Bude třeba uzákonit skromnost? (doslovný opis článku z 6.1.1993)

Jistě se všichni shodneme, že žijeme v ekonomicky i morálně těžkém období. V listopadu 1990 jsme ještě nadšeně volali „v jednotě je síla“, ale doba zkoušek veškerá dobrá předsevzetí záhy rozmetala a nezůstalo z nich naprosto nic. Jednotný a perspektivní stát se rozdělil a rozdělila se i občanská společnost. Opět jsou zde ti, kteří si jsou mezi rovnými rovnější, a opět jsou zde ti, kterým jejich obtížná ekonomická situace brání plně užívat výhod nabyté svobody.

Když jsem v roce 1989 diskutoval se studenty, důrazně jsem jim připomínal, aby dávali pozor, kdo po jejich zádech poleze nahoru. Nyní velmi dobře vidíme, kdo po zádech těch, kteří revoluční zvrat vyvolal, vyšplhal do teplého místa, které nyní úporně brání stejným způsobem, jako nejzatvrzelejší komunistický funkcionář. Smyslem „něžné revoluce“ nebyla výměna horních deseti tisíc, neměla vést k tomu, aby z bohatých se stali bohatší a z chudých chudší.

Na otázku, co se to s lidmi stalo, naprosto jednoznačně odpovídá svatý Pavel v I.epištole k Timoteovi (VI,10): „Kořen zajisté všeho zlého jest milování peněz, kterýchž někteří žádostivi byvše, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými.“

Je politováníhodné a pobuřující, když poslanci bývalého Federálního shromáždění tak veřejně a nezakrytě proklamují své nezřízené milování peněz, když si nestydíce se před veřejností přiznávají finanční odstupné podstatně vyšší, než které může získat řadový občan podle platných právních norem, a ještě se nestydatě domáhají výhodných finančních postů „senátorů“, děsíce se toho, že by se museli z teplých poslaneckých lavic vrátit ke svému „kopytu“. Tak veřejně proklamovaná neskromnost v tíživé ekonomické situaci je odsouzeníhodná a nemorální.

Roku 215 před Kristem byl v době II.punské války přijat v Římě tzv. zákon Oppiův, zaměřený tehdy proti „rozmařilosti římských dam“. Tíživá situace Říma tehdy vyžadovala značnou skromnost občanů a zlato bylo třeba nikoli na šperky, ale na vedení války.

I tíživá ekonomická situace je bitevním polem, které má své vítěze a poražené. Nebylo by snad tedy na místě přijmout nový zákon Oppiův proti rozmařilosti pánů poslanců – senátorů?

Řada našich občanů naprosto nekriticky obdivuje hospodářský rozkvět Spolkové republiky Německo. Vůbec si však přitom neuvědomuje, kolik let museli občané Německa jíst suché brambory a co všechno museli obětovat, aby z trosek postavili nové Německo. Totéž se týká Japonska.

Chce-li jakákoliv společnost dosáhnout nějakého cíle, musí být pevná, jednotná, ukázněná a skromná. Budoucímu cíli musí podřídit naprosto všechno, i své potřeby. Musí stanovit hodnoty prioritní (mezi kterými vždy na čelním místě bylo školství a zdravotnictví) a hodnoty druhotné a nekompromisně postihovat jakákoliv jednání, motivovaná osobním prospěchem. Příkladem budiž výrok toho vojevůdce, který prohlásil, že chce jíst totéž co jedí jeho vojáci, aby věděl, jak dlouho vydrží.

V dnešní době máme inflaci politiků, což je jev zákonitý pro každé porevoluční období. Politika je však v pravém slova smyslu činnost veřejnosti prospěšná. Důvodně se domnívám, že řada našich politiků v sobě neobjevila schopnost sloužit veřejnosti, ale schopnost využít příležitost posloužit sobě.

„Ne podle slov, ale podle skutků jejich poznáte je. Strom zlý nemůže nésti ovoce dobrého, aniž strom dobrý ovoce zlého. Jako člověka poznáte podle jeho skutků, tak strom podle ovoce“ (Kristus).

Myslím, že velká většina občanů prohlédla a vystřízlivěla. Nezřídka lehkomyslný přístup k volbám zavinil to, že se na čelná místa ve státě dostali lidé, o jejichž morálních vlastnostech lze s úspěchem pochybovat. Máme tudíž vládu a parlament, které jsme si vlastním postojem zasloužili. Až budeme před novými volbami žádat na našich poslancích, aby vydali počet ze svých činů, dobře posuzujme ovoce, které jejich činnost přinesla a bedlivě uvažme, komu dáme svůj hlas.

6.1.1993

PŘÍLOHA I

JUDr.Jan M i c h a l i c a V Plzni dne 31.8.1990

okresní prokuratura

S o k o l o v

Vážený pane kolego!

Pozorně jsem si přečetl Vámi zaslané materiály a domnívám se, že podstata problému prokuratury je jinde než pouze v sociální oblasti.

Připouštím, že dopis dr.Horníčka má racionální jádro, ale je třeba si uvědomit, že současná ekonomická situace tohoto skutečně zuboženého státu není taková, aby se mohly radikálně zlepšít podmínky v rezortu, který sám o sobě nemůže ovlivnit budoucí zlepšení ekonomické situace.

V dnešní době jsou především naprosto nutné investice do perspektivního výzkumu a perspektivní výroby, do školství a do zdravotnictví. I když to není příjemné a populární, lze očekávat, že ostatní rezorty takové finanční zdroje mít nebudou.

Jsme v přechodném období a současná situace si vyžaduje od opravdu ukázněných občanů větší skromnost (i když je pravda, že velká většina občanů je skromná již až dost). Samozřejmě je však nutno zajistit, aby tato skromnost postihla všechny, kteří momentálně nemohou nijak ke zlepšení ekonomické situace státu přispět.

Kořen problému prokuratury spatřuji ve zkostnatělém řízení a naprosto neutěšené personální práci. Nelze souhlasit s názorem, že prací jsou přetíženi všichni pracovníci prokuratury. Jsou orgány prokuratury, které prací přetíženy nejsou a kde je na úkor základních složek prokuratury neúnosně přelidněno. V četných vyšších orgánech prokuratury přetrvávají ve svých nebo jiných (pozměněných) funkcích pracovníci, kteří za své postavení vděčí pouze svému bývalému, jimi intenzivně proklamovanému členství v KSČ. Tito pracovníci až na velmi malé výjimky nadále chod prokuratury ovlivňují a jeho řádný chod sabotují a z neúspěchů nového režimu se nepokrytě radují. Jejich setrvávání ve funkcích je terčem kritiky pracovníků okresních prokuratur, kteří pracují ve skutečně nezřídka svízelných podmínkách a dobře vědí, kteří jejich bývalí spolupracovníci a za jaké „zásluhy“ se dopracovali lepšího místa na slunci. Samozřejmě tato situace nijak ke zlepšení pracovního úsilí nemotivuje.

Nadále trvá tuhý centralismus, ale i naprostá bezmocnost nadřízených složek prokuratury metodicky řídit podřízené prokuratury za současného stavu, kdy došlo k radikálním změnám v trestněprávní oblasti. Chybí stanoviska ke kolizním ustanovením trestního zákona a trestního řádu (mám jich sepsanou celou řadu) a nižší složky prokuratury musí stejně rozhodovat samy, protože jim nadřízené složky prokuratury odmítají sdělit, jak zákonným způsobem postupovat. Samozřejmě v případě, že vyšší složky prokuratury se nějakého stanoviska doberou, neprodleně příkře odsoudí praxi, kterou z nutnosti zvolila okresní prokuratura.

Naše společnost potřebuje samostatně myslící odborníky i v právní oblasti. Je třeba proto výrazně přebudovat celý aparát prokuratury, zajistit řádně fungující metodickou činnost, výrazně zredukovat stav pracovníků na krajských prokuraturách a z těchto prokuratur vyřadit pracovníky, kteří se svých funkcí domohli pouze přes stranickou legitimaci. Těmito pracovníky početně posílit okresy a z nejschopnějších pracovníků okresů vybudovat novou akceschopnost krajskou složku prokuratury.

Je třeba, aby byly doplněny a přebudovány právní normy, zejména trestní zákon a trestní řád, protože novelizovaný výtvor rozhodně neodpovídá tomu, co tato společnost v současné době potřebuje. Nechci vypadat jako zastánce jiné totality, ale v současné době lze občany o správnosti naší politiky přesvědčit pouze tehdy, pokud kázeň a řád budou platit stejně pro každého, bez výjimky, a pokud před očima chudnoucí veřejnosti nebudou protispolečenské živly provokativně bohatnout. Nelze připustit, aby v boji s těmito živly byly orgány bezpečnosti, prokuratury a soudu zcela bezmocné, jak tomu v dočasné době díky změněným právním normám je. Pokud si prokuratura svojí činností nezaslouží důvěru společnosti, nezaslouží si ani zlepšení svých sociálních podmínek.

Celý problém tudíž spočívá v tom, že je hledána cesta, jak pomoci sobě a svému rezortu, namísto toho, aby byla hledána cesta, jak pomoci k řádnému fungování společnosti a k utužení discipliny a právního řádu.

Jsem pevně přesvědčen, že při řádné dělbě práce se dá i zvýšený stav kriminality zvládnout. Samozřejmě je třeba při rozdělování odměn výrazně diferencovat mezi pracovními výsledky. Je samozřejmě trvajícím a letitým problémem stanovení kritérií, podle kterých se hodnotí množství a kvalita práce.

Co je konkrétně a ihned realizovatelné v sociální oblasti je zajištění podmínek pro rekreační péči. Mají ji snad všichni pracující kromě nás. Nelze přehlédnout skutečnost, že podmínky v této oblasti mohou pro mladé právníky být nezanedbatelnou okolností, ke které při výběru zaměstnání přihlížejí.

Bylo by toho mnoho, o čem by se dalo diskutovat. Zkvalitníme-li své řady, zkvalitníme i svoji práci, a pak se zlepší i názor veřejnosti na náš orgán. Pokud veřejnost o svých zásluhách a nepostradatelnosti přesvědčíme, pak si v budoucnu zasloužíme i odpovídající společenské postavení a finanční ohodnocení.

Nepochybuji o tom, že se mnou mnoho pracovníků prokuratury souhlasit nebude. Ale protože jsem pracoval na různých prokuraturách a nepatřil mezi ty méně výkonné, dobře vím, jaké rezervy v práci jsou, je-li vykonávána plánovitě a přesně.

Náš orgán musí být na úrovni konce 20.století. Je na takové úrovni? Má pracovníky, kteří této potřebě naší doby odpovídají? Má odpovídající řízení? Je odpovídajícím způsobem akceschopný? Až si na tyto otázky odpovíme kladně, ptejme se – mají pracovníci prokuratury sociální podmínky odpovídající jejich postavení a době?

Mnoho zdaru Vaší práci!

Okresní prokurátor v Plzni-severu:

JUDr.Oldřich H e i n

PŘÍLOHA II

Vážený pan V Plzni dne 5.9.1990

generální prokurátor ČR

Generální prokuratura ČR

P r a h a

Vážený pane generální prokurátore,

byl jsem informován, že počátkem září t.r. má proběhnout schůzka mezi vedením sekce odborového svazu prokuratury a Vámi jako představitelem prokuratury v ČR. Materiály k této schůzce mi byly zaslány k připomínkám, které jsem sdělil JUDr.Michalicovi. Vzhledem k tomu, že okresní prokuratury nebyly žádným způsobem o přípravě a obsahu této schůzky oficiálně informovány, nepovažoval jsem původně za vhodné zaslat Vám své připomínky na vědomí.

Pouze vzhledem ke včerejšímu rozhovoru s mými přáteli z lékařských kruhů, z něhož vyplynulo úplné zděšení nad současnou katastrofální situací ve zdravotnictví a naprostá dezorientace a neschopnost Ministerstva zdravotnictví ČR, jsem se rozhodl Vám tyto své připomínky na vědomí zaslat.

Připouštím, že mohou vyznět nepopulárně a že patrně nebudu pochopen. Je pravda, že „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“. Ale každý, kdo cítí reálné ohrožení společnosti, by měl na tuto skutečnost přiměřeným způsobem reagovat.

Věřím, že právě tato má dobrá snaha bude pochopena a nebude znevážena, s čímž jsem se v minulých letech mnohokráte setkal. Nikdy mi nebylo věřeno, ač čas pravdivost mých předpokladů a tvrzení většinou prokázal.

V úctě

JUDr.Oldřich H e i n

okresní prokurátor

P l z e ň – s e v e r

(Pozn.: Na předmětné schůzce mne tehdejší generální prokurátor ČR JUDr.Brunner

označil za černou ovci prokuratury, protože jsem se jako jediný postavil proti

zvyšování platů prokurátorů.