Seneca

Nejvýznamnější římský stoický filosof. Narodil se v římské jezdecké rodině (equites - nižší šlechta - pozn.) v Cordubě v Hispánii. Mnoho studoval i cestoval, ve filosofii se věnoval především etice. Byl žákem Sótióna z Alexandrie a stoika Papiria Fabiana. Záhy si získal v Římě oblibu a stal se jedním z kvéstorů s pravomocí soudní, finanční i administrativní. Za císaře Caliguly byl pro odvážné vystupování v senátě ohrožen na životě. V době vlády císaře Claudia byl z podnětu císařovy manželky Messaliny osm let ve vyhnanství na Korsice. Po smrti Messaliny v r.49 n.l. byl z podnětu Neronovy matky Agrippiny povolán do Říma, kde se stal Neronovým vychovatelem. Na mladého Nerona měl zpočátku velmi dobrý vliv. V prvních pěti létech Neronovy vlády (54-59 n.l.) se stal faktickým regentem římské říše a společně s prefektem císařské gardy (praefecus praetorio) Sextem Afraniem Burrem řídil celou římskou říši. Patřil mezi největší římské boháče, přesto však žil velmi skromně. Po smrti Agrippiny postupně upadl v nemilost a v r.62 n.l. byl nucen odejít od císařského dvora. Poté se věnoval soukromému studiu a spisovatelské činnosti. V r.65 n.l. byl pro podezření z účasti na Pisonově spiknutí donucen spáchat sebevraždu.