Zdeněk Jemelík, Tři ministři spravedlnosti v OVM

Dne 16. června 2024 jsem si pořad nemohl nechat ujít, protože v něm vystoupili hned dva ministři spravedlnosti, s nimiž mám osobní zkušenost a s nimi bývalý ministr spravedlnosti, emeritní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Přilákala mě především elegantní stříbrovlasá Daniela Kovářová, nyní senátorka, jež ještě donedávna neopomněla při každém veřejném vystoupení upozornit, že je blondýna. Další ministr, jenž byl jejím spoluhráčem v Moravcově pimprlovém divadélku byl Pavel Blažek, vykonávající mandát již podruhé. Zatímco Daniela Kovářová byla ministryní ve Fischerově úřednické vládě a byla na politických stranách nezávislá, Pavel Blažek je věrný člen ODS se zachovaným dobrým vztahem k Miloši Zemanovi. Protože „tres faciunt collegium“ doplnil je Pavel Rychetský, veřejnosti dobře známý především jako bývalý předseda Ústavního soudu, jeden z pozůstalých po skomírající sociální demokracii.

Danielu Kovářovou a Pavla Blažka jsem jako drzý grafoman (tak mě kdysi ocejchoval Radko Kubíčko a nezávisle na něm Bohuslav Doležal (zde)) podporoval a jako justiční prudič (pardon, občanský aktivista) jsem měl dost příležitostí k osobnímu jednání, o které již dnes ale ani jeden z nich nestojí, ba Pavel Blažek je přímo odmítá. Danielu Kovářovou jsem podpořil i v její senátorské volební kampani a jsem tomu rád. Na oba mám z minulosti dobré vzpomínky. Daniela Kovářová vystřídala v úřadě Jiřího Pospíšila. Obsahově ale navázala spíše na Pavla Němce, v jehož linii podpory obětí justičních přehmatů pokračovala. Byla stejně vstřícná v přístupu k institutu stížnosti pro porušení zákona jako on a překonala jej ve využívání práva ministra doprovodit stížnost pro porušení zákona přerušením výkonu trestu podporovaného odsouzeného. Když se s nástupem Nečasovy vlády do funkce ministra vrátil Jiří Pospíšil, snažil se její jednání „napravovat“ a jen s potížemi potlačil chuť dostat ji před soud. Jako bezohledný škodič vzal zpět několik jejích nevyřízených stížností pro porušení zákona a postaral se o zrušení práva ministra spravedlnosti doprovodit stížnost pro porušení zákona dočasným přerušením výkonu trestu podporovaného odsouzeného. Zmařil také jí připravený tendr na dodávku hlídacích náramků a vyvolal tím problém, který snad po 14 letech bude letos konečně uspokojivě dořešený.

Pavla Blažka jsem si vážil pro sečtělost a navíc pro schopnost vzdorovat zběsilému tlaku části odborné i laické veřejnosti proti jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze. Hlavně si jej spojuji se snahou o reformu státního zastupitelství, kterou mělo spustit přijetí nového zákona o státním zastupitelství, jehož základem byly myšlenky nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a jeho spojenců, mezi nimiž vynikala právě Lenka Bradáčová. Pavel Blažek se postaral o dokončení příprav zákona a poslal jej do Poslanecké sněmovny. Tam narazil na takový odpor, rozdmychávaný hlavně dvěma Sudičkami, že předlohu nakonec stáhl. Paradoxně dnes, ve svém druhém funkčním období, usiluje o uzákonění malé části tehdejšího komplexního zákona. Má smůlu, že za jeho druhého mandátu praskly vředy dlouhodobě neřešených problémů resortu. Stává se celkem pravidelně, že ministr spravedlnosti musí žádat o dodatečné navýšení rozpočtu tradičně podfinancované Vězeňské služby. Ale stávku soudních úředníků žádný z jeho předchůdců nezažil, ani děsivou událost, jakou je hromadná výpověď příslušníků Vězeňské služby v nejtvrdší velké Věznici Valdice. Dnes se na něj upíná pozornost, protože žádá o navýšení rozpočtu ministerstva spravedlnosti o 1,7 miliard a Vězeňské služby o 1,2 mlrd. V přesilové hře, vedené přízemním počtářem, ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, mu asi bezbarvý předseda vlády Petr Fiala příliš nepomůže.

Pavla Rychetského jsem vnímal jen na dálku, a to spíše jako politika než právní autoritu. Nicméně mi je sympatický, protože jako ministr spravedlnosti se veřejně postavil za obž. Jiřího Kajínka a dokonce vyslovil domněnku, že skutečnými střelci byli policisté. Jiřímu Kajínkovi to ovšem nijak nepomohlo, protože policie a justice věděli své a moc byla v jejich rukou.

Nemám v úmyslu v komentáři k Otázkám VM z 16. června 2024 podat vyčerpávající přehled projednávaného obsahu. Kdo je nesledoval a má zájem, může si je přehrát z archivu České televize. Nebude to ztráta času, protože zde zaznělo mnoho pozoruhodných myšlenek. Intelektuální náboj vyjádření tří hostů Václava Moravce byl skutečně mimořádný.

Ovšem Václav Moravec jej dle mého laického názoru zčásti vyplýtval zaměřením zhruba třetiny času na projednávání příběhu mladého Kolumbijce, zadrženého policií kvůli pokusu o žhářský útok. Pozornost, kterou v souladu s informační politikou vládní koalice věnoval této záležitosti, považuji za důkaz pravdivosti upozornění, které v jiné souvislosti v tomto pořadu uvedl Pavel Blažek: k vlastnostem demokracie patří také právo občanů volit hloupé lidi, jehož následkem je pak přijímání hloupých rozhodnutí.

Sdílím v této souvislosti zde vyslovený názor Pavla Rychetského, že ruské napadení Ukrajiny je barbarské a porážka Ukrajiny by byla porážkou nás všech, protože je útokem proti základním hodnotám euroatlantické civilizace. Přesto považuji rozmazávání této malé kauzy za nadnesené a její samozřejmé spojování s hybridní válkou, kterou proti nám snad skrytě vede Rusko, za nedostatečně podložené důkazy a zbytečné strašení veřejnosti. Ostatně Václav Moravec se zmínil o skutečnosti, že internet zneužívají k náboru pachatelů teroristických akcí také islamisté. K vystoupení BIS a předsedy vlády se vyjádřila kriticky senátorka Daniela Kovářová, která radila ke zdrženlivosti. Rozsah uvolněných informací je podle ní neobvyklý a nepřiměřený stavu kauzy, pro což neexistuje rozumný důvod. Stále platí presumpce neviny a o vině rozhoduje soud. Pavel Blažek jako člen vlády samozřejmě hájil předsedu vlády a v té souvislosti podal obsáhlý výklad o tradičně vynikající úrovni sovětských a zřejmě i ruských zpravodajských služeb, o samozřejmosti provádění zpravodajských operací ve válce. Nevyjádřil tím sympatie k činnosti ruských zpravodajských služeb. Ukázal na ně jako na zlo, jež nelze nebrat na vědomí. Ale k přímému potvrzení „ruské stopy“ v daném případě neklesl. Václav Moravec si všiml podobnosti metod, jež používají jak ruské zpravodajské služby, tak islamisté. V převážné míře z vyjádření debatujících vyplynulo doporučení ke zdrženlivosti, i když Pavel Rychetský soudil, že v daném případě právě toto slovo by se nemělo užívat, a to právě vzhledem k hrůznosti ruské agrese.

V této souvislosti proběhla i debata o svobodě slova a projevu s tím, že sice bezbřehé uplatnění práva může mít neblahé následky, ale přesto její omezování je přípustné jen v nejnutnějších případech. Případné zneužití průvodních projevů války k pokusům o omezování občanských práv je třeba odmítnout.

Důležitější než příběh zadrženého Kolumbijce mi připadá debata, týkající se finanční situace resortu spravedlnosti. Ministr Pavel Blažek podal přehledný výklad o důvodech jeho požadavků. Vysvětlil, že stížnosti pracovníků justičního aparátu jsou sice důvodné a postupně se řeší, ale všem požadavkům nebude možné vyhovět pouze v rámci resortu bez celkového řešení vládou. Na tomto místě došlo ke komické výměně názorů a vzájemnému překřikování mezi ním a moderátorem, jemuž utkvěl v paměti pojem „mandatorní výdaje“, stále se k němu vracel a nepochopil, že z rozpočtových prostředků se hradí také jiné než mandatorní výdaje. Pozornost zasluhuje upozornění senátorky Daniely Kovářové na to, že cesta k úsporám ve státních výdajích vede přes odbourávání činností, jejichž potřebnost je sporná. Upozornila, že stát vyplácí 3 mlrd. Kč ročně na příspěvky různým spolupracujícím organizacím, přičemž není jisté, že se ve všech případech jedná o účelně vynaložené peníze. Kritizovala skutečnost, že stát zřizuje stále další zařízení, pro jejichž provoz je třeba zajistit finanční prostředky. Jako příklad uvedla funkci dětského ombudsmana, na jejíž provoz stát nemá peníze. Na okraj podotýkám, že jí asi unikla veřejná debata o přijetí zákona na podporu bydlení, jež vyvolává potřebu přijetí dalších úředníků. Podstatou jejího vystoupení je výzva státu k přijetí opatření k úsporám nákladů rušením nadbytečných činností.

Je příznačné, že v souvislosti s debatou o finanční situaci resortu spravedlnosti nepadla zmínka o hromadné výpovědi příslušníků Vězeňské služby z Věznice Valdice. Podotýkám, že potřeba dodatečného finančního posílení potřeb Vězeňské služby je problém, který se rok od roku opakuje. Soudím, že jde o výsledek mechanického přístupu k sestavování státního rozpočtu: aby se tvůrce rozpočtu vešel do limitu, prostě některou položku krátí. Ale Vězeňská služba nemůže šetřit tím, že vězně převede na stravování o chlebě a vodě a nemůže svěřit ostrahu věznic svépomoci vězňů. Hrozí-li, že rozpočtové prostředky nebudou stačit na pokrytí oprávněných potřeb do konce roku, generální ředitel Vězeňské služby Simon Michailidis by měl včas uvažovat nad zastavením přijímání nových vězňů, což kdysi z jiných důvodů udělala Kamila Meclová. Žádat prezidenta republiky, aby Vězeňské službě pomohl širokou amnestií, by zřejmě nebylo vhodné. Ostatně podobné žádosti oslyšel kdysi i Václav Klaus, který později sice amnestii vyhlásil, nikoli však pod tlakem potřeby okamžitého pokrytí finančních potřeb Vězeňské služby.

Z této části debaty vyplynul poznatek, že polistopadové politické změny vedly k zajištění nezávislosti justice a z toho následně vznikla potřebnost důstojného hmotného zabezpečení soudců, ale stranou zájmu zůstaly potřeby justičního aparátu, bez kterého soudy nemohou plnit svou úlohu. Je proto na čase postavit odměňování soudních úředníků na základ samostatných mzdových tabulek a poskytnout také jim důstojné hmotné zabezpečení.

Moderátor ke konci této části pronesl výrok, jenž si zaslouží vytesat do kamene: debata o finančních problémech justice prozrazuje, že tato vláda řídí finanční záležitosti nekoncepčně. K revolučnímu závěru ho zřejmě svedla senátorka Daniela Kovářové, která se vrátila k prosazování názoru, že stát musí rušit nepotřebné agendy, aby na ty potřebné měl peníze. Ovšem Václava Moravce „přebil“ Pavel Rychetský podnětem k omezení dotací.

Na přetřes přišly také připravované legislativní změny, zejména novelizace trestního zákoníku, jejíž přípravu by ministr Pavel Blažek chtěl dokončit do září letošního roku. Jedním z hlavních cílů je snížení počtu odsouzených v našich věznicích. V tomto ohledu patříme se Slovenskem k nejhorším členům Evropské unie. Má se toho dosáhnout zmírněním trestních sazeb u nenásilných trestných činů, častějším ukládáním alternativních trestů a posléze i dekriminalizací některých skutkových podstat. Ministerstvo v tomto usilování čelí různým námitkám. S významnou kritikou vystoupili soudci Nejvyššího soudu ČR i státní zastupitelství. Hlavně se vyskytují obavy z možnosti, že mohovití pachatelé by se mohli z trestu vykoupit. Zmírnění trestních sazeb by dle některých kritiků oslabilo odpuzující účinek trestu. Nadějná je snaha o dekriminalizaci neplacení výživného, pro kterou se v diskusi jednoznačně vyslovila senátorka Daniela Kovářová, jež problém považuje za občanskoprávní. Vzhledem k tomu, že stát kompenzuje dětem neplacení výživného náhradním výživným, zdá se, že zavírání neplatičů je skutečně nadbytečným opatřením. Nevím ale, zda paní senátorka ví o administrativní náročnosti vyřízení žádosti o náhradní výživné, kterou některé matky nemusí zvládnout. Je mimo to možné, že dekriminalizace neplacení výživného oslabí tlak státu na vymáhání dlužného výživného exekučním řízením a povede k oslabení obecného povědomí o otcovské odpovědnosti. Soudím, že neplacení výživného by mělo zůstat ve veřejném mínění jako odpuzující jednání, i když nebude trestným činem.

Paní senátorka ale v této souvislosti uplatnila ještě jiné nestandardní názory. Projevila skepsi k jakýmkoli legislativním změnám z důvodu nedostatku kvalitních legislativců, jenž se promítá do sepisování nekvalitních novel. Upozornila na snahu ukládat co nejvíce nepodmíněných trestů, což považuje za nesprávné. Zmínila možnost použití dohody mezi pachatelem a poškozenými jako nástroje k odklonu od ukládání nepodmíněných trestů.

Zajímavá byla debata o trestním oznámení proti České advokátní komoře kvůli odpovědnosti za zpronevěru 150 mil.Kč z úschovy advokátkou Hanou Sukovou. Okradení spatřují odpovědnost České advokátní komory v tom, že nedostatečným dohledem umožnila narůst škodu do zmíněné výše, ač na pochybné jednání advokátky upozorňovala Česká národní banka i Finančně analytický úřad. Pokud by v trestním řízení uspěli, v adhesním řízení by se mohli domáhat náhrady škody. Náhrady od advokátky se zřejmě nedomohou. Pavel Rychetský k tomu poznamenal, že každý obviněný většinou vinu odmítá, ale vyjadřovat se předem v věci, ve které bude rozhodovat soud, není na místě. Senátorka Daniela Kovářová upozornila, že jde o výjimečný případ, jehož se dopustil jeden z 16 tis. advokátů. Podle jejího názoru naděje poškozených na získání odškodnění touto cestou je prakticky nulová.

Z debaty vyplývá, že polistopadové politické změny vybavily nezávislostí nejen justici, ale i advokacii a možnosti státu na zasahování do činnosti advokátů jsou omezené. Předjímat výsledek tohoto trestního řízení nelze. Ministerstvo chce podobným případům předejít zařazením vhodných opatření do projednávané novely zákona o advokacii. Problémem je skutečnost, že účinná kontrola nakládání s uloženými prostředky není možná bez účelového prolomení bankovního tajemství. V debatě padla zmínka o pozměňovacím návrhu k novele, podanému bývalou ministryní spravedlnosti, poslankyní za ANO Helenou Válkovou a poslankyní Zuzanou Ožanovou. Ministr Pavel Blažek se k němu předběžně vyjádřil záporně s tím, že se bude snažit pozměňovacím návrhem vyznačený problém řešit praktičtějším způsobem. Nepředpokládám, že se tak staví proto, že jde o pozměňovací návrh opozice. Mezi ministry jako právníky fungují především profesionální vztahy.

Zmínka padla také o „kauze Vrbětice“, v které došlo k odložení případu Policií České republiky. Opatření vyvolalo určitou kritiku. Vyjádření hostů Václava Moravce nebylo jednoznačné. Paní senátorka správně upozornila, že nezná příslušný vyšetřovací spis, takže posouzení policejního postupu je problematické. Z výroků některých účastníků debaty včetně moderátora je zřejmé, že neznají ustanovení trestního řádu. Jako laik se domnívám, že jde o nedorozumění. Odložení případu policií není totéž jako zastavení trestního stíhání státním zástupcem nebo soudem. V odloženém vyšetřování je možné kdykoli pokračovat, jakmile vyvstanou příhodné okolnosti. Pavel Blažek upozornil na předčasnost úvah, danou tím, že ve věci probíhá dohled vrchního státního zastupitelství. Pro trestní stíhání údajných pachatelů jako proti uprchlým nebyly dosud vytvořeny odpovídající procesní podmínky.

Domnívám se, že by bývalo účelnější věnovat se v čase, zmařeném kauzou Kolumbijce, jiným, věcným, skutečným problémům, jako příčinám výskytu nepřiměřeně dlouhých procesů, příčinám zvyšování náhrad za nesprávně vedené procesy, tolerování profesních poklesků soudců a státních zástupců kárnými žalobci, nebo neúspěchům snah poškozených o vyvolání odvetných řízení proti původcům jejich neoprávněného stíhání.

==================================================================

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu https://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1573 jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi www.chamurappi.eu v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.