Zdeněk Jemelík, Smutný stav pokusu o demokracii a nastolení vlády práva

Příkladem budiž včerejší nepřístojnost v Poslanecké sněmovně (zde). Mnou ctěná poslankyně (ANO) prof. Helena Válková si pozvala jako poradce držitele střelné zbraně, který přinesenou zbraň zapomněl na toaletě. Policie ji pak 3 hodiny hledala a přijala různá bezpečnostní opatření. Všichni víme, že vnášení zbraní do Sněmovny je nepřípustné. Pokud slušný člověk přijde se zbraní, dá ji do úschovy policistům v recepci. Pan poradce zřejmě patřil k lidem, kteří jsou „rovnější“ než my ostatní a pravidla pro něj neplatí. Skutečnost, že si pak nepamatoval, kde zbraň zapomněl, vyvolává pochybnosti o hodnotě jeho rad.

Volání po zintenzivnění kontroly vstupujících do Sněmovny se zvláštním oprávněním, kteří nemají povinnost projít rámem, považuji za nadbytečné. Veřejnost by především měla pranýřovat všechny projevy papalášské nadřazenosti, na které narazí. Zejména politické strany by měly vést své aktivisty ke skromnosti a vstřícnosti při jednání s voliči. Projevy papalášství svých představitelů by měly potírat.

Příznaků návratu k předlistopadovým poměrům je více. Jistě k nim patří také postupné oklešťování práv zájmových organizací občanů v trestním řízení, z jejichž předlistopadového stavu zbyly jen drobnosti. Až do konce r. 2021 stále ještě měly aspoň právo navrhnout podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu po odpykání zákonem stanovené části. Novelizací trestního řádu za působení ministryně Marie Benešové toto právo zaniklo. Zůstalo zachováno pouze právo nabídnout soudu převzetí společenské záruky za završení polepšení odsouzeného. Z procesního hlediska došlo ke zhoršení kvality řízení. Počet osob, jejichž práce se ztížila, je nepatrný. Ze zákonodárců a úředníků ministerstva spravedlnosti se vedení řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu sotva kdo někdy zúčastnil, takže zhoršení nepociťují. Není zde nikdo, kdo by mohl na základě přímých vlastních poznatků dospět k názoru, že okleštění práva zájmových organizací občanů nepřineslo žádný prospěch, a proto by mělo dojít k nápravě.

Snížila se i ochota politiků bavit se s občany. Dlouhodobě si mi stěžuje čtenář, který se domáhá zhruba dva roky rozhovoru s poslancem, jemuž kdysi dal svůj hlas. Stále se panu poslanci připomíná, ale v nejlepším případě dostane vyrozumění od asistentky, že na něj pan poslanec nemá čas. Stěžovatel má smůlu: jeho poslanec je ministrem asociální vlády Petra Fialy, takže je skutečně hodně vytížený. Ale je známo, že si dokáže najít čas pro lobbistu nevalné pověsti nebo pro trestně stíhaného podnikatele. Ovšem rozhovor s voličem, který jej již v příštích volbách asi volit nebude, jej neláká.

Pokud sleduji vývoj z postavení justičního potížisty, obtěžujícího různé úřady a vlivové osobnosti v resortu spravedlnosti déle než dvacet let, zjišťuji, že „dobře již bylo“. Navzdory krátkému působení Marie Benešové ve vládě Andreje Babiše, kterou jsem nevyhledával, vzpomínám na celé období ovládání resortu spravedlnosti Hnutím Ano jako na „staré zlaté časy“.

==================================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.