pro porušení zákona. Pohanění jejich jmen tak nabývá rozměru doživotnosti.

Za nejhorší na celé věci považuji skutečnost, že lidé, kteří se výše zmíněných nehorázností dopustili, jsou vzdělaní odborníci, znalí svého řemesla. Sledoval jsem jednání obou senátů v soudní síni a mohu dosvědčit, že oba předsedové senátů si vedli přímo příkladně.

Mnohonásobný recidivista Karel Peer si vymyslel lži, jimiž zkomplikoval trestní řízení, přivodil psychické strádání obžalovaným a vyvolal zbytečné náklady jim a ještě více státu. Jeho jednání naplňuje znaky skutkové podstaty přečinů pomluvy a poškozování cizích práv. Nestydatě vydíral redakci Znojemského Týdne, trestněprávní kvalifikace se mi jako laikovi zdá být jednoznačná . Všechny pokusy o jeho trestní stíhání ztroskotaly na ochraně, kterou mu poskytla policie a státní zastupitelství. Dodávám, že s podobnými nepřístojnostmi v chování orgánů činných v trestním řízení se lze setkat i v jiných kauzách.

Z toho všeho plyne mravní ponaučení:

1/ Pokleslí nositelé taláru mají nezadatelné právo beztrestně ničit lidem životy, s tím související nárok na benevolenci svých nadřízených.

2/Pokleslí jedinci, kteří pomáhají policii škodit lidem, mají nezadatelné právo na ochranu orgánů činných v trestním řízení.

Ó tempora ó mores !