Úředníkům nelze nechat volné ruce

Výkonná moc úřednictva je nejrozsáhlejší formou uplatňování státní moci. Zasahuje do všech oblastí života občanů a zatímco soudní pře anebo dokonce trestní řízení se týkají jen malé části obyvatelstva, rozličná správní řízení se v životě občanů nevyhnou nikomu. Způsob výkonu státní moci je přitom již od starověku předmětem kritiky. Každý rozumný vládce totiž dobře věděl, že úředníky sice nezbytně potřebuje, avšak musí je pečlivě vybírat a nemůže je nechat bez dozoru, neboť svojí neschopností, úplatností a zvůlí jsou schopni způsobit i občanské nepokoje anebo vzpoury.

„Přizveš-li k moci moudré a osvícené, jako bys základy pro stabilitu státu položil.“ (Čínská Kniha písní Š´-ťing, 11.-6.stol.př.n.l.)

„Prvořadou povinností vládce je vybírat do státních úřadů správné lidi.“

(Čínská kronika Cuo-čuan, 721-480 př.n.l.)

„Ale lidská přirozenost je v základě zlá!

A protože je lidská přirozenost v základě zlá, a tedy neobjektivní, podvodná, vzpurná a zkažená, proto museli v dávných časech Velcí-Dokonalí ustanovit hodnosti vládce a vrchnosti, aby na lidi dohlíželi; proto museli objevit pravidla chování a princip jednání v zákonech spravedlnosti, aby se s jejich pomocí lidé vychovávali; proto museli uzákonit společenské zákony a normy, aby se s jejich pomocí upevnila vláda pořádku, a proto museli zavést i tresty a pokuty, aby se tím v lidech vypěstoval odpor k přestupkům.

Až poté zavládl v krajinách pod nebesy mír a pořádek.“

(Čínský konfuciánský filosof Sün-c´ - asi 313-238 př.n.l.

Také ve starověkém Egyptě se dbalo na úřednickou profesionalitu, o čemž svědčí toto naučení Ptahhotepa, který ve 24.stol.př.n.l. zastával postavení 1.ministra (premiéra) faraona Džedkaréa Isesiho:

„Jsi-li představeným úřadu,

buď přívětivý, když posloucháš řeč prosebníkovu;

nebuď k němu nevrlý, ať si ulehčí tím, co ti hodlá říci.

Trpící si přeje býti utěšován, až se stane to, kvůli čemu přišel.

O tom, kdo nevrle přijímá prosby, se řekne: „Proč se toho dopouští?“

I když všechno, oč někdo prosí, se nemůže státi,

úlevou srdci je dobré vyslechnutí.“

Rovněž z egyptského Textu instrukcí z 2.tisíciletí př.n.l. vyplývají tyto pokyny pro státní úředníky:

„Dívej se na toho, koho znáš, jako na toho, koho neznáš,

na toho, kdo je ti blízký, jako na toho, kdo je vzdálen tvému obydlí.

Jedná-li úředník takto, bude se mu dlouho dařit v jeho úřadu.

Nezanedbávej toho, kdo tě prosí, nečekej, co řekne.

Přijde-li se k tobě někdo odvolat, neodmítej to, co má povědět,

jako něco, co už bylo řečeno;

a musíš-li ho poslat pryč, udělej to tak, aby pochopil,

proč ho pryč posíláš.

Říká se, že ten, kdo předkládá žádost, si přeje,

aby byla jeho řeč pozorně vyslechnuta,

spíš než aby bylo posouzeno to, proč přišel.

Nezlob se neprávem na člověka, ale rozzlob se na to, co vyžaduje..“

Je nanejvýše pravděpodobné (ne-li přímo jisté), že v dnešní době ani jediný úředník od okresní úrovně až po ministerstva tato moudrá slova nikdy nečetl. Mnozí úředníci se proto chovají k občanům přezíravě, nemají snahu něco řešit a zejména se nevstřícně a nevlídně chovají ke starým lidem, kteří sice občas nemohou přesně uspořádat svoje myšlenky, ale hlavně si chtějí psychicky ulevit a najít porozumění. Pokud je však úředníci nechtějí vyslyšet a pouze hledají důvody, jak je co nejrychleji vyprovodit ze svých kanceláří, pak si stejně jako starověcí Egypťané řeknou: „Proč se toho dopouští?“ Což ve své povýšenosti nejsou schopni pochopit, že „úlevou srdci je dobré vyslechnutí“?

Nedávno se na internetu objevila zpráva, že v USA jedna malá holčička napsala na úřad, aby jí povolili chovat doma jednorožce. Za pouhých 16 dní (!) dostala žádané povolení i s plyšovým jednorožcem a návodem, jak se o něj má správně starat. Dovedete si představit, že by se takto zachovala nějaká naše úřednice? Tak vstřícné a vlídné chování je totiž našim úřadům zcela cizí, neboť jak praví dlouholetá úřednická zvyklost, „iniciativa je hrubá nekázeň!“.

Snad nejrozsáhleji se otázkou státní správy zabýval magadhský král Ašóka, který vládl v Indii v rozmezí let 273-233 př.n.l. Ašóka totiž zřídil úřad dharma-mahámátrů, což lze volně přeložit jako „velcí strážci spravedlnosti, práva a řádu“. Sám o tom nechal vytesat tento nápis:

„Za uplynulou dobu dříve neexistovali dharma-mahámátrové. Ale když jsem byl pomazán třináct let, ustanovil jsem dharma-mahámátry. Oni usilují u příslušníků všech kast, aby byla dodržována dharma a aby vzrůstala pro blaho a štěstí těch, kteří jsou oddáni dharmě mezi Jóny, Kambódži, Gandháry, Rastiky a Pitiniky a ostatními kmeny na západní hranici. Mezi pány a sluhy, mezi bráhmany a vaišji, mezi chudými a mezi starými lidmi se snaží o štěstí a blaho a o odstranění starostí lidí oddaných dharmě. Starají se o podporu, odstranění pout a propuštění uvězněného v případě, že má mnoho dětí, stal se obětí podvodu nebo je stár.“

„Během uplynulé dlouhé doby nikdy nedocházelo k vyřizování záležitostí a oznamování zpráv v kteroukoli dobu. Ale já jsem zařídil, že v každou dobu, i když jím, jsem ve vnitřním paláci žen, v soukromé komnatě, na procházce, ve svém voze, v zahradě a kdekoli, musejí mne poslové zpravit o záležitostech lidu a já všude vyřídím záležitosti lidu.

A jestliže já sám ústně nařídím něco darovat nebo vyhlásit a jestliže pak vznikne spor nebo odklad v radě ohledně nějaké naléhavé žádosti svěřené mahámátrům, nechť je mi to neprodleně oznámeno všude a v každou dobu. Takto jsem rozkázal. Neboť nejsem uspokojen dosavadní pohotovostí a vyřizováním záležitostí. Neboť blaho všech lidí považuji za své hlavní dílo. Avšak jeho základem je opět pohotovost ve vyřizování záležitostí. Není důležitější práce než pro blaho všech lidí.“

„Proto si přejte, abyste praktikovali nestrannost. Avšak s těmito vlastnostmi to není možné – se závistí, prudkostí, krutostí, spěchem, s malou vytrvalostí a nedbalostí a omrzelostí. Proto si přejte, abyste neměli tyto vlastnosti. A základem toho všeho je nepodléhat prudkosti a spěchu v chování. Kdo je omrzelý, ten se nezvedne. Ale je třeba se pohnout, jít kupředu a pokročit…“

„Za tímto účelem posílám na objížďku vždy každých pět let úředníka, který není hrubý ani divoký a ušlechtile se chová. Kdož znají tuto věc, jednají podle mého ponaučení. A z Udždajiní vyšle královský princ za týmž účelem právě takovou osobu a nepřekročí lhůtu tří let. Stejně tak z Takšašily. Když ti úředníci vyrazí na objížďku, uvědomí si toto a budou jednat podle těchto ponaučení krále, aniž zanedbají vlastní úkol.“

Ašókova vláda by mohla být ispirací pro mnohé vedoucí úředníky včetně ministrů. Mnozí úředníci si totiž neuvědomují, že jejich práce je službou lidem, jejichž spokojenost je základem společenské stability. A jelikož nedůsledné vymáhání právních povinností, křivení práva, korupce, preference zájmových stran a tolerance k jednání nemravnému či dokonce zločinnému vždycky vedly k obecnému poklesu pozitivního mravního vědomí a přesvědčení, nelze se divit, že značný počet lidí úmyslně nedodržuje platné zákony anebo je obchází, takže oprávněné zájmy slušných občanů jsou velice často ignorovány anebo porušovány. Pokud se pak nechtějí smířit s nespravedlností a zvůlí, jsou i proti své vůli nuceni k tomu, aby se stále častěji obraceli na nejrůznější úřady. Tím dochází nejen k nutnosti řešit stále obtížnější případy, ale i k postupnému přetěžování státního aparátu, což je důvodem nejistoty a nervozity úředníků, které někdy přerůstají v aroganci anebo hněvivé reakce. Navíc platné právní normy jsou mnohdy nepřesné a jejich výklad nejednotný, takže mnozí úředníci se nedokáží náležitě právně i mravně orientovat. Mnohé právní předpisy jsou proto vykládány v různých okresech i krajích různě, což vede k nežádoucí nejednotnosti výkladu platného práva a právní nejistotě. Bývalý všeobecný dozor prokuratury byl totiž „revolučními badateli v oboru práva“ zrušen jako údajný totalitní přežitek, přestože plnil obdobné funkce jako Ašókovi dharma-mahámátrové. Specialisté pro všeobecný dozor totiž fungovali na každém okrese a kraji, podléhali centrálnímu řízení a pokud tedy na úřadech došlo k nějaké nezákonnosti, občané se mohli domoci nápravy mnohem rychleji, než v odvolacím řízení anebo u Nejvyššího správního soudu. Veřejný ochránce lidských práv (ombudsman) jim totiž může poskytnout pouze nezávazný právní názor a není oprávněn okamžitě zabránit nezákonnému stavu.

Přemíra právních norem vede k tomu, že právní normy mnohdy neznají ani advokáti, státní zástupci a soudci, natož úředníci, kteří mnohdy nejenže nemají potřebné právnické vzdělání, ale ani se nemají na koho s důvěrou obrátit, aby jejich pochybnosti odstranil. Přitom tak jako úředníci mají sloužit lidem, měly by i jejich nadřízené složky sloužit svým úředníkům a poskytovat jim prvotřídní právní servis, nikoli tedy mylné a dokonce nezákonné informace.

„Sama idea spravedlnosti ještě spravedlnost nenastolí.

A sám zákon pořádek nezavede.“

(Čínský konfuciánský filosof Meng-c´ - asi 372-289 př.n.l.)

„Kdo vládne lidem, musí jim i Cestu označit.

Když Cesta není jasně označená, může dojít ke zmatkům.

A tím označením jsou společenská pravidla a zákony.

Kde se nebudou dodržovat společenská pravidla a zákony,

tam zavládne temno.

Kde vládne temno, tam vládne zmatek.“ ( Sün-c´)

Kvalitní úřednická práce tedy spočívá nejen na právních znalostech, ale i na zkušenostech a osobních mravních kvalitách. Na základě svých praktických zkušeností to věděli už mnozí starověcí vládci, ale nevědí to naši politici, vzešlí z demokratických voleb bez ohledu na jejich nevědomost, nezkušenost a mravní zanedbanost. Každá nezákonnost totiž prohlubuje nedůvěru občanů ve státní aparát a vyvolává v nich záporné emoce, tím spíše, je-li nezákonnost způsobena pokřiveným anebo podjatým výkladem práva.

Až tedy opět zazní stesky nad nízkou kvalitou úřednické práce, je nutno si položit otázku, co tato společnost činí pro výchovu a výběr kvalitních úředníků a pro důslednou kontrolu jejich činnosti. Úřednictvo totiž nemůže spolehlivě fungovat pouze na demokratických principech a nelze mu ponechat volné ruce. Někteří lokální úředníci i představitelé samospráv totiž mají sklon ke zlu, nezřídka podlehnou zištnosti anebo mocichtivým ambicím, stávají se členy lokálních zájmových skupin („svazů známých“) a ve svůj i jejich prospěch zneužívají i to minimum moci, kterým byli vybaveni. Proklamativní demokracie se tak může záhy změnit v lokální totalitu, o čemž svědčí i množství úspěšných žalob u Nejvyššího správního soudu.

Kvalitní úředníci se sami od sebe nevychovají, zvláště pokud kolem sebe mají záporné vzory chování. Vedoucí úředníci si totiž nikdy nevyberou takové podřízené, kteří by je převyšovali vzděláním, zkušenostmi a snad dokonce i mravními kvalitami. Zejména pak nesnesou takového podřízeného, který má vždycky pravdu, neboť zvykový článek 1 úřednické morálky praví: „(pouze) vedoucí má vždycky pravdu“, a článek 2 praví: „nemá-li vedoucí pravdu, platí článek 1“. Od starověku se na tom nic nezměnilo a vybočování z ustálených úřednických zvyklostí (úřednické morálky) se stále ještě nepromíjí.

„V každé organizaci se vždycky najde někdo, kdo ví, o co běží. Je třeba ho neprodleně propustit.“ (Conwayův zákon – Murphyho zákony)

Bez pečlivého výběru úředníků a důsledného centrálního dozoru se na tomto neutěšeném stavu nic nezmění. Na rozdíl od všech zákonodárců a postupně se střídajících ministrů to Egypťané a Číňané pochopili již před více jak 3000 léty a indický král Ašóka před 2300 léty. Nejhorší je, že za tento katastrofální propad vědomostí i řídících schopností se zákonodárci, politici ani úředníci nestydí, neboť vzhledem ke své intelektuální i mravní zanedbanosti si tohoto úpadku úřednické kultury ani nejsou vědomi. Že by snad byl špatně vyučován dějepis?

„Nezapomeneš-li staré děje, stanou učitelem tvých pozdějších činů.“

(Čínský učenec S´-ma Čchien – asi 145-90 př.n.l.)

V Plzni dne 19.12.2022