Státní bezmoc

Základním problémem každé společnosti napříč kontinenty i věky jsou nevědomost, nerozumnost a hloupost. Pokud pak „vrchnost“ proti těmto negativním jevům účinně nebojuje, postupně nastává společenský neklid a rozklad. Účinný boj s nevědomostí, nerozumností a hloupostí však vyžaduje, aby i „vrchnost“ měla „všech pět pohromadě“ a neřídila společnost nerozvážně a chaoticky. Všem pochybovačům o těchto slovech proto připomínám tato slova osvíceného konfuciánského filosofa Sün-c´ (asi 313-238 př.n.l.):

„Hloupost je dnes všeobecnou chorobou krajin pod Nebesy.

Je největší bídou lidských tvorů.

A převelikou pohromou jejich žití.“

(A riekol Majster…; Nakladatelství Tatran 1977, str.113)

„Kdo vládne lidem, musí jim i Cestu označit.

Když Cesta není jasně označená, může dojít ke zmatkům.

A tím označením jsou společenská pravidla a zákony.

Kde se nebudou dodržovat společenská pravidla a zákony, tam zavládne temno.

Kde vládne temno, tam vládne zmatek.“

„Zmatek a anarchii plodí ztráta mravních principů,

pořádek a harmonii jejich dokonalý nadbytek!“ (tamtéž, str.145)

„Odstraňme autoritu vládce a vrchnosti, zastavme převýchovu lidí v pravidlech chování a v principu jednání v zákonech spravedlnosti, zrušme společenské zákony a normy a co uvidíme ve světě a v mezilidských vztazích?

Silní začnou ohrožovat a utlačovat slabé, početní týrat a zneužívat nepočetných! A v krajinách pod Nebesy zavládne dokonalá anarchie. A na všeobecnou záhubu nebude nutno dlouho čekat.“ (tamtéž, str.154)

„Znaky nepořádku a neklidu jsou tyto:

lidé nosí přepychové šaty,

muži se zdobí jako ženy,

mravy jsou nevázané,

lidé jsou zaměřeni pouze na zisk,

jejich činnost je nesystematická (vhodnější překlad „neuspořádaná“),

zvuky a hudba nepřístojné,

lidé nezachovávají zákony slušnosti a starají se jen o vnější krásu,

o udržování své existence, nezachovávají pořádek.“

(Arkady a Naďa Geppovi – Kniha proměn I-ťing; Euromedia Group, k.s.2004, str.114)

Nerozumnost, nevědomost, hloupost a zlo jsou v lidstvu hluboce zakořeněny a proto se lidské chyby i po uplynulých tisíciletích stále znovu opakují. Kde na naší politické scéně nalezneme nějaké světlonoše, razitele cest a rozsévače moudrosti, uvážlivosti, spravedlivosti, poctivosti, slušnosti, skromnosti, střídmosti, zdrženlivosti, uvážlivé odvahy, lidskosti, laskavosti a soucitnosti?

Pokud výklad následujících slov dalšího konfuciánského filosofa Meng-c´ (asi 372-289 př.n.l.) oprostíme od tehdejších historických příměrů a přizpůsobíme současné době, snadno pochopíme, v čem spočívá „jádro pudla“:

„Pokud pro vrchnost neplatí principy Cesty Tao (pozn.: tj. principy mravnosti),

ani její podřízení nedodržují paragrafy zákoníků;

pokud se u dvora zpronevěřují principům Cesty Tao,

ani drobní výrobci nerespektují nařízení dvora,

a pokud se vládce prohřešuje proti principu chování v zákonech spravedlnosti,

i prostý lid začne obcházet zákony!

Pokud takový stát přetrvá, bude to jen zásluha šťastné náhody.

Říkám vám:

ani slabost obranných opevnění,

ani rozbití a rozprášení armády,

ani vypálení a zničení polí,

ani vydrancování a vyplenění obydlí

není pro krajinu takovou pohromou,

jako když vrchnost přestane respektovat principy Cesty Tao,

jako když si poddaní nemají víc z koho příklad brát,

jako když se neprávo stane v krajině zákonem!

Věru nevyjde slunce pokojných dní nad touto krajinou!“

(A riekol Majster…; Nakladatelství Tatran 1977, str.74)

Konfuciánská filosofie z období Válčících států (asi 421-221 př.n.l.) je velice inspirativní, neboť výstižně reaguje na tehdejší dlouhodobou a tragickou destabilizaci společenských poměrů a na celém světě je tedy jedinou filosofií tohoto druhu. Právě proto jsou v současnosti tehdejší poznatky velice aktuální, neboť jsme se pravděpodobně ocitli na počátku dalšího tragického období „válčících států“, přičemž konec této doby je v nedohlednu. Kromě toho Sün-c´ a Meng-c´ popisují rozvrat vnitrostátních poměrů takovým způsobem, jako by stále žili mezi námi a viděli to, co nám naši „osvícení“ politici téměř každodenně předvádějí. Mají si snad naši občané z koho příklad brát? A pokud se vrátíme jen o několik let zpátky, kdo tuto devastaci mravních hodnot zahájil?

„Nezapomeneš-li staré děje, stanou se učitelem tvých pozdějších činů.“

(S´-ma Čchien – asi 145-90 př.n.l.)

(Taj-ťün Hejzlarová a Josef Hejzlar – Minimum čínského moudra.

Nakladatelství Olympia Praha 1996, str.14)

„Historie je učitelkou života.“

(Historia magistra vitae est)

(Marcus Tullius Cicero – 106-43 př.n.l.)

V nedávné době proběhlo u nás několik živelných demonstrací občanů, na kterých zazněly nejen výroky vulgární a násilnické, ale i proruské, protiukrajinské, propalestinské a antisemitské. Přestože mnohé tyto výroky byly už hodně „za hranou“, k trestnímu postihu jejich původců došlo pouze ojediněle, neboť Policie ČR (slovy policejního prezidenta) stále ještě vyčkává, až jí státní zastupitelství a soudy poskytnou návod k tomu, jak má proti těmto lidem postupovat. Vzhledem k dosavadní nepružnosti a názorové nejednotnosti obou těchto státních orgánů však lze spíše očekávat, že na takové jednoznačné stanovisko budou policisté ještě dlouho čekat, takže drzost hloupých a násilnických buřičů bude narůstat a naše společenské problémy se budou zvětšovat. Kdykoliv se však v historii lidstva změnila státní moc ve státní bezmoc, vždycky to vedlo ke svémoci, tj. k občanským anebo poddanským nepokojům, bouřím, násilnostem anebo i k ničivým revolucím. Pokud je totiž takový děj „odstartován“ a není-li včas potlačen a paralyzován (včetně přísných trestů pro jeho ideové původce i aktivní účastníky), bez použití násilí jej už nelze zastavit. Pak již záleží pouze na tom, zda je daná společnost natolik civilizačně vyspělá, že se postupně dokáže sama stabilizovat, anebo zda skončí v občanské válce, což se v historii lidstva stalo už mnohokrát (naposledy v Libyi, Sýrii, Súdánu a Mali). Kdo však z našich politiků a představitelů státní moci označil občanům správnou životní cestu, kdo jim vysvětlil principy mravnosti, zákonnosti a demokracie? Jak by však mohli občany vychovávat, když sami o správné životní cestě a principech mravnosti nic nevědí a mravní výchovu by spíše potřebovali oni sami?

„Do světa se člověk rodí jen jako člověk malý.

Když nedostane učitele a zákony, stává se člověkem,

který jen na osobní prospěch hledí.

Do světa se člověk rodí jen jako člověk malý.

Když na zmatené časy narazí

a ty časy zmateností označí jeho mravy, stává se člověkem,

který nízkost násobí nízkostí a zmatenost zmateností.

A lidská ušlechtilost nepronikne k nitru člověka,

když ji nebude výchovou získávat.“ Sün-c´; A riekol Majster…, str.112)

Blíží se oslavy 17.listopadu a nepochybně opět budeme svědky nenávistného křiku demonstrujících občanů, kteří se pod ideovým vedením svých samozvaných vůdců přijdou pouze „vyřvat“, aby tak „upustili páru“ a uvolnili svůj záporný emoční přetlak, aniž by tím však cokoli vyřešili. Nelze přitom očekávat, že by se předtím na televizních obrazovkách objevil nějaký politik anebo představitel státní moci, který by občany varoval před mocichtivými lháři a dezinformátory a vysvětlil jim nejen principy trestní odpovědnosti, ale i demokracie a slušného chování (už to měli udělat dávno!). Doposud to však nikdo z nich neučinil, neboť jejich vědomosti jsou mělké, mravní vybavenost nízká a argumentační úroveň nevalná. Lze se proto důvodně obávat, že hlavně jejich vinou ještě dlouho „nevyjde slunce pokojných dní nad touto krajinou!“

„V temné noci nad propastí slepec na slepém koni jede.“

(Minimum čínského moudra, str.25)

 

V Plzni dne 13.11.2023