Alternativní pravdy
Po tisíce let lidé lidé usilují o pravdivé poznání vesmíru, světa, přírody, okolního dění i sama sebe. V dávné minulosti však měli k dispozici jen velice málo pravdivých (objektivních) informací a proto je ve své „mozaice poznání“ doplňovali domněnkami, smyšlenkami i fantazijními představami. Tak postupně vznikly animismus, totemismus, polyteismus, monoteismus i další rozmanisté „ismy“, které už miliony lidí svedly na cestu bludnou. Také v současnosti jsme natolik zahlceni informacemi všeho druhu, že pro nerozumného, nedostatečně vzdělaného a nezkušeného pozorovatele je velice obtížné poznat, která informace je pravdivá a do mozaiky poznání vhodná, a která informace je nepravdivá a vede k mylným představám i nepravdivému obrazu pravé skutečnosti (objektivní reality). Toto současné tápání v informacích je o to obtížnější, že pravdomluvnost a poctivost už dávno nejsou „in“ a u mnohých mravně nepevných občanů, lhářů a dezinformátorů vzbuzují posměch. Proto se stále častěji setkáváme nejen s úmyslným i nedbalostním přehlížením informací pravdivých, ale i se záměrným vytvářením a šířením informací nepravdivých, zejména lží a polopravd. A jelikož správná definice pojmu znamená jeho pochopení, je třeba uvést, že lež je úmyslné vyslovení nepravdy, zatímco polopravda je nepravda „okořeněná“ špetkou pravdy, takže vzbuzuje dojem pravdy. Polopravdy se tedy jejich neustálým rozvíjením stávají dezinformacemi, z nichž menší část je pouhým výsledkem senzacechtivosti („Už jste to paní slyšela?“ anebo „Jedna paní povídala že tamta paní povídala“) a větší část je výsledkem cílené nepoctivé manipulace s informacemi pravdivými i nepravdivými. Výsledek je stejný, protože polopravda je jako celá lež. K nejhorším projevům matení pravdy dochází v náboženství a v politice, avšak tento pochmurný jev se projevuje i ve státní správě, policii, státním zastupitelství a justici. Tam všude se cíleně anebo z nedbalosti žongluje s informacemi pravdivými i nepravdivými a výsledky takového křivení pravdy jsou mnohdy tragické. V poslední době např. mnoho našich občanů zneklidňují právní nejistota a cílené manipulace s pravdou ze strany orgánů činných v trestním řízení, které při svém vzdělání a technických možnostech mají lepší předpoklady k poznání pravé skutečnosti. Není tomu tak. Ono totiž poctivé hledání pravdy objektivní vždycky bylo, je a bude je mnohem obtížnější, než jednoduché vytváření mylné pravdy subjektivní.
V přípravném řízení trestním se proto již po řadu let stále setkáváme s tím, že policisté i státní zástupci buď z nevědomosti anebo i záměrně porušují § 2 odst.5 trestního řádu, více či méně obratně manipulují se zjištěnými skutečnostmi, popouštějí uzdu své fantazii, přizpůsobují zjištěné důkazy i výpovědi svědků a obviněných svým představám (bludům, teoriím, verzím) anebo si potřebné důkazy přímo vymýšlejí, používají nejrůznější experimentální (či spíše „podpásové“) vyšetřovací metody a namísto nalézání materiální (objektivní) pravdy vytvářejí svoji vlastní pravdu subjektivní. Této vykonstruované mylné představě pak nekriticky věří jako pravdě skutečné a buď se snaží nepohodlnou objektivní pravdu zakrýt, aby nemuseli vykonávat náročnou objasňovací činnost, anebo se ji všemožně snaží protlačit k soudnímu projednání, byť i za cenu potlačování objektivní pravdy a křivení platného práva. Nelze pominout ani pochmurnou praktickou zkušenost, že značná část nezodpovědných a lhostejných státních zástupců funguje v přípravném řízení trestním pouze jako „pošťáci“ mezi policií a soudem, protože nekriticky přejímají policejní stanoviska a po pouhé formální upravě je přepošlou soudu
Pokud k tomuto procesu vytváření policejní a prokurátorské pravdy přistoupí i soudy, dochází k nejrůznějším nezákonnostem, zvláště když ještě navíc někteří soudci namísto nalézání a výkladu platného práva vytvářejí své vlastní pravdy a “právo soudcovské“, které mnohdy nemá s platným právem nic společného. V důsledku uceleného řetězu mylných představ a nekorektních vyšetřovacích i soudních praktik tak nezřídka dochází nejen k nedůvodné kriminalizaci občanů, podnikatelů, představitelů místních samospráv i politiků, ale někdy je „zaděláno“ i na znamenitý politický skandál, který nadlouho zaměstná soudy všech stupňů i média a působí nedozírné škody v právním vědomí nedůvodně stíhaných i nevěřícně přihlížejících občanů.
Pojem „alternativní pravda“ poprvé použila mluvčí bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, která označila chabé povolební shromáždění amerických občanů na jeho podporu za dosud největší v americké historii. Když však byla usvědčena ze lži, reagovala slovy: „To je alternativní pravda“. Úmyslné vytváření falešných náboženských anebo politických „alternativních pravd“ (přesněji účelových lží) je přitom staré již tisíce let a vždycky bylo příčinou nejen všech občanských nepokojů, revolucí a válek, ale i všech zmanipulovaných náboženských a politických procesů i justičních vražd.
Pojem „alternativní“ zpravidla vyjadřuje nějakou odchylku od tradiční „rovné cesty“ (tj. vypadá to „jako pravé“, ale není to „to pravé“ anebo je to zcela jiné) – např. alternativní medicina, kterou sice praktikují nejen lékaři nalézající nové léčebné metody, ale i nejrůznější podvodníci, dále alternativní realita, alternativní historie, alternativní média (vesměs dezinformační), alternativní školství, alternativní kultura, alternativní hudba, alternativní cyklistika (elektrokola), alternativní horolezectví (ferraty), alternativní rodiny, alternativní tresty apod. Alternativa pravdy však není nic jiného než lež, stejně tak jako by bylo absurdní spojení „alternativní pravdomluvnost“, „alternativní spravedlnost“, „alternativní poctivost“, „alternativní slušnost“ apod. Alternativa pravdy sice snadno dokáže zmást nevědomý a důvěřivý dav, ale stále je to jen lež prostá anebo dokonce sprostá (tj. nestoudná, nehorázná, drzá apod.). V poslední době se takovým cíleným vytvářením evidentně lživých alternativních pravd vyznamenávají zejména ruští státní představitelé a propagandisté, kterým na rozdíl od našich komunistů, rusofilů, uplacených vlastizrádců i prostých blbců už nevěří ani jejich vlastní rodinní příslušníci. Ti totiž nesdílejí nacionálně socialistické šílenství ruských politiků a generálů a buď utíkají za hranice Ruska anebo odmítají narukovat do ukrajinské alternativní reality, která vypadá jako válka, je to válka, ale z ruského dezinformačního hlediska to není válka a pod pohrůžkou trestu nesmí být ani jako válka nazývána. Úporné popírání a převracení zjevné reality však rychle směřuje ke svému konci, o čemž svědčí nejen tisíce obětí této války na obou válčících stranách, ale i tisíce vyděšených ruských uprchlíků na hranicích Ruska anebo už i za jeho hranicemi. Lež má krátké nohy, daleko neujde.
Lhaní se postupně (byť krátkodobě) natolik osvědčilo, že se u mnohých jedinců stalo vrozenou povahovou deformací, přenášenou z generace na generaci a utvrzovanou každodenní nemravnou výchovou i nemravným příkladem. Rody lhářů se najdou všude.
„Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži, a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem.“ (Platón – 427-347 př.n.l.)
Zatímco každý společenský jev či děj má svoji objektivní pravdu, kterou lze mnohdy jen stěží odhalit, alternativní pravdy lze vytvořit, popřít anebo účelově změnit podle proměnlivých představ anebo momentální potřeby toho, kdo je v daném prostoru a čase úmyslně vydává za pravdu objektivní. Takovým proslulým manipulátorem s objektivní realitou byl např. bývalý nacistický ministr propagandy Josef Goebels a momentálně jsou na jeho úrovni zejména ruský prezident Vladimír Putin a jeho ministr zahraničí Sergej Lavrov, kteří nejenže dokáží lehce popřít i to, co předtím skálopevně tvrdili, ale s neuvěřitelnou nestoudností vydávají přepadení sousedního státu za speciální vojenskou operaci, která podle jejich slov sice probíhá přesně podle plánu, ale spíše probíhá podle neustále se měnícího plánu alternativního. Panický ústup ruských vojsk pak označují za jejich přeskupování, faktickou úplnou mobilizaci vydávají za mobilizaci částečnou apod. Všichni jejich tiskoví mluvčí a propagandisté pak nadšeně lžou s nimi a vůbec se za to nestydí.
Zatvrzelé prosazování i přijímání jakékoliv alternativní pravdy (a to i vůči zjevné pravdě objektivní) je nejen výsledkem mravní deformace osoby, která ji vytváří, šíří anebo přijímá, ale i jejího nedostatku historického i filosofického vzdělání, zkušenosti a důvtipu (invence). Zatímco vzdělaný, zkušený a uvážlivý člověk se nenechá ošálit prvním (lákavým) dojmem ani zdánlivě přesvědčivým tvrzením a za všech okolností si dává pozor na ukvapená rozhodnutí, hlupákovi je na první pohled vše jasné, snadno se nechá ovlivnit (zmanipulovat), do všeho „vidí“, pravou skutečnost zkresluje mylnými představami a citem, všude vidí konspirace a spiknutí, ke všemu pronáší „zasvěcené“ soudy a své bludné představy ještě dále rozvíjí a šíří. Míra nadšení pro dezinformace a lži je totiž přímo úměrná míře hlouposti, čehož zneužívají prohnaní, prolhaní a samozvaní „vůdci lidu“, kteří se na vlnách vzedmutých emocí davu snaží doplout k moci. Nerozumní, nevědomí a hloupí lidé totiž vždycky potřebovali nějaké vůdce, kteří pro své cíle zase potřebovali zfanatizovaný a řvoucí dav. Po celá tisíciletí je to přitom stále stejné, neboť:
„Hloupost je dnes všeobecnou chorobou krajin pod Nebesy.
Je největším neštěstím lidských tvorů.
A převelikou pohromou jejich žití.“
(čínský konfuciánský filosof Sün-c´ - asi 313-238 př.n.l.)
Základem lidské existence jsou pocity (emoce) a tvořivé představy. Rozsáhlé vzdělání, zkušenosti a zdravý rozum jsou proto nejlepším kritériem pro správnou životní orientaci a nalezení pravdivého obrazu vnějšího světa. Naproti tomu nerozumnost, nevědomost a hloupost spolehlivě vedou všechny pošetilce na mlhavou alternativní cestu, která je provázena špatnými rozhodnutími, slovy i skutky. Pokud pak někdo zabloudí v mlze dezinformací a lží a začne všude vidět spiknutí a konspirace, už nikdy nenajde cestu zpátky. Tisíce bloudících demonstrantů proti všemu a proti všem jsou toho smutným důkazem, neboť povětšinou jsou to stále stejní lidé, kterým bloudění v mlze dělá dobře a ještě k takovému bloudění svádějí jiné.
„Slepotou je raněn tento svět a jen málokdo prohlédne.“
(Buddha – asi 563-483 př.n.l.)
„Povaha věcí se ráda skrývá.“
(Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.)
„Temnou nocí nad propastí slepec na slepém koni jede.“
(starověké čínské přísloví, které lze ještě doplnit touto větou:
a zástup slepců pošetilých do propasti za sebou vede.“)
„Velkou chybou, drahý Watsone, je zabývat se domněnkami, když máme přesná fakta.“
(Sherlock Holmes)
Nebylo by už na čase začít vychovávat žáky, studenty i běžné občany ke kritickému myšlení? Jinak totiž postupně bude myslících lidí ubývat a svět bude přeplněn blouznícími, fanatickými a nebezpečnými blby. Tento proces postupného hloupnutí lidstva probíhá v některých zemích již stovky let a neustále nabývá na ničivé síle. Věrnými průvodci hlouposti jsou pak lži, dezinformace a alternativní pravdy. Buďme proto pozorní a mysleme! Bude to chvíli bolet, ale zvyk učiní myšlení příjemným. Pamatujme si, že první čtyři Buddhovy cesty vedoucí k zániku strasti jsou správné poznání, správné rozhodnutí, správná mluva a správné jednání. Nepohrdejme proto moudrostmi starověku, protože tehdejší myslitelé nebyli žádní hlupáci a jejich moudrá slova mají platnost i dnes.
„Inteligence na celé planetě je konstantní veličinou, pouze lidí neustále přibývá.“
(Murphyho zákon)
V Plzni dne 5.10.2022