Závěr koše poučení

ANOTACE

 
Po přečtení tohoto „Trojího koše učení o správné cestě“ si možná mnozí z čtenářů řeknou, že toho na žácích a studentech požaduji příliš mnoho. I pro mnohé dospělé lidi je totiž krajně obtížné nepodléhat emocím, nezřízeným žádostem a nekritické víře a za všech okolností myslet, mluvit a chovat se rozumně, uvážlivě, spravedlivě, slušně, poctivě, skromně, střídmě, zdrženlivě, uměřeně, uvážlivě odvážně, lidsky, laskavě a soucitně. Proto je také všeobecné mravní cítění a přesvědčení na tak nízké úrovni, což se odráží i ve veškeré lidské činnosti. Nelze tedy očekávat, že právě děti začnou okamžitě přemýšlet a budou se zcela dobrovolně a důsledně chovat podle náročných kritérií mravnosti, pokud toho nejsou schopni ani jejich rodiče, ani učitelé, ani obdivovaní herci a zpěváci, ba ani státní úředníci, soudci a politici; tím spíše, že v současné době jsou děti každodenně vystaveny negativnímu působení celé řady okolních vlivů (televize, počítače, tablety, videohry, hrací automaty apod.), kterému jejich rodiče a učitelé nemohou zabránit ani při nejlepší vůli a sebevětším úsilí. Přitom je bezpečně prokázáno, že právě tyto negativní vnější vlivy vyvolávají u dětí rozmanité nemravné anebo dokonce zločinné chování, a to od krádeží až po násilné útoky a vraždy. Kromě toho vzbuzuje obavy šířící se závislost nemalé části dětské populace na nikotinu, alkoholu a drogách, což rozhodně nelze zlehčovat poukazem na jakousi smyšlenou svobodu na sebepoškozování.
 

Namísto cílené a usilovné výchovy a sebevýchovy k analytickému myšlení a k mravnosti je mnohem pohodlnější tvrdit, že emoce a nikoli rozum jsou hybnou silou lidského života a že bez emocí a chybného rozhodování i jednání by člověk vlastně ani nebyl člověkem. Někteří lidé jsou dokonce ve své argumentaci natolik vynalézaví a nepoctiví, že se dovolávají jakéhosi účelově vybájeného „práva na omyl“ („chybovat je lidské“) a z tohoto důvodu se domáhají shovívavého postoje vůči jakémukoliv svému chybnému počínání, a to i pokud jde o protiprávní jednání anebo dokonce o trestné činy („odpouštět je božské“). Naproti tomu se naši zákonodárci (z nichž mnozí mají vážné problémy nejen s mravností, ale i s právním vědomím a přesvědčením) pokoušejí řešit množící se případy zločinného chování nezletilců snížením hranice trestní odpovědnosti na čtrnáct anebo dokonce třináct let, přestože nikdo z nich nevěří ve výchovný účinek trestů odnětí svobody, a to ani u dospělých a tudíž i rozumnějších pachatelů. Jako by nevěděli, že ve vězení se nelze ničemu dobrému přiučit, ale naopak právě zde se získává všestranná zločinecká kvalifikace i znalost slabin právního systému.

CELÝ TEXT KE STAŽENÍ V PŘÍLOZE

Soubory ke stažení