Zdeněk Jemelík, Bitcoinový úlet ministra Blažka

Při sledování desítek trestních procesů jsem se naučil neosobnímu vnímání dějů a účastníků řízení. Když jsem kvůli objasnění skutečností potřeboval získat důvěru usvědčeného vraha, musel jsem stisknout jím podanou ruku. Tímto způsobem přistupuji ke zprávě o přijetí obrovského finančního daru ministerstvu od odsouzeného za závažnou trestnou činnost. Nehodlám přispět k likvidaci Pavla Blažka bez řádného objasnění události, ač o ni bude asi opozice usilovat. Opozice by nebyla opozicí, kdyby skvělé příležitosti nevyužila. Měla by ale spíše kriticky přezkoumat všechny předlohy, přicházející z Blažkova ministerstva, než usilovat o jeho hlavu.

Především zjišťuji, že si nevzpomínám na žádný podobný případ z minulosti. Přemýšlím, jak by se na místě Pavla Blažka zachovali různí jeho předchůdci. O většině z nich si myslím, že by ji nepřijali. Ale také uvažuji, jak by na sporné jednání ministra reagoval Andrej Babiš, kdyby byl na místě Petra Fialy. Mám obavy, že v podobné situaci by ministrovi, vyslanému Hnutím ANO, bez dlouhého vyšetřování důrazně doporučil, aby se vzdal mandátu. Ministr je současně poslanec, takže bez chleba by nezůstal a navíc by získal čas na setkávání s voliči ve své poslanecké kanceláři. Tím ale ještě nechci říci, že by bylo správné okamžité rozhodnutí o odvolání. Naštěstí Pavel Blažek nemá v zádech Andreje Babiše, ale „tvarohového“ Petra Fialu, který neúnosně dlouho váhal s odvoláním ministra Ivana Bartoše, jenž nemohl pochopit, že politická odpovědnost za úlety úřadu má nepříjemné důsledky. Proto se pod Pavlem Blažkem sice houpe židle, ale nemusí se bát, že mu ji předseda vlády podtrhne. Přece jen má postavení váženého „kingsmakera“. Nemá ovšem jistotu, že se na něj nezaměří nějaký „kingskiller“ a ukončí jeho politickou kariéru.

Okolnosti přijetí neobvyklého daru zasluhují řádné vyšetření, a až po něm by mohlo následovat případné politické rozhodnutí o osudu ministra.

Především po objasnění volá otázka, za co je vlastně dárce ministerstvu spravedlnosti vděčný. V těchto dnech jsem odmítl nabídku odsouzeného, jehož žádosti o podmíněné propuštění by bez intervence spolku Chamurappi soud nevyhověl, že bude každý měsíc posílat na náš účet malou částku. Důvod pro tuto nabídku daru byl konkrétní a jasný. Zde jde ale o obrovské peníze, poskytnuté bez veřejnosti pochopitelné motivace, při jejichž přijetí by ministr skutečně měl postupovat spíše s nedůvěrou.

Pokud by ovšem byla pravdivá zpráva, kterou ve Sněmovně vykřikla ministryně Jana Černochová, že dárce dosud nebyl ani obviněn, naléhavější by byla otázka, jakou výhodu si dárce předplatil. Odmítnutí daru by v tomto případě bylo nepochybně jedině možné. Bohužel by jeho přijetí bylo i důkazem o šlendriánu ministrova „fraucimoru“, který tuto okolnost nezjistil a ministra nevaroval.

Nepochopitelná je pro mne slepá víra, že by obrovské finanční prostředky v rukou odsouzeného za závažnou trestnou činnost mohly mít počestný původ.

Nemohu si odpustit poznámku, že přijetí daru je podivnou odchylkou od převážně opatrného vystupování zkušeného politického harcovníka Pavla Blažka. Jistě musel počítat s tím, že bude čelit veřejnému pohoršení. Přesto dar přijal. Zachoval se odlišně od svých zvyklostí. Při posuzování podnětů ke stížnosti pro porušení zákona k nevyhovění mu stačí sebemenší podezření, že by Nejvyšší soud stížnosti nevyhověl, čímž by ministrův prestiž utrpěl. Ještě opatrněji přistupuje ke kárným podnětům, takže běžně toleruje soudcům a státním zástupcům poklesky všeho druhu. Jeho motivace k přijetí daru vyžaduje přezkoumání.

Ale připusťme, že přijetí daru je reakcí na upozadění resortu spravedlnosti ve finančním řízení státu. Péče o zdravé právní prostředí nepatří k prioritám Fialovy asociální vlády, což se projevuje v přístupu k resortu spravedlnosti. Ministr odpovídá za přiměřené materiální zabezpečení potřeb resortu. V neutěšené finanční situaci státu je proti své vůli účastníkem konkurenčního boje mezi ministry o urvání co největšího dílu koláče ze státního rozpočtu. Ve vládě jsou čtyři ústavní činitelé, jimž podléhají bezpečnostní sbory. V konkurenčním boji o zajištění jejich potřeb se chovají různě. Nejméně je slyšet předsedu vlády Petra Fialu, který možná ani netuší, že mu podléhá Generální inspekce bezpečnostních sborů. Nejvíce křičí ministryně Jana Černochová a o něco slaběji Vít Rakušan. Hlas Pavla Blažka se za jejich rámusením téměř ztrácí. Jeho naděje, že při rozdělování rozpočtových prostředků ministrem Zbyňkem Stanjurou ho hlučnější kolegové nezastíní, je nejistá.

A najednou mu kdosi nabídl velké finanční prostředky pro jeho resort, o které by nemusel nikoho prosit. Zachoval se tedy jako dravý podnikatel, který našel peníze, ležící na chodníku. Kdyby se pro ně neohnul, zasluhoval by krach. Proto se pro ně ohne, i když možná mají nečistý původ. Pavel Blažek má nyní tyto prostředky jisté a může je rozdělit podle potřeb jednotlivých složek resortu. Kdyby je odmítl, stát by je asi později stejně zabavil, ale rozplynuly by se ve státní kase a není jisté, že by pak z nich něco přiteklo na ministerstvo spravedlnosti.

Bylo tedy jeho rozhodnutí přijmout podezřelé peníze mravné ? Má ale otázka po mravnosti v našich současných společenských poměrech smysl, když jde o velké peníze, jichž obecně není nikdy dost ?

==================================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního vydání mé knihy Škůdci v taláru. V knihkupectvích je ale také novější druhý díl.