Chamtivost je zkázou států

„Žádná vada není ošklivější než lakota, zvláště u předních mužů a správců obce. Neboť pokládat obec za pramen výdělku je nejen hanebné, ale i zločinné a bezbožné.“

(Římský státník, řečník a stoický filosof Marcus Tullius Cicero – 106-43 př.n.l.)

(O povinnostech, Kniha druhá/22; Nakladatelství Svoboda 1970, str.120)

 

Dnes je již pozdě „plakat nad rozlitým mlékem“. Stav je takový, jaký je, přičemž jen vzdělaní a rozumní lidé si uvědomují, že kdyby po roce 1990 byl národní majetek stabilizován a cíleně rozvíjen, měli bychom v současnosti nejen dostatek finančních rezerv k boji s coronavirovou krizí a k odškodnění těžce postižených soukromých sektorů, ale snadno bychom zvládli i úplný lockdown. Všichni dobře víme, kdo namísto slov uvážlivost, poctivost, skromnost, střídmost a šetrnost balamutil nerozumné, nevědomé a důvěřivé občany slovy o prosperitě, úspěchu, zisku, bohatství, neviditelných rukou trhu apod., a všichni také dobře víme, kdo si své bohatství vydobyl poctivou prací a kdo lhaním a podvody.

Zamyslete se proto nad prastarými výroky moudrých mužů, které pocházejí z různých dob i z různých míst světa. Mnozí z nich žili skromně a střídmě, neměli žádnou moderní techniku a přesto svými myšlenkami překonali věky. Snad poté zjistíte, v čem spočívají i naše současné strasti a proč a kvůli komu jsme tak daleko dospěli.

„Chuďas si půjčuje a souží se.“

„Kdo má hodně peněz, může být i šťasten,

kdo má hodně obilí, může být i šťasten,

kdo však nemá vůbec nic, může spát.“ (Starověký Sumer – 3.-2.tisíciletí př.n.l.)

(Sabatino Moscati – Živoucí minulost; Nakladatelství Panorama 1984, str.126)

„Střez se touhy po zisku.Je to těžká a nevyléčitelná nemoc, která znemožňuje jakoukoliv důvěru,odcizuje otce, matky i bratry a odděluje ženu od manžela.Je to snůška všeho zla, nádoba vší odpornosti.“

(Egyptský vezír Ptahhotep – 24.stol.př.n.l.)

(Břetislav Vachala – Zajímavosti ze Starého Egypta; Nakladatelství Albatros 1989, str.188)

„Záliba v prospěchu a touha po zisku, to jsou povahové vlastnosti každé lidské přirozenosti.“ (Sün-c´)

(A riekol Majster…; Nakladatelství Tatran 1977, str.151)

„Kdo zakládá si na dětech svých i na jmění svém,a pln je lpění na všem pozemském,smrt takového blouda odnáší jak spící vísku povodeň.“

(Buddha – asi 563-483 př.n.l.; Kiságótamí – Dhammapadam 8,13; text upraven)

(Vincenc Lesný – Buddhismus; Nakladatelství Votobia 1996, str.50)

„Z přání vzniká utrpení, žádost plodí veškeré zlo.“ (Buddha; Pundari)

(Časopis Lotus VIII/1905)

„Čím víc peněz, tím víc starostí.“

„Žádostivost je jako hlad, který roste s chutí;na rozdíl od tělesného hladu ho však s věkem neubývá, spíše přibývá,jelikož stáří zbavuje člověka vlasů, zubů a rozumu, ne však chtivosti.“

(Indická učebnice moudrosti Patero ponaučení – Paňčatantra; 3.-5.stol.n.l.)

(Marie Voříšková – O lstivém šakalovi aneb Paňčatantra)

(Mladá fronta 1965, str.2, 223-224)

„Těžké je bojovat se žádostivostí, neboť co si přeje, kupuje si za duši.“

(Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.)

(F.Ch.Kessidi – Hérakleitos; Nakladatelství Svoboda 1985, str.123)

„Co však ti, kteří se nechávají unést chtivostí peněz nebo touhou po rozkoších? Jejich duše je tak zmatena, že nemají daleko k šílenství.“

„Lakota je houževnatá, utkvělá a hluboce zakořeněná představa, jako by peníze byly velmi žádoucí.“ (Marcus Tullius Cicero – 106-43 př.n.l.; Tusculské hovory)

(Nakladatelství Svoboda 1976, str.122,173)

„Já se nenechám přivázat k takovému břemeni, kterého bych se nemohl zbavit, nepotopím svou svobodnou osobu do tak hlubokého bahna majetku.“

„Jestliže si před svým duševním zrakem necháš přejít pravý obraz našeho života, bude se ti zdát, že se díváš na právě dobyté město, z něhož se ztratil stud a ohled na právo a jen brutální síla radí, jak jednat. Jako by bylo dáno znamení k všeobecné zkáze, sahá se k ohni a meči. Zákony nedrží zločiny na uzdě. Ani náboženská úcta, která uprostřed nepřátelských zbraní chránila prosebníky, není překážkou pro ty, kteří se ženou za kořistí. Jeden loupí soukromý majetek, druhý veřejný; jeden světský, druhý posvátný; jeden vyráží dveře, druhý přelézá ohradu; další se nespokojuje úzkým průchodem, vyvrací překážky a zříceniny mu pomáhají ke kořisti; jeden plení bez prolévání krve, druhý nese kořist ve zkrvavených rukách. Neexistuje nikdo, kdo by nenesl něco patřící druhému.“ (Lucius Annaeus Seneca – 4 př.n.l.-65 n.l.; O dobrodiních)

(Nakladatelství Svoboda 1992, str.230,248)

„Bohatství a postavení plodí pýchu, pýcha vyvolává pohromu.“

„Není větší viny než schvalování žádostí.Není většího zla než nespokojenost s tím, co máme.Není většího neštěstí než touha po zisku.Věru: Kdo je spokojen s tím, co má, je vždy spokojen.“

(Čínský mudrc Lao-c´ - 6.stol.př.n.l.)

(Tao-te-ťing; Nakladatelství Pragokoncest 1969,str.22,82,)

„Povýšil, zbohatl a pýchou se nadmul,Sám sobě cestu k neštěstí otevřel.“ (Lao-c´)

(Lexikon čínského mudrosloví; Nakladatelství Academia 1999, str.270)

„Každá myšlenka na bohatství a na hodnosti získané nespravedlivě je mi stejně vzdálená jako oblaka, která mi plují nad hlavou.“

(Čínský filosof Konfucius – asi 552-479 př.n.l.)

(Velké postavy východního myšlení; Nakladatelství Prostor 1998, str.22)

„…touha po zisku a nenasytnost – to jsou vrozené vlastnosti člověka.Jestliže z tohoto zorného úhlu zkoumáme přirozenost člověka, stává se nám zřejmým, že člověk je od přírody zlý a jeho ctnosti se rodí teprve praktickou činností.“ (Čínský filosof Sün-c´- asi 313-238 př.n.l.)

(Arkady a Naďa Geppovi – I-ťing; O zlé přirozenosti člověka)

(Nakladatelství Euromedia Goup 2004, str.104)

„Chudý není, kdo málo má, ale kdo touží mít více.“

„Velkým bohatstvím je chudoba uspořádaná podle zákona přírody. Pokud jde o ten zákon přírody, víš, jaké meze nám stanoví? Nehladovět, nežíznit, nemrznout.“

(Lucius Annaeus Seneca; Třetí a pátý list Luciliovi)

(Výbor z listů Luciliovi; Nakladatelství Svoboda 1987, str.9,13)

„Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchž někteří žádostivi byvše, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými.“

(1.epištola sv.Pavla k Timoteovi, kap.6/10)

„Jak se však podobá, pohrdá lakota každým trestem a hrozná touha po zisku je lidem vrozena. Žádná vášeň nedokáže tolik riskovat jako hrabivost. Vždyť ostatní vášně mají i své meze a lze je krotit strachem.“

(Židovský historik Iosephus Flavius – asi 37-100; Válka židovská II)

(Nakladatelství Svoboda 1992, str.152)

„Dluhy se všude kolem vzmáhají, rozrůstají a nakonec drtí a rdousí obce.“

„Chci jen ukázat těm, kdo si nerozvážně vypůjčují, jaká potupná a nedůstojná je to věc, a že dělání dluhů je vrcholem nerozumu a slabosti. Máš majetek? Tedy si nevypůjčuj, protože nejsi v tísni! Nemáš? Pak si nevypůjčuj, protože nebudeš moci zaplatit.“

„Nedovedeš snášet chudobu, a proto si na svá bedra nakládáš ještě věřitele, břemeno i pro boháče dost těžké!“

(Řecký filosof Plútarchos z Chairóneie – asi 45-120 n.l.; O dlužnictví)

(Nakladatelství Odeon 1970, str.159,162-163)¨

Současná coronavirová pandemie přinutila mnohé lidi nejen k radikální změně dosavadního způsobu života, ale i k zásadnímu posunu v jejich „žebříčku hodnot“. Aniž vědí, co již před více jak 2000 léty řekli Marcus Porcius Cato a Marcus Tullius Cicero, nastalá situace je přinutila ke zcela shodnému dělení věcí na nutné, nenutné a zbytečné. Nikdo rozumný si proto za nastalé situace nebude brát úvěr anebo hypotéku a nebude hromadit majetek, když si není jist, zda se dožije příštího týdne. Přesto jsou však mezi námi lidé, kteří jsou natolik zaslepeni chtivostí, že i na této krizi se snaží vydělat – „…a potom přijde den, a tu je konec všemu. A nic si člověk odtud nepobere. K čemu bylo všechno to snažení, k čemu?“ (Čínská moudrost). S touto situací se proto snáze vyrovnávají lidé, kteří si zvykli žít poctivě, skromně a střídmě, hromadí své dobré skutky a nepřipoutávají svoji mysl k pomíjivým věcem. Nerozumní a nevědomí lidé však pochopí pravou podstatu chtivosti, chamtivosti, lakoty a marnivosti až tehdy, když jim umírají jejich bližní anebo když sami leží na nemocničním lůžku a vidí, jak je opouští jejich pracně nashromážděný anebo dokonce nakradený majetek. A čím ho po sobě zanechají více, tím spolehlivěji rozvrátí rodinné vztahy. Vždycky tomu tak bylo a bude.

„V každém těle znovu a znovu shromažďuješ majetek,který buďto ztrácíš anebo jej zanecháš dědicům.Mnohdy jsou to nízcí a marnotratní lidé,kteří se tvé pošetilosti vysmějí.“

(Kámagítá – Zpěv chtíče; Hinduistická báseň Ašvamadhikaparvan – asi 5.stol.př.n.l.)

Svět se změnil a je nejvyšší čas, aby se lidé začali chovat rozumně. Ti, kteří to dokáží, i klidněji nastoupí na cestu, ze které není návratu. Musíme tam všichni, všichni to velice dobře víme, avšak přesto se mnozí lidé chovají tak, jako by chtěli žít (a hrabat) věčně.

„Kdo ví, zda zítra nezemře? Není žádná uzavřená dohoda s velkými zástupy Smrti.“

(Buddha)

V Plzni dne 8.3.2021