Hérakleitos

Hérakleitos z Efesu

(asi 544/41 - 484/81/75 př.n.l.)

Filosof z královského rodu, prvorozený syn krále (basilea) Blosóna a následník trůnu. Následnictví se dobrovolně vzdal ve prospěch svého bratra a věnoval se pouze filosofii. Údajně napsal knihu s názvem „O přírodě“ (název knihy je sporný, též se uvádí „O přirozenosti“ - pozn.), kterou věnoval Artemidě Efeské a která měla být zveřejněna až po jeho smrti. Tato kniha prý měla tři části – „O všem“ (tj. o vesmíru - pozn.), „O státu“ a „O božstvu“. Z tohoto díla se však zachovaly jen zlomky, které jsou předmětem četných vědeckých sporů. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších myslitelů starověku a též za prvního dialektika.

Proslul učením o soustavné změně všech věcí (Platón mu připisoval sporný výrok „vše plyne“ /Panta rei/), o nestvořenosti a věčnosti světa, o boji jako všeobecném základu všech věcí i veškerého společenského dění, o (dialektické) jednotě protikladů i o jejich stálém a zákonitém boji, který je hybnou silou vesmíru, světa, společnosti i přírody, o věčně živém ohni jako zhmotnělé, živoucí a oduševnělé životodárné i ničící síle (tj. fyzické i psychické energii, která však nepůsobí neřízeně, ale v souladu s vesmírným řádem /osudem/ a „myšlenkou, která všechno veskrze řídí“ - tj. logem), o cyklické přeměně světa a vesmíru (nikoli však jeho úplném zániku) ve světovém (vesmírném) požáru, „rozněcujícím se podle míry a hasnoucím podle míry“ (označovaném pozdějšími stoickými filosofy jako ekpyrósis) a o logu jako univerzální tvůrčí i řídící duchovní síle, myšlence, řeči, osudu i všeobecném světovém (vesmírném) řádu.