„Což navěky trvá na zemi hněv?“

Archeologové na nejrůznějších místech světa přitom nalezli bezpočet důkazů o násilí, brutalitě, masakrech i genocidě již v době kamenné. Lidské tlupy se vzájemně přepadaly, silnější vraždily i vyhlazovaly jiné a tento sklon ke zlu si lidstvo v sobě nese již desetitisíce let. Řečtí filosofové v tzv. době osové (asi 7.-5.stol.př.n.l.) proto na základě porovnávání přírodních zákonitostí i činnosti lidí došli k důvtipnému závěru, že lidé se chovají svárlivě a násilnicky proto, že jsou nedílnou součástí stejně svárlivého vesmíru a přírody. Také v přírodě prý totiž existuje přirozený svár mezi jednotlivými vesmírnými a klimatickými jevy, který se podle nemilosrdných přírodních zákonů spravedlnosti sám vyrovnává. Den střídá noc, noc střídá den, Slunce denně vychází a zatlačuje Měsíc atd. Anaximandros z Mílétu (asi 610-546 př.n.l.) např. pravil, že svět vznikl vzájemným působením protikladů, které neustále porušují vesmírnou rovnováhu, harmonii, řád a symetrii. Směna těchto protikladů je pak cyklická a zákonitá – proto je např. vlhko trestáno suchem a sucho deštěm, mráz je trestán letním teplem a horko zase mrazem, přičemž všechny tyto procesy jsou nutné podle základního zákona odplaty a probíhají podle „určení času“. Na jeho učení pak navázal Hérakleitos z Efesu (asi 544-484 př.n.l.), který prohlásil:

„Je třeba vědět, že je boj (všem) společný,

že právo je svárem

a že se všechno děje ve sváru a podle nutnosti.“

Hérakleitos žil v době perské expanze k pobřeží Středozemního moře a dokonce jeho mateřská obec byla po celý jeho život pod perskou nadvládou. Neustálé války, boje, vzpoury proti Peršanům a jejich násilné potlačování jej pak přivedly k tomuto názoru:

„Boj je otcem i králem všeho

a jedny učinil bohy, druhé lidmi,

jedny udělal otroky, druhé svobodnými.“

„Protikladné se shoduje

a z neshodného je nejkrásnější harmonie,

a všechno vzniká sporem.“

Hérakleitos proto nesouhlasil s následujícími verši řeckého básníka Homéra, kterého sice považoval za jednoho z nemoudřejších lidí, ale který podle něho přesto nepochopil přírodní i společenskou potřebnost sváru, nepřátelství a boje.

„Kéž by ve světě bohů i lidí svár veškerý zanik,

jakož i hněv, jež ponouká k zlosti i moudrého muže,

neboť je sladší než med, když lidem do hrdla stéká,

mocně však v hrudi mužů jako kouř se šíří a vzmáhá.“

(Achilleus hovoří se svojí božskou matkou Thetidou; Illias XVIII/107)

Potřebuje tedy lidstvo ke svému pochybnému rozvoji násilí a války? Je skutečně tak přirozeně násilnické, že nedokáže svůj tisíce let pěstovaný agresivní pud zvládnout? Je natolik nepříčetné až šílené, že by dokázalo válčit až do svého úplného vyhlazení? To nedokáže pokojně vnímat krásu vesmíru a přírody, žít v souznění s přírodou (bylo to doporučení mnohých antických filosofů) a všechny případné konflikty řešit domluvou a smírem? To by totiž vedle pudu agresivního, který neodmyslitelně provázejí i hněv a nenávist, nesmělo být zasaženo i závistí a pudem shromažďovacím, srozumitelněji označovaným jako chamtivost.

„Hněv je začátek šílenství.“

(Římský básník Quintus Ennius – 239-169 př.n.l.)

„Závist je trýznivá představa cizího nezaslouženého dobra.“

„Závistivost je zármutek vyvolaný štěstím druhého.“

„Nenávist je zakořeněný hněv.“

„Nepřátelství je hněv, který číhá na příležitost k pomstě.“

„Hněvu se však zdržujme zásadně, neboť v hněvu se nic nemůže vykonat správně ani uváženě.“

„Neexistuje žádné ohavné zlo, které by nehrozilo člověku od člověka. Slavný a výmluvný peripatétik Dikaiarchos (4.-3.stol.př.n.l., žák Aristotelův – pozn.) nám zanechal knihu O záhubě lidí, kde shromáždil všechny příčiny, jež prý zahubily celá lidská pokolení, jako zátopy, morové nákazy, neúroda a náhlé rozmnožení škodlivých živočichů, a potom srovnává, oč více lidí bylo zahubeno násilím lidským, totiž ve válkách a vzpourách občanských, než při všech ostatních pohromách.“

„A tak je to jenom klamná představa, jestliže se nešlechetní lidé vrhnou na nějaký zdánlivý prospěch a hned se domnívají, že jej lze odloučit od cti. Odtud mají svůj původ úkladné vraždy, travičství, padělání závětí, z toho vznikají krádeže, podvody, vydírání a olupování spojenců a občanů, odtud povstává moc přílišného bohatství a zde se konečně rodí ve svobodných občanech panovačné choutky, nad něž si nelze představit nic hroznějšího a ohavnějšího. Výhody z toho plynoucí tito lidé ve svém klamném uvažování vidí, ale nevidí trest, neřeknu stanovený zákony, neboť tomu často uniknou, ale obsažený v nečestnosti samé, což je trest nejkrutější.

(Marcus Tullius Cicero – 106-43 př.n.l.)

Bezpočtukrát již bylo řečeno, že „historie je učitelkou života“ (Historia magistra vitae est). Právě historická i filosofická nevzdělanost, provázená zápornými povahovými vlastnostmi (zejména hněvivostí, závistivostí, chamtivostí, touhou po moci a nedostatkem sebekázně) jsou totiž příčinou nesprávné životní orientace, včetně nutkavého sklonu k násilnostem a válčení. Také současný válečný konflikt na Ukrajině spíše nasvědčuje tomu, že určitá část lidstva se pohybuje na hranici všeobecně nebezpečného šílenství.

Oblíbenými argumenty všech válečných dobrodruhů vždycky byly a stále ještě jsou neopodstatněné územní nároky anebo tvrzení, že kdysi jim anebo jejich předkům někdo z protivníků nějak ublížil a v současnosti by jim snad i mohl nějak ublížit. Žádný národ přitom nemá mravně bezvadnou a čistou minulost. Všechny národy se totiž skládají z lidí dobrých, špatných i zlých, přičemž ti špatní a zlí (i kdyby byli v menšině) dokáží svými skutky zkazit národní pověst na celá staletí.

V současnosti jen málokdo hledí na kulturní velikány a vědce, kteří svůj národ proslavili, ale spíše hledí na činy zločinců, kteří jej s pomocí nevědomých a hloupých lidí zostudili. Zevšeobecňování činů jednotlivců anebo zločineckých skupin je přitom charakteristickým rysem všech dalších nerozumných, nevědomých a hloupých lidí, kteří paušálně tvrdí: „Za všechno mohou Američané, Židé, Němci, Rusové, Číňané, Palestinci, křesťané, muslimové apod.“ Přitom právě z takové paušalizace se mezi nerozumnými, nevědomými a hloupými lidmi rodí hněv a iracionální nenávist, kterou nezodpovědní političtí dobrodruzi ještě dalšími výmysly a usilovným lhaním přiživují a vzedmutou vlnou hněvu a nenávisti svoji moc upevňují.

Všechny národy mají na svých pomyslných rukách temné skvrny od dávno i nedávno prolité krve. Některé národy se smutně proslavily kolonialismem, jiné zase válkami, expanzemi, rozmanitými krutostmi, masakry a genocidou. Teprve když se snad ve dvacátých letech 21.století mezinárodní situace nakrátko uklidnila, máme další válečný konflikt na Ukrajině, neboť imperiálně uvažujícího ruského vládce opět „svrběly ruce“. Oběti jeho pomatených záměrů jsou přitom na obou stranách a stále jich přibývá. Patrně bychom proto měli mezinárodní právo obohatit o tuto kategorickou mravní normu, kterou by patrně podepsali i Cicero a Seneca:

Temná minulost jakéhokoliv národa anebo státu neopravňuje žádný jiný národ nebo stát k vytváření stejně temné přítomnosti anebo ještě temnější budoucnosti.

Pokusme se proto historické vědomosti a zkušenosti přenést i do současnosti. Varování již bylo dost. Přesto se hloupost stále šíří jako zhoubná pandemie, horší než coronavirus, cholera a mor.

„Zkušenost je nejlepší učitelkou všeho.“

(Experientia optima rerum magistra est)

(Gaius Iulius Caesar – 100-44 př.n.l.)

„Hloupost je dnes všeobecnou chorobou krajin pod Nebesy.

Je největším neštěstím lidských tvorů.

A převelikou pohromou jejich žití.“

(Konfuciánský filosof Sün-c´ - asi 313-248 př.n.l.)

„Slepotou je raněn tento svět, a jen málokdo prohlédne.“

„Všeliký zlý úděl, jakokoliv je na tomto světě nebo na onom světě,

má svůj kořen v nevědomosti a v nakupení touhy a žádostivosti.“

„Vyhni se všemu zlému, dělej jen to, co je dobré, očisti své vlastní myšlenky.

To je sdělení Probuzených.“ (Buddha – asi 563-483 př.n.l.)

„Tuto řeč, věčně jsoucí, nechápou lidé, ani dokud ji neslyšeli, ani když ji uslyšeli.

Neboť ač se všechno děje podle této řeči, podobají se nezkušeným,

když se pokoušejí o taková slova a díla, jaká já vykládám,

rozebíraje každé podle jeho povahy a vysvětluje, jaké je.

Avšak ostatním lidem uniká, co dělají bdíce, tak jako zapomínají, co dělají spíce.“

(Hérakleitos)

V Plzni dne 6.3.2022