Zdeněk Jemelík, Legislativní nedbalost

Zmínky o řízení o podmínečné propuštění se v médiích vyskytují velmi vzácně. Obvykle v něm nedochází k senzacím, proto si jich novináři nevšímají. Avšak k úspěchu v řízení o podmínečné propuštění se upínají naděje desítek odsouzených ročně. Odsouzený, který odpykal zákonem stanovenou část trestu, má právo žádat o podmínečné propuštění před vypršením času, který měl původně strávit za mřížemi. Soud vyhoví, když jej žadatel přesvědčí, že v době výkonu trestu přemýšlel o svém trestném jednání a vývojem svých hodnotových měřítek položil základ svému polepšení. Musí také soud přesvědčit, že polepšení prokázal i vzorným výkonem povinností odsouzeného, že po propuštění na svobodu bude mít střechu nad hlavou a zajištěný zdroj obživy. V předlistopadových časech by se řeklo, že žadatel musí prokázat, že na svobodě povede řádný život pracujícího člověka. Soud téměř vždy uloží žadateli podmínky, jejichž dodržením během stanoveného zkušebního období propuštění ospravedlní. Porušení podmínek může propuštěného přivést zpět za mříže. Pamatuji si na poněkud zábavný případ, kdy se propouštěný divil, když mu předseda senátu vysvětlil, že absolutní zákaz požívání alkoholu na dobu sedmi let platí i v jeho soukromí. Jsem rád, že z usnesení o jeho propuštění pro mne nevyplynul závazek sledovat plnění podmínky.

V řízení o podmínečné propuštění z výkonu trestu hrají významnou úlohu zájmové organizace občanů. Zkušenost mě vede k přesvědčení, že jejich vstup do řízení zvyšuje naději žadatele na propuštění, i když o důvodech tohoto efektu bych mohl pouze spekulovat. V posledním případě podmínečného propuštění naše nabídka převzetí společenské záruky nedorazila k soudu. Soud na návrh státní zástupkyně rozhodl žádosti nevyhovět. Stížnostní soud zrušil jeho rozhodnutí pro nezákonnost, ale při novém projednání žádosti po doručení naší nabídky a v mé přítomnosti nalézací soud na návrh státní zástupkyně žadateli vyhověl.

Až do 31.prosince 2021 žadatelé o podmínečné propuštění svou žádost adresovali příslušnému soudu. Bylo možné, aby zájmová organizace občanů nabídla soudu převzetí společenské záruky za završení polepšení žadatele po jeho propuštění. Bylo pak nutné zajistit spárování nabídky s žádostí. Za tím účelem bylo vhodné počkat s předložením nabídky na přidělení spisové značky soudem.

Vedle toho ale trestní řád vybavil zájmové organizace právem, aby přímo navrhly podmínečné propuštění odsouzeného, který splňoval podmínky využití tohoto zákonného dobrodiní. Obsahově návrh na propuštění musel obsahovat závazek ručení za završení polepšení propuštěného.

V zacházení soudu při veřejném zasedání s přímými navrhovateli propuštění a s předkladateli převzetí společenské záruky byly významné rozdíly. Navrhovatel měl prakticky stejné postavení jako obhájce. Ze svého místa viděl svému mandantovi při jeho výslechu před soudem do tváře. Směl jemu a případně dalším účastníkům řízení klást otázky a podávat procesní návrhy. Samozřejmě měl nárok na protokol ze zasedání, písemné vyhotovení usnesení a právo případné stížnosti proti usnesení.

Způsob zacházení s předkladateli nabídky společenské záruky byl v podrobnostech neustálený. Jisté bylo, že soud měl povinnost přizvat je k veřejnému zasedání. Ale představitel předkladatele nabídky většinou seděl v prostoru pro veřejnost, tedy za zády mandanta a do řízení nijak nezasahoval. Obvykle jej soud vyslechl jako svědka. Pokud soud předkladatele k jednání nepřizval, jeho rozhodnutí mohlo být zrušeno jako nezákonně vedené a jednání se muselo opakovat. Vedlo to k několikaměsíčním průtahům. Případnou stížnost proti usnesení většinou stížnostní soud přijal a projednal, ale výjimečně jsem narazil na poučení, že předkladatel nabídky není ke stížnosti oprávněn. Získání písemného vyhotovení usnesení a protokolu bylo samozřejmé. Pouze jednou jsem narazil na poučení, že nejsme stranou řízení a na protokol nemáme nárok. Tyto drobnosti upravuje pouze zvykové právo a průběh veřejného zasedání může být v detailech u každého soudu jiný.

V obou variantách docházelo k zavalování soudů žádostmi, které byly buď zcela nesmyslné, anebo je žadatelé podali předčasně. Tyto nešvary se pokusila odstranit novelizací trestního řádu ministryně Marie Benešová. Od 1.1.2022 se žádosti o podmínečné propuštění podávají přes ředitele věznice, který by neměl propustit předčasně podanou nebo jednoznačně beznadějnou žádost. Některé podrobnosti nebyly upraveny prováděcím předpisem. Proto docházelo k výše uvedeným „nehodám“. Vcelku jde o drobnosti, ale „stokrát nic umořilo osla“. Otravuje to život a může dojít k zbytečným průtahům rušením nezákonně vydaných rozhodnutí.

Při zmíněné novelizaci trestního řádu zaniklo právo zájmových organizací navrhovat podmínečné propuštění odsouzených. Netuším, co vedlo Marii Benešovou a celý řetězec legislativního procesu k tomuto omezení postavení laiků. Možná si mysleli, že moc demokracie škodí. Žádný z odsouzených, které soudy propustily na náš návrh, se nevrátil za mříže. Působil jsem v řízení o podmínečné propuštění v obou rolích. Účinnost zasahování navrhovatele propuštění do řízení ve prospěch žadatele byla určitě vyšší než v případě pouhé nabídky převzetí společenské záruky.

Odstranění práva zájmových organizací občanů z řízení o podmínečné propuštění je ve speciálních případech pro odsouzené škodlivé. V případě, že soud jejich žádosti o propuštění nevyhoví, smí žadatel opakovat žádost až po šesti měsících od právní moci zamítnutí. Zájmové organizace nebyly vázány žádnou lhůtou. Kdysi dávno se sice stávalo, že soud jejich návrh před uplynutím šesti měsíců od zamítnutí žádosti odsouzeného odmítl projednat, protože se nesměl připojit odsouzený. Ale v žádném případě, řešeném spolkem Chamurappi z.s., jsme na tuto překážku nenarazili. Naopak se stalo, že předseda senátu náš „předčasný“ vstup do hry uvítal.

Pro ministra spravedlnosti Pavla Blažka jsou tyto drobnosti pod jeho rozlišovací schopností. Seznamovat jej s nimi má význam házení hrachu na zeď. A za jeho panování

došlo dle mého laického názoru k dalšímu zhoršení poměrů. Od 1.1.2025 totiž řízení o podmínečné propuštění povedou samosoudci. Domnívám se, že je to hrubá chyba. Autoři rozhodnutí si zřejmě neuvědomili, že myšlenkové procesy soudců v trestním řízení a v řízení o podmínečné propuštění jsou značně odlišné. V trestním řízení soud vyhodnocuje soubor věcných důkazů a přemýšlí, zda je obžalovaný vinen a jaký trest si zasluhuje. Protože na okresní úrovni se obvykle soudí méně závažná trestná činnost, připouštím, že zmizením spících přísedících lidstvo neutrpělo ztrátu. V řízení o podmínečné propuštění soud pracuje s odhady o povaze, hodnotovém žebříčku a vnitřních myšlenkových pochodech žadatele a o jeho způsobilosti vypořádat se s nástrahami života na svobodě. Úvahy soudu se blíží hádání budoucnosti z kávové sedliny. Soud bere na sebe těžkou odpovědnost a v případě, že se propuštěný žadatel vrátí za čas za mříže, utrpí prestiž soudu.

Životní zkušenost je pro takové rozhodování důležitější než právnické vzdělání a více hlav více ví. Porada s přísedícími je pro předsedu senátu úlevná. Není náhodou, že porady senátu před rozhodnutím často bývají hodně dlouhé. Dodávám, že v žádném řízení o podmínečné propuštění jsem nenarazil na pasivní přísedící. Mám obavy, že přibude zamítnutých žádostí, protože samosoudci budou z opatrnosti raději zamítat než propouštět. Nepropuštěním oprávněného žadatele mu vznikne zbytečná újma a státu škoda v nákladech, jež nemusel nést.

Pro úplnost uvádím, že zrušení senátního rozhodování není protikorupčním opatřením.

Výše uvedená tvrzení jsou názory laika s dlouhou zkušeností. Několika řízení jsem se zúčastnil již během dvacetiletého působení ve spolku Šalamoun. Spolek Chamurappi od založení v listopadu r.2017 působil v patnácti případech, z nichž dva byly neúspěšné. Žádný z našich chráněnců se nedostal znova před trestní soud. Další dva případy běží. S dalšími již nepočítám, protože nemáme kapacitu na případné řešení problémů dalších propuštěných. A nejsem si ani jistý, zda udržím v chodu Chamurappi.

==================================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka